Klub těhulek (63): Průšvih na Štědrý den, belgické jesličky a loučení

MARIE:

Milé maminky,

věřím, že jste si užily pohodové vánoční dny a očekávaný Štědrý večer proběhl v klidu rodinného štěstí. My se s mužem na Štědrý večer moc těšili, protože Matyášek už ve svých skoro dvou letech vnímá vše kolem sebe mnohem vyspěleji, než jak tomu bylo před rokem.

Pod stromečkem našel různá auta, mašinku, omalovánky, foukací harmoniku a samozřejmě nesměly chybět knížky. Ty se sice u nás začínají nebezpečně hromadit, že nevíme, kam s nimi, ale Tyši je holt vášnivý knihomol, takže nezbývá než jeho vášeň podporovat.

V poslední době malého trápilo občasné ranní zvracení a nechutenství přes den. Všimli jsme si, že si často strká prsty do pusy a říká „zoubek“. Usoudili jsme, že to bude růstem nějakého zubu. Chyba lávky. Střevní viróza u Tyšiho proběhla celkem mírně, zato na nás si počkala přímo na Štědrý den, a to v nesdělitelné podobě. Můj muž byl další na řadě, já po něm. Tolik napečeného cukroví, vánočky, rybí polévka, kapří filety připravené v ledničce na smažení… Něco skončilo v mrazáku, zbytek v koši. Prostě hotová zrada. Místo štědrovečerních slastí jsme si rychle rozdali dárky a všichni tři se šli uložit do postele. Celé to bylo hrozně paradoxní a můj muž to občas tak vtipně okomentoval, že jsem z té situace několikrát dostala záchvat smíchu.

Ale abych taky psala o něčem pozitivním. Podařilo se mi v průběhu jednoho týdne absolvovat dvě vyšetření, a to ne lecjaká. První bylo na slibovaném Gennetu kvůli nesrovnalostem při posledním výsledku ultrazvuku. Druhé bylo snad ještě exkluzivnější – redakce Babywebu mi zařídila vyšetření u pana primáře v pražské porodnici v Podolí. Jsem jim za to nesmírně vděčná a touto cestou celému týmu redakce ze srdce děkuju! Nechat se vyšetřit takovou kapacitou, jako je pan primář Krofta, byl vlastně zážitek sám o sobě. V čekárně jsem sledovala, jak on i celý personál oddělení ultrazvuku kmitá jak hodinky. Pan primář je očividně lékař a manažer v jedné osobě, při mém vyšetření telefonicky povolával lékaře z operačního sálu k dalším povinnostem, a pokud byl s něčím z práce kolegů nespokojen, okamžitě to řešil. Jeho jednání bylo přímé, ale věcné, bez zbytečných emocí, a mně to bylo ohromně sympatické. Ačkoliv nejsem z oboru, člověk cítí, že to zde vede ten povolaný.

Už po pár sekundách ultrazvuku mi sdělil, že to nevidí zle a že souhlasí s diagnózou doktora Kulovaného na vyšetření Gennetu. A ta zní: Hematom je zde stále, ale vstřebá se. Do plodové vody se z něj trochu dostávají krvinky. Děťátko je tím pádem také polyká, a proto se na ultrazvuku objevuje výrazné odlišení v oblasti jeho střev, kde se krvinky hromadí. Není to naštěstí na závadu. Za necelé dva týdny jdu opět na vyšetření do Gennetu, kde se stav zkontroluje.

Jsem šťastná, že to není nic horšího, a už si začínám užívat těšení se na naši holčičku. A hurá do nového roku, doufám už bez dalších karambolů…

Marie

GÁBINA:

Milé těhulky,

máme za sebou návštěvu jesliček. Byli jsme pozvaní po páté hodině večerní, myslela jsem si, že v tu dobu už tam skoro nikdo nebude…, ale stále si tam hrálo asi sedm větších dětí a jeden malinký klučina tam spinkal.

Když jsme vešli, všechny děti se na chvíli zastavily a s otevřenou pusou nás pozorovaly. V těchto jesličkách mají 30 dětí a na každých 7 dětí připadají dva dospělí, kteří se o ně starají. Děti jsou věkově v rozmezí od 3 měsíců do 2,5 roku a v jesličkách jsou rozdělené do tří skupin: na úplně nejmenší, batolata a pak skupinu dětí, které se již chystají do školky.

Na tabuli v uvítací místnosti bylo napsané menu na dnešní den a už k tomu bylo od dětí něco přimalované. Děti mají k dispozici velkou hrací místnost, ložnice, koupelnu, kuchyňku s jídelnou a zahradu na hraní. Musím říct, že všechny děti vypadaly opravdu spokojené, hrály si s „tetou“, házely míčem a do toho zpívaly… Teď nám jen zbývá vyplnit formulář, že od července tedy „nastoupíme“.

Poslední předvánoční víkend jsme trávili v Čechách. Jediné, co nám to trochu kazilo, bylo ztracené zavazadlo a počasí. Měli jsme v plánu projít se vánoční Prahou, ale deštivá Praha Vánoce nepřipomínala ani zdaleka. Nicméně jsme měli v sobotu rodinnou oslavu mých narozenin (nikdy jsem si nemyslela, že své 30. narozeniny oslavím s limonádou v ruce) a alespoň jsme byli celá rodina pohromadě.

Stihla jsem ještě před Vánoci navštívit babičky, sestřenice a poznala jsem naši novou malou Viktorku. Také jsme absolvovali focení ve fotoateliéru. Už se nemůžu dočkat fotek… Pořád mi přijde zvláštní, že mám bříško, a teď uvidím, jak vypadá z pohledu někoho jiného.

Spousta lidí se mě ptá, jestli ještě pracuju a kdy nastoupím na mateřskou. A každý se trošku vyděsí při mé odpovědi: Vítejte v Belgii. 🙂 Tady se pracuje téměř do posledního dne. Nástup na mateřskou je týden před termínem porodu. Hned mě napadla otázka: kolik maminek asi už porodilo v zaměstnání? Ale musím říct, že má práce je opravdu pohodová, mám milé kolegy, takže se vůbec neobávám pracovat „až do konce“. Jen trošku nestíhám s přípravami pokojíčku, to si budu muset nechat na víkendy.

Mějte se krásně a příště zase na napsanou.

Gábina

PETRA:

Milé maminky, těhulky, snažilky,

zdá se to být neuvěřitelné, ale končí nám šestinedělí a s tím přichází i můj poslední článek, ve kterém bych se ráda poohlídla zpět na své těhotenství.

Ještě si živě pamatuji, jak jsem pravidelně čítávala články předchozích těhulek na Babywebu a strašně moc si přála být také těhotná. Pět měsíců snažení se mi zdálo tak neuvěřitelně dlouhých, a teď mi to přijde, jako by se nám to podařilo téměř hned. 🙂 Nikdy nezapomenu na den, kdy jsem na těhotenském testu našla tu vytouženou druhou čárku. Byly čtyři hodiny ráno a já pak nemohla usnout a vymýšlela jsem, jak to povím příteli. Ten pocit byl úplně stejný jako na základní škole před vysvědčením, ohromné těšení, a zároveň jsem byla šíleně nervózní, ale tak šťastná.

Pak přišel další zlomový bod – říct to rodině. Ačkoliv už několik let žiji s přítelem, moji rodiče mě stále mají za malou holčičku, a proto jsem se obávala hlavně reakce svého taťky. I proto, že mě čekalo dokončení vysoké školy. Reakce ale byly skvělé a bylo znát, že se na první vnouče moc těší. Od začátku mi všichni tvrdili, že určitě čekám chlapečka, já jsem ale ve skrytu duše cítila, že ve mně roste holčička, a také jsem si to začala tajně přát, ačkoliv jsem předtím vždy moc chtěla chlapečka.

Zatím jsem ale měla v bříšku Zmrzlíčka a společně jsme se připravovali na státnice a psali diplomovou práci. Vždy jsem se školou hodně stresovala, ale díky tomu štěstí v bříšku, které bylo náhle mnohem důležitější, jsem státnicemi prošla s úplným klidem. Během učení jsem začala dokonce cítit to první krásné lechtání v bříšku, kdy se náš Zmrzlíček už hlásil o slovo. Po promocích jsme s přítelem vyrazili na dovolenou do Itálie. Vidím to jako teď, kdy sedíme na pláži a i on poprvé ucítil naši Gabrielku, jak si v bříšku skotačí. Z Itálie jsme již odjížděli zasnoubení :-), na výletě v Benátkách mě – pro mne zcela nečekaně – požádal o ruku, on se na to ale samozřejmě již delší dobu připravoval. Byla to tak nádherná chvíle a já jsem věděla, že to je přesně to, co chci.

Naštěstí jsem až do konce těhotenství neměla žádné velké problémy, kromě bolesti kyčle, a až do konce jsem si svého bříška opravdu užívala. I když ke konci už byly Gabrielčiny kopance opravdu hodně bolestivé a já se cítila jak obrovská velryba, která se jen koulí.

Během těhotenství jsem si milionkrát představovala, jak mi po porodu dají naši holčičku na bříško, a vždy jsem brečela dojetím. Na ten dlouhý a bolestivý porod už jsem zapomněla, ale na tu chvíli, kdy mi ji opravdu dali na bříško, nezapomenu nikdy. Byla to ta nejnádhernější chvíle v mém životě a i teď mi tečou slzy, když si na ni vzpomenu. V tu chvíli jsem se absolutně zamilovala a byla totálně šťastná.

Během těhotenství jsem si uvědomila jednu důležitou věc, a to, jak je důležité mít partnera, který to vše sdílí se mnou, který snáší mé změny nálad a snaží se mi se vším pomoci. Ještě víc jsem se v tom ujistila při porodu a hlavně teď, když máme Gabrielku doma a společně se o ni staráme. Je to ten nejnádhernější pocit, prohlížet si svého přítele, jak se o Gábi svědomitě stará, jak si ji prohlíží, pusinkuje ji, uspává. Mám teď prostě pocit, že už mám všechno, co jsem kdy chtěla.

Už máme krásně zaběhnutý režim a úspěšně kojíme. Nikdy jsem si nedokázala představit, co všechno budu muset ve stravě omezit, abychom zamezili prdíkům. Stejně jako v těhotenství i nadále budu pro svůj klid užívat vitamin Femibion, protože chci dát své holčičce opravdu všechny vitaminy, které pro svůj růst potřebuje. Ačkoliv se snažím stravu vyvažovat, všechny vitaminy jí tím asi nezajistím, hlavně v tomto zimním období.

Všem vám přeji, aby pro vás bylo těhotenství stejně nádherným obdobím, jako bylo pro mě, aby se vám narodila zdravá, krásná miminka, která vám budou přinášet jen radost, a abyste i vy měly partnery, kteří při vás v tomto období budou stát jak v dobrém, tak i ve zlém.

Mějte se moc krásně

Vaše Petra

Chcete dostávat každý týden obrázek vašeho týdnu těhotenství s podrobným popisem, jak se vyvíjí vaše miminko? A k tomu spousty praktických informací týkajících se aktuálního týdne vašeho vlastního těhotenství?

Stačí se zaregistrovat zde a je to. Každý týden vám ve chránce přistane Zpravodaj Babywebu šitý na míru pro váš týden těhotenství!