Klub těhulek (138): První poslíčci
Tak Markéta má za sebou první pořádné poslíčky, neklamné znamení, že porod se blíží. Bezesná noc nakonec neskončila odjezdem do nemocnice, ale jen hledáním nejkratší cesty. To je dobře, aspoň se nebudou zdržovat, až ten velký okamžik nastane.
Zdroj: archiv redakce
S TĚHULKAMI SI MŮŽETE POPOVÍDAT NA DISKUZNÍM FÓRU KLUBU TĚHULEK.
Ahoj všichni!
Minule jsem vám psala, jak se mi udělaly strie na zadku a dnes si říkám, jak by bylo krásné, kdyby se stalo jen to. Hrozně mě svědilo břicho a já si ho neustále drbala, až jsem si vzala zrcátko a podívala se zblízka. Ty potvory se mi udělaly i na bříšku. Ptala jsem se mámy, babičky i tety – ani jedna žádné neměla ani jednu jedinou. Naštěstí to nejsou ty dlouhé a hluboké jizvy. Vypadají spíše jako krátké nafialovělé čárky, ale jsou tam! Sahají od začátku bříška až po pupík, proto jsem je normálně neviděla.
Manžel mi denně večer maže bříško a já se ho každý den ptám, zdali tam náhodou nejsou strie. Vždy řekl, že ani jediná. Ano hádáte dobře, lhal mi. Prý už tam jsou 14 dní, ale nechtěl mě rozrušovat, když věděl, že to stejně nijak už neovlivním. Byla jsem nepříčetná. Ač lhal, měl pravdu, ničemu už nepomůžu a alespoň jsem měla klidných 14 dní navíc „bez“ strií. Nevíte o jakékoli možnosti, jak je po porodu aspoň zmírnit, když nejdou zcela odstranit? Napište mi do diskuze.
Nejsem posedlá svým tělem a vzhledem, ale strie jsem opravdu nechtěla. Mažu opravdu poctivě dvakrát denně již od třetího měsíce těhotenství. Nepamatuji si, že bych jediný den vynechala, ale třeba díky tomu nejsou tak veliké, jak by mohly být. A váhový přírůstek také na tom asi nemá až tak vliv. Kamarádka má termín týden přede mnou a přibrala do teď jen 6 kilo – ano šťastlivec, ale strie má už delší dobu. Více o striích si přečtěte v článku Strie se neskryjí.
Poprvé jsem se cítila opravdu ošklivá až odporná. Půl noci jsem probrečela, uvědomila jsem si, jak moc mě těhotenství změnilo. Dostavila se předporodní deprese. Veškerý strach a obavy, co se ve mně za tu dobu nakumulovaly, musely ven. A šly opravdu ve velkém. Neberte to tak, že bych litovala, že jsem těhotná, ale říkám vám to naprosto upřímně.
O tomhle moc žen nemluví, ale třeba si toto přečte těhulka, co prožila podobný pocit. Nemůžu se o tom s nikým bavit, hned by na mě koukali jako na nedozrálou a hloupou holku. Ale ten pocit, že mé tělo není opravdu jen mé, to že mám navíc 24 kilo, a to jsem před těhotenstvím dělala vše pro to, abych si udržela váhu a byla spokojená se svým tělem, celulitida a teď ještě k tomu ty hloupé strie. Nejde ale jen o vzhled. Ten pocit, že si sama neobuji boty, večer se už neudržím na nohách, jak moc je mám oteklé a bolestivé, nedojdu skoro ani se psem, aby se chuděrka vyvenčila, nemůžu nosit snubní prstýnek, jelikož mám prsty oteklé jak bambule, je toho strašně moc.
Prostě na mě vše spadlo v jeden jediný okamžik. Strašně jsem si v tu chvíli přála, abych měla vše, co jsem měla dřív. Zní to strašně, já vím, ale je sprostě je to tak. Miluji Sebastiena víc než cokoli na světě a už teď vím, že je on je to nejkrásnější, co mě v životě mohlo potkat ale deprese je prostě mrcha a někdy se tomu nedá poručit. Vyspala jsem se z toho a ráno bylo opět dobře. Asi mě už strie ani neštvou. Prostě se to stává a je to jen malá daň za ten uzlíček, který už si snad brzo pochovám v náruči.
Uprostřed týdne jsem zažila první opravdu vydatné poslíčky. Šla jsem si už lehnout s divným pocitem. Asi do dvou do rána mě trápil tlak v podbřišku, ale nevěnovala jsem tomu až takovou pozornost. Ale tlak se stupňoval, břicho tvrdé jak kámen. Sprcha, nic nepomáhalo. Ale neměla jsem žádné kontrakce nebo stahy. Prostě jen táhlý neustupující tlak. Chodila jsem po celém domě, funěla jak lokomotiva a opírala se o nábytek, abych našla něco, co mi uleví. Manžel se probudil a už hledal na internetu přesnou cestu do porodnice. Každý ale říká, že porod žena opravdu pozná, a pokud si není jistá, tak to porod není. Tato věta mě hodně uklidňovala. V 6 ráno manžel odcházel do práce a já si šla lehnout a zkusila to celé zaspat. I když jsem tak moc doufala, že už by to mohlo být ono a já to měla za sebou. Nebylo, usnula jsem hned a probudila se až odpoledne. Od té doby už nic. Říká se, že nástup porodu začíná jako silná a bolestivá menstruace, ale mě nikdy menstruace nebolela ani sem o ní většinou nevěděla, tak babo raď.
V porodnici jsem se nic moc nedozvěděla, jen že jsem stále otevřená a že je Sebinek v pořádku. Velikost mi nikdo neřekl. Zítra jdu na další prohlídku, tak se nesmím zapomenout zeptat.
Venku je nádherně. Už se nemůžu dočkat, až si lehneme na zahrádku na trávu, do houpací sítě a nebo půjdu na procházku do lesa. Teď je ten pravý čas, aby přišel na svět. Ač mu to stále říkám, tak se mu nechce, musím vymyslet lepší přemlouvací taktiku.
Moc si užívejte počasí a konečně začínajícího léta a myslete na mě, ať vše dobře dopadne. A proč by ne, že?
Mára
