Klub těhulek (134): Vše krásné a sbohem
Dnes se rozloučíme s Markétou a Lukáškem. Od podzimu jsme měli možnost sledovat její těhotenství, náročný porod i první radosti a starosti s Lukáškem, který je na světě právě šest týdnů. Svým způsobem se loučíme i s Klubem těhulek, který bude pokračovat dál, seznámíme se v něm s novými těhulkami, ale v trošku jiné podobě. S Márou se budeme setkávat dál, nebojte, příběh narození Sebíka si nenecháme ujít!
Zdroj: archiv redakce
S TĚHULKAMI SI MŮŽETE POPOVÍDAT NA DISKUZNÍM FÓRU KLUBU TĚHULEK.
Všechny moc zdravím zase po týdnu,
jak už jsem psala minule, dala jsem si další misi, a to dodělat dekorace pro Sebastiena, zabalit si tašky do porodnice a přetřídit oblečení ve skříni. No, takže… Splněna jedna třetina, to zní dost hrozně.
Jediné, co jsem za celý týden zvládla, bylo zabalit si věci do porodnice. Mám jednu menší tašku pro sebe na porodní sál, tam je snad vše, co potřebuji i nepotřebuji. A druhou pro sebe na oddělení šestinedělí a pro Sebastienka. Zabalit věci pro mě nebyl až takový problém, ale proboha, co všechno bude potřebovat Sebin? Ještě jsem se všude dočetla něco jiného. Tak jsem raději vzala vše, co jsem kde vyčetla. Také jsem už připravila do autosedačky věci na cestu domů. No a to způsobilo můj hysterický záchvat, že nic nemám. Já vůbec nemám prťavé oblečení. Kupovala jsem snad vše od velikosti 68. Našla jsem tu jen pár kousků v novorozeneckém čísle. Takže jsem se hned druhý den sebrala a vyrazila na nákupy. Naštěstí bude teplo a přeci jen to nemáme daleko z porodnice. Koupila jsem mu naprosto frajerské tričko a lacláčky, pod to mu dám jen body a ponožtičky. Pak ho zachumlám do dečky a to by mělo stačit. Kdyby ale byla zima, přibalila jsem i pro jistotu další věci a i věci větších velikostí, přeci jen netuším, jak bude veliký, až se narodí.
Tím se dostáváme k dalšímu tématu, o kterém jsem chtěla mluvit, a to oblékání prcků. Já naprosto netuším, jak se děti oblékají. Všude jsem se dočetla o jednu vrstvu více, než na sebe dám já sama. Ale co když mu bude zima? Nebo ho zase přehřeji, přeci jen v uzavřeném kočárku se udržuje jiná teplota než na vzduchu. Tohle je pro mě ještě dost neznámé, ale myslím, že to prostě přijde, ani nebudu vědět jak. Nebo v to aspoň věřím.
Dostávám se k tomu nejdůležitějšímu. Byla jsem na kontrole u toho svého doktora. No a výsledek? Jsem otevřená na dva prsty. A na můj dotaz, co teda teď mám dělat, mi bylo odpovězeno, že nic. Pokud prý nemám bolesti a neustále mi netvrdne břicho, tak nic dělat nemám a ani nemůžu. Potřebuji ale, aby Sebin ještě pár týdnů vydržel. Takže teď více odpočívám a dávám si opravdu pozor. Ale moc se mi opět nelíbí jeho přístup. Asi si ještě někam zavolám. Na internetu jsem také toho moc nevyčetla. Mám strašný strach o něj a každý den jsem ráda, že ještě vydržel.
O víkendu jsem byla u babičky asi naposledy před porodem. Co vám budu povídat, jedním slovem paráda. Celý víkend jsem nic, ale naprosto nic nedělala. Jen se nechala obskakovat a hýčkat. A hlavně tam je teta, co dělá v kojeneckém ústavu, a dala mi tolik dobrých rad, o kterých jsem ani netušila, že existují. Hrozně se mi líbí takhle vypadnout a být na vzduchu v jiném prostředí. Tak jsme se rozhodli, že si koupíme chatu. Někde, kde budu trávit celé léto a víkendy. Hlavně aby Seba byl na vzduchu a zažil trochu něco jiného než pražskou pidi zahrádku a městská hřiště. Tak jsem ve fázi hledání a snad něco brzo dobře dopadne.
Každý říká, jak se poslední týdny všem hrozně vlečou. Já mám pocit, že stále nic nestíhám a nevím, kam dřív skočit… Snad ještě před narozením Sebinka zvládnu vše, co si plánuji.
S láskou Mára
Ahoj těhulky,
tento týden toho bylo opravdu spoustu, Lukáš si konečně udělal volno a vzal nás na krokodýly, také jsme byli na šestinedělní prohlídce u pana doktora a nakonec jsme se byli podívat ve Vodňanech na rybářských trzích. O všem vám samozřejmě v dnešním článku napíšu a také se s vámi budu muset v tomto článku bohužel rozloučit.
Lukáš si po dlouhé době konečně udělal volno a vzal nás s Lukáškem na slibovaný výlet. Zajeli jsme si do Protivína do krokodýlí zoo. Musím říct, že to bylo velmi zajímavé a v některých případech, kdy se krokodýl začal potápět, přibližovat se ke mně a mezi mnou a jím bylo jen sklo, to bylo i velmi nepříjemné, ale celou prohlídku jsme si s Lukášem velmi užili a Lukášek ji celou prospinkal, takže si ji svým způsobem také určitě užil. Už se moc těším, až Lukášek bude větší a bude mít rozum a krokodýly s ním opět navštívíme.
Další výlet byl k panu doktorovi, u kterého vše dopadlo naprosto skvěle. Lukášek přibral 18 deka, které konečně byly v normě. Pan doktor zkoušel i reflexy, které byly také naprosto v pořádku, a tak si nás pozvali až na kontrolu a očkování ve třech měsících. Když už jsme byli ve Vodňanech, zašli jsme se kouknout na rybářské trhy. Bylo tam spousta stánků a spousta lidí a vlastně ani žádné místo k sezení, a tak jsme to jen prošli a jeli domů.
A tímto vlastně skončilo moje šestinedělí a skončilo tím i moje psaní pro Babyweb. Musím říct, že psaní mě strašně bavilo a vy všechny jste mi v těhotenství a i teď v začátcích mého mateřství moc pomohli. Začátek těhotenství pro mě byl dost těžký, právě jsem skončila školu, bylo mi pouze devatenáct, a i když jsem svého přítele moc milovala, tak s dítětem jsem vůbec nepočítala, když jsem si ale na tuto novou skutečnost zvykla, začala jsem se i s Lukášem moc těšit a budovat domov pro naši nastávající rodinu. Těhotenství pro mě bylo dost dlouhé, a tak i proto jsem ke konci už strašně moc toužila po tom, aby vše skončilo a já už u sebe měla své miminko. Když se na to teď zpětně podívám, neměla jsem tak pospíchat. Občas se mi totiž po bříšku a tom novém životě ve mně zasteskne a šťouchání uvnitř bříška mi trochu chybí.
I porod pro mě byl neuvěřitelně těžký a zdlouhavý a bez pomoci bych ho asi nezvládla, ale když jsem poprvé uviděla Lukáška, byla jsem dojatá a na všechnu bolest rychle zapomněla, i když ne úplně hned. Jisté ale je, že nikdy na tento okamžik už nezapomenu. První týdny s malým byly také celkem těžké, a to jen proto, že se nám nedařilo přibírat. Vše se, ale v dobré obrátilo a tak to snad už bude napořád.
Konečně po dlouhých devíti měsících se ze mě stala matka a se začátkem této nové role jste mi pomohli i vy, za což vám budu až dokonce života vděčná a nikdy nezapomenu na tuto životní událost, kterou mi Babyweb umožnil zdokumentovat. Moc vám všem děkuji a slibuji, že se na diskuzích sejdeme, určitě budu i dál potřebovat vaše dobré rady.
Tak ahoj a všem ještě jednou moc děkuji.
Markéta
