Klub těhulek (130): Na jaře se dětem daří
Obě těhulky se konečně dočkaly. Máře (ale i nám všem) konečně nastalo vytoužené jaro, užívá si sluníčka, hned má lepší náladu, svět vypadá růžověji, i když zrovna narazí na nepříjemného doktora. I Markéta s Lukáškem se mají k světu, prožívají své první dny doma a i přes drobné nepříjemnosti jsou šťastni.
Zdroj: archiv redakce
S TĚHULKAMI SI MŮŽETE POPOVÍDAT NA DISKUZNÍM FÓRU KLUBU TĚHULEK.
Ahoj všichni,
tak konečně… Venku je nádherně, dnes jsem vstala už v 7 ráno a to se nestává často. Připravila jsem manželovi snídani a oběd do práce, uvařila mu do termo hrnečku kafe a vyvenčila psa. Což jsou činnosti, které po ránu opravdu nedělám. Ale dnes mám náladu být dobrou ženou. Dokonce jsem si i udělala snídani. Prostě takový perfektní začátek krásného a slunečného dne. Začala jsem pomalu ale jistě pracovat na zahrádce. Sice to není ono, moc se neohnu a dlouho nevydržím, ale je to dokonalé odreagování v tak teplý den. Koupili jsme Sebíkovi keřík angreštu a semínka zeleniny. Tak angrešt už je zasazen a semínka budou co v nejbližší době. Už jen potáhnout pařník fólií, ale to už musí manžel.
V týdnu jsem měla kontrolu. Dala jsem panu doktorovi poslední šanci, jak jsem psala minulý týden. Dostal ji a už další nedostane. Opět mě ignoroval, mé dotazy i připomínky naprosto nerespektoval. Vyšetření opět bolestivé, tentokrát natolik, že mi vyhrkly slzy. Po vyšetření jsem slabě krvácela ještě celý následující den. Nepodal mi ani žádné informace, nic netuším, nevím, zda rosteme dobře nebo naopak ne, je to nepříjemné, když nemáte jistotu, že je vše v pořádku. Takže jsem se pustila do hledání nového doktora, vím, že to je na poslední chvíli, ale nerada bych něco zanedbala nebo nechala na tomto šarlatánovi. Neustále mluví o Krišnovi a o tom, jak vše lze vyřešit jógou a správnou vírou. Asi jsem podle něj špatný člověk bez víry… Bolela vás někdy tak moc prohlídka nebo jste se už setkali s podobným „bláznem“? Napište mi do diskuze.
Hned v pondělí jsem objednaná na další screening – poslední. Moc se těším, konečně Sebu zase uvidím. Je to už moc dlouho, co jsem ho neviděla… no už je to 10 týdnů, to je pro mě naprosto nekonečná doba. Těším se, až mu dám další fotku do jeho knížky. Už jsem do ní konečně začala psát. Má tam všechny informace o nás a o celé rodině, vyplním mu tam veškeré podrobnosti o jeho narození a průběh jeho prvního roku života. Bude to krásná vzpomínka.
Poslední dobou mám veliký problém se spánkem. Nemůžu si najít polohu, ve které mi je dobře. Ale po fyzické námaze spím, jak zabitá, snad dříve než zavřu oči a přikryji se peřinou. Takže od teď bez práce nemůžu jít spát. Dnes jsem byla na cvičení ve vodě, tak mám splněno. A ohledně mého pracovního nasazení. Budu muset pomalu, ale jistě končit. Už to na sobě cítím velmi intenzivně. Jak už jsem psala, jen cesta tramvají mi dělá ohromné problémy. Lidé už si odsedají, jelikož vypadám velmi podezřele. Celou dobu se kroutím a neposedím ani vteřinu v klidu. No a v práci to není o nic lepší. Celou dobu buď stojím, nebo sedím na opravdu nepohodlné barové židli bez opěrky. Minule si dokonce jedna paní tak vymýšlela, že jsem doslova lezla po čtyřech po zemi a jí evidentně nevadilo, že šoupu pupek po podlaze. Strašně ráda bych tam už nechodila, ale bohužel aspoň jeden, dva dny v týdnu ještě budu muset vydržet.
Závěrem moc a moc gratuluji Markétě k Lukáškovi. Hlavně ať jsou zdraví a spokojení. A užívá si každičkou vteřinu jeho přítomnosti. Určitě se ho nemohla dočkat, jako já se nemohu dočkat Sebastienka. Akorát teď jsem tu zůstala sama samotinká těhotná. Ale já se taky brzo dočkám…
Mára
Ahoj těhulky,
v minulém článku jsem vám slíbila, že vám povím o tom, jaké byly mé naše první dny s Lukáškem. Musím říct, že je to celkem fofr. Nemám pomalu čas se najíst, natož si dojít do sprchy, vše ale musím zvládat, a tak vám napíšu, jak mi to zatím šlo…
Naše společné dny začaly teprve až druhý den po porodu. Po těch všech hodinách bolestí a prášků k rychlejšímu porodu jsem byla po porodu naprosto vyčerpaná a navíc jsem ani nemohla vstát z postele bez toho, aniž bych sebou nesekla na zem. Díky tomu všemu mi Lukáška půjčili jen na návštěvní hodiny a pak si ho vzaly i na noc sestřičky. Byla jsem vlastně moc ráda, protože vím, že já bych se o něj v takovém stavu nemohla vůbec postarat. V porodnici to bylo ve znamení návštěv, učení se péče o Lukáška a také hlavně milionů telefonátů, které samozřejmě vždy přišly v ten nejméně v hodný okamžik a telefonisté ani po třetím „vytípnutí“ prostě nepochopili, že teď není ten správný čas mi volat. V porodnici ale jinak probíhalo vše skvěle, tedy až na poslední dva dny a hlavně noci, které jsme oba dva skoro celé proplakali kvůli prdíkům.
První den a hlavně opět noc doma nás prdíky zlobily také. Bylo mi Lukáška hrozně líto a také jsem už byla po třech probdělých nocích úplně zoufalá, a tak jsme zkusili dávat kapičky, i když nám v porodnici moc nezabíraly, vždy pět před kojením a pět po kojení. A hurá konečně pomohly a Lukáškovi je teď o moc líp. Spinká skoro celou noc a vlastně se ani nechce probudit na kojení. Od desíti večer vydrží spát až do čtyř do rána, to je totiž jeho hodina, kdy vyžaduje první jídlo, a já nevím, jestli ho na kojení v noci mám nebo nemám budit. Poraďte mi prosím, zkušenější maminky, jak na kojení v noci a jestli máte také zkušenost s kapičkami na prdíky a napište mi do diskuse, jak dlouho jste je brali a jestli při každém kojení. Bojím se totiž, že pokud mu je přestanu dávat, prdíky se nám zase vrátí a Lukášek bude zase tolik trpět.
Musím také říct, že můj denní rytmus se naprosto podrobil Lukáškovi. Přes den nestíhám skoro nic. Díky tomu, že Lukášek spí skoro celou noc, je přes den trošku čilejší, a tak když nejsme v kočárku, moc toho nenaspí a já se tak stěží stihnu najíst natož ještě uklidit nebo si udělat čas sama pro sebe. Navíc Lukášovi teď se sluníčkem začaly práce na poli, a tak je v práci až do večera a dokonce i v sobotu byl, a tak mi s malým moc nepomůže. Navíc ho mnohem víc než mě unavuje večerní pláč našeho dítěte, i když, jak jsem psala, moc toho brekotu není, a tak je trošku v pozadí, ale moc se snaží a z Lukáška je úplně hotovej.
Tak další moje Lukášovy a Lukáškovy společné chvíle zase příště, užívejte sluníčka, dokud to jde, a příští týden ahoj
Markéta
