Klub těhulek (61): Nezbedný zub a božský táta

MARIE:

Ahoj!

Týden s Matyáškem doma uběhl bezvadně! Z mého dítěte se stává naprosto skvělý, zábavný a pohodový společník, taky poslušný syn. V neděli mu bylo přesně rok a třičtvrtě. Stále mluví, pamatuje si kdejaké slovo nebo slovní spojení, mám dojem, že rozumí všemu, co říkáme.

Dokonce se už u něj projevuje specifický smysl pro humor – má zálibu ve slovních hříčkách. Je to pro mě překvapivé, že sotva se tak malé dítě naučí mluvit, už z některých slov vytváří různé zdrobněliny nebo patvary, kterým se spolu smějeme. Má to po mně. Po tátovi se zase často předvádí a rád baví své okolí. Užívám si tohoto období, jak jen to jde.

Krvácení pomalu ustává. Ačkoliv nevím, v jakém stavu je hematom v děloze, v posledních dnech už jsem začala chodit na krátké procházky. Chodíme s Tyšíkem bez kočárku, protože i manipulace s ním by mě unavila. Tyši je nadšený, myslím, že mu to vyhovuje mnohem víc. Nijak moc v chůzi nezdržuje, ani mi příliš nikam daleko neběhá. Vždy mě poslušně při přechodu přes cestu vezme za ruku. Prostě jsem nadšená a strašně se těším na naše miminko, protože vidím, že bude mít bezvadného brášku.

Dnes ráno můj muž začal mluvit o porodech do vody. Jeho kolegyně z práce mu totiž poslala nějaká videa rozhovorů se ženami, které s tím měly zkušenost. Příjemně mě to překvapilo. Při prvním porodu jsem o tom taky přemýšlela, ale porodnice v Nymburce, kde jsem rodila, to neumožňovala. Na druhé straně zde ale tehdejší primář souhlasil s mým porodním plánem, jehož hlavním bodem byl tak zvaný „bonding“, tedy okamžité předání dítěte matce po porodu, a to kůže na kůži. Žádné mytí, odnášení na vážení a měření, provádění Apgar score. Prostě respektování intimity matky, dítěte a otce až do chvíle, než jsme se sami rozhodli pro absolvování dalších „nutností“. Díky tomu, že nám to bylo umožněno, jsem šťastná, že náš syn měl naprosto nádherný start do života. Mám na to krásné vzpomínky a klid v duši, že se hned od začátku cítil v bezpečí.

Bohužel, tento primář z Nymburka odešel a není jasné, kdo ho od nového roku nahradí. Také mám už díky absolvování jednoho porodu další a konkrétnější představy, jak bych ho podruhé chtěla prožít, a zdá se mi, že výběr porodnice bude už trochu náročnější kvůli splnění mých představ. Každopádně, na tyhle praktické věci je ještě času dost… 🙂

Marie

GÁBINA:

Milé těhulky,

tento týden se mi moc nevyvedl. A to z jednoho důvodu: bolely mě zuby. Bolest mě vzbudila v noci. Nejednalo se o stoličku, ale o takový ten malinký přední dolní zoubek. Nemohla jsem se ho ani dotknout. Přesto jsem vstala, šla si přečistit zuby a vypláchnout pusu ústní vodou v naději, že mi to pomůže. Ale spíš se mi to ještě zhoršilo. Problém je v tom, že v Belgii ještě nemám zubaře. Už jsem dospěla k tomu, že mám praktického lékaře a gynekoložku, ale zubaře jsem doposud nepotřebovala.

Vzala jsem tedy seznam a zavolala první zubařce v okolí. Zjistila jsem, že je opravdu těžké se někam dostat, a to zejména narychlo – to je asi všude stejné. Zubařka mě vzala ještě ten den po pracovní době, takže do sedmé hodiny večerní jsem už opravdu počítala minuty a nepřála si nic jiného než se té bolesti zbavit. Kámen úrazu je, že se nejednalo o zubní kaz. Pravděpodobně mi odumřel nerv pod tímto malým zoubkem. Není to ale jisté, protože mi paní doktorka – vzhledem k mému těhotenství – nemohla udělat rentgen. Takže mi vyvrtala do zubu dírku, vyčistila kanálky, které pak vyplnila dočasnou vložkou. Za týden jsem měla přijít na kontrolu.

Do postele jsem šla s nadějí, že se konečně vyspím. To byl ale omyl. V noci se objevila opět bolest zubů – tentokrát mě bolela celá brada. Ani jsem se jí nemohla dotknout. Ráno jsem naklusala do lékárny, optat se na léky proti bolesti, které můžou užívat těhotné… Tedy, moc na výběr nemáme. Večer jsem musela zavolat své zubařce, protože bolest nepřestávala. Poradila mi, abych odstranila ze zubu tu bílou hmotu, kterou jsou kanálky uzavřené, a pokud i potom budu mít bolesti, měla bych jít ke své praktické lékařce pro antibiotika. Po další bezesné noci jsem k ní tedy zavítala a začala jsem užívat antibiotika, protože to vypadá na pořádný zánět. Jsem trošku klidnější…, předtím jsem byla vystrašená, že léky i to ostatní určitě Tobískovi neprospívají. Na druhou stranu bolest zubů, stres a probdělé noci také nejsou nejlepší řešení.

Každé ráno ve stejnou dobu začíná Tobísek rozcvičkou. Myslím, že z něj bude akrobat! Vypadá to, že si zkouší přemety a můj močový měchýř používá jako trampolínu. Ale každopádně je to hezký pocit vědět, že „tam“ je a dává o sobě vědět.

Mějte se moc hezky a příště opět na napsanou!

Gábina

PETRA:

Milé maminky, těhulky a snažilky,

s každým dalším týdnem mám pocit, že vše zvládáme lépe. Gabrielka, stejně jako já, má ráda režim a každý den máme skoro stejný. Stáváme i chodíme spát ve stejné časy, v noci se také ve stejnou dobu vzbudí na kojení. Musím říct, že za to jsem opravdu ráda.

Po každém kojení chce holčička chvíli chovat a pak spinká jako andílek většinou až do dalšího krmení. Díky tomu, že nám zatím přeje počasí, chodíme hodně na procházky. Je neuvěřitelné, jak Gábi pozná, kdy kočár nebo auto jede a kdy stojí. Jakmile zastavíme, spustí se křik, a jen co se rozjedeme, spinká klidně dál. Cesty autem se jí líbí, což je dobře, protože díky tomu, kde bydlíme, jezdíme autem opravdu hodně.

Zatím trošku bojuju s váhou. Prvních 10 kg spadlo dolů během prvního týdne, ale od té doby se váha ani nehnula. Snažím se jíst kvůli kojení zdravě a nejím žádné sladké, oproti těhotenství mám hodně pohybu, a váha prostě úplně stagnuje. Doufám, že se umoudří a po šestinedělí začne konečně klesat.

Co se Gábinka narodila, mám pocit, že svého přítele ještě víc miluju. On se o ni tak krásně stará. Myslela jsem, že se jí do plínky ani nepodívá, a místo toho, když je doma, tak ji sám rád přebaluje, kontroluje, co do plínky nadělala. 🙂 Každý večer ji koupe a já při tom jen asistuju. Když pláče, tak ji chová, dokonce už jí i zpíval. Je to nádherný pocit, pozorovat je spolu, a jsem šťastná za to, jaký je. Všechno to ve dvou zvládáme mnohem lépe, než kdybych na to byla sama. Nevím, jestli je to stále způsobeno hormony, ale všechny naše společné chvíle ve mně vyvolávají tolik štěstí a lásky jako nikdy předtím.

A jak je to s naším kojením? Většinu minulého týdne to tak šíleně bolelo, že jsem byla úplně vystresovaná z každého dalšího kojení. Podepsalo se to i na Gabrielce, která mnohem víc plakala. Poslední dva dny je to ale mnohem lepší (radši to musím zaklepat). Bolí už jen přisátí a poté je to mírnější a ke konci už o tom skoro ani nevím. Dává mi to naději, že se to zlepší úplně a nám se podaří kojit co nejdéle. Zatím jsme bohužel neodbouraly kloboučky, ale třeba se to časem také podaří.

V minulém týdnu jsme doma měli první focení Gábinky. Moc se jí to nelíbilo, ale pár krásných fotek se nám podařilo pořídit, alespoň jsem na focení využila šatičky, které asi ani nestihneme unosit. Samozřejmě jsem totiž nakoupila spoustu věcí zbytečně a ty nejpraktičtější bodýčka, dupačky a pyžámka nám chybí, tak už jsem poslala přítele nějaké dokoupit. Nejlepší jsou prostě věcičky, které se snadno oblékají a jsou holčičce pohodlné. Kdo by ale v obchodě odolal těm minišatičkám, bundičkám a podobně? 🙂

Mějte se moc krásně, pohlaďte bříška a pusinku miminkům,

Vaše Petra

Chcete dostávat každý týden obrázek vašeho týdnu těhotenství s podrobným popisem, jak se vyvíjí vaše miminko? A k tomu spousty praktických informací týkajících se aktuálního týdne vašeho vlastního těhotenství?

Stačí se zaregistrovat zde a je to. Každý týden vám ve chránce přistane Zpravodaj Babywebu šitý na míru pro váš týden těhotenství!