Klub těhulek (142): První týden štěstí

Sebastienovi je 11 dní a s Markétou jsou již první týden doma. Jak týden probíhal? Co Markétu nejvíc trápí, jaké má obavy a co si naopak užívá? To se dočtete v dnešním článku. A seznámíte se s našimi novými těhulkami v klubu!

Zdroj: archiv redakce

S TĚHULKAMI SI MŮŽETE POPOVÍDAT NA DISKUZNÍM FÓRU KLUBU TĚHULEK.

Tak prvních 11 dní s našim Sebastienkem mám za sebou. Strašně to uteklo…

Už se mi i pomalinku začíná stýskat po těhotenství. Na porodní bolesti jsem opravdu zapomněla, neuvěřitelné. Ale ten pocit úlevy a neskutečného štěstí když mi Sebastienka dali poprvé na hrudník a já cítila tu vlnu lásky, co mnou projela, si budu pamatovat navždy. Na těhotenství mi zbyla už jen vzpomínka v podobě vytahaného břicha, strií a stále 20 kil navíc. A stále mi jsou nejlepšími přáteli jednorázové kalhotky, porodnické vložky a čípky proti bolesti.

Musím se pochlubit, že Sebastienek byl tím nejkrásnějším a hlavně nejhodnějším miminkem na oddělení. Každá sestra či doktorka mi chválila, jak je zlatý a krásný, a to on je nebo spíš byl? V porodnici jsme byli jen tři dny a já ani na vteřinu neusnula, takže jsme se opravdu těšila domů, až si konečně aspoň malinkato odpočinu, jelikož doma na to budeme dva.

První týden byl perfektní. Manžel zůstal doma a musím říct, že jsem nemusela dělat opravdu vůbec nic. Uklízel, přebaloval, koupal, nosil mi vše, o co jsem požádala, až do postele a byl neskutečně milý. O malého se staral dokonale. Jelikož mám mléka, jak pro celé dětské jesle, musím mléko odstříkávat a tak manžel v noci mohl krmit z lahvičky a mě ani nebylo potřeba budit. Vzal si Sebinka do obýváku a spali spolu na sedačce, zatímco já zůstala v klidu v ložnici. Zní to nádherně, ale realita byla malinko jiná.

Nedalo mi to, již v den návratu z porodnice jsem šla péct chleba, vařit večeři a uklidila, co se dalo. V noci, kdy jsem si mohla užít spánek, jsem pravidelně vstávala a chodila kontrolovat Sebastiena, zda dýchá a zda je v pořádku. Jsem hrozná hysterka, ano jsem a přiznávám se. Je to prostě něco jiného. Nevěřila jsem, že kdy dokážu takhle milovat. Je mi naprosto vším. Ještě jsem se nevyrovnala s pocitem a faktem, že jsem matka, ale uvědomuji si, že se od něj nedokážu odpoutat a vnímám tu neskutečnou nadmíru lásky. A je to každým dnem silnější a silnější.

Teď už manžel chodí do práce a vše zůstalo jen na mně. Zatím to zvládám a myslím, že i velmi dobře. Sebinek se v noci budí jen dvakrát a na potřetí už manžel vstává do práce, takže ho přebalí a já jen nakojím, přičemž on usne a spíme až do deseti. Snažíme se mu udělat určitý řád, ale zatím to moc nejde. Někdy spí i pět hodin v kuse a jiný den tou samou dobou prostě ne a ne usnout. Takže zatím jsme ve fázi zvykání si na sebe a učení jeden od druhého – teda spíš mě od něho. Ale celkově to je moc hodné miminko, hodinové záchvaty breku neznáme. A doufám, že ani nepoznáme. Zatím většinou stačí zkontrolovat plínu, nakrmit, pohoupat a usne, ani neví jak. Jakmile se manžel vrátí z práce, tráví všechen čas se Sebinkem. Ani mi ho nechce půjčit. Je strašně šťastný a jeho přítomnost si vysloveně užívá. Už jsme zvládli i první výlet na zříceninu Okoř a poté na mini zoo u Kladna, užili jsme si to tedy více my než Sebin, ale určitě mu pobyt na vzduchu dělá taky dobře.

U paní doktorky bylo vše v pořádku a Sebinek krásně přibírá. Někdy mi připadá, že baští víc, než by potřeboval, a doufám, že to nebude buřtík, ale když mu chutná, tak ať si dá. Já už se nemůžu dočkat, až budu mít úplně zahojené šití a vyrazíme třeba na kola, brusle nebo aspoň budu moct začít cvičit.