Klub těhulek (127): Sladké i hořké pilulky těhotenství
Mára má za sebou test na těhotenskou cukrovku, jako snad u žádné těhulky nebyl tento „sladký den“ právě příjemný, ale zvládla to. Markétiny dny se odehrávají ve znamení očekávání ani ne tak u ní, jako v jejím okolí. A ne každá pozornost je právě příjemná, jak si můžete přečíst.
Zdroj: archiv redakce
S TĚHULKAMI SI MŮŽETE POPOVÍDAT NA DISKUZNÍM FÓRU KLUBU TĚHULEK.
Všechny moc zdravím,
počasí se venku moc neumoudřilo a to jsem se už těšila na první jarní dny. Tento týden se toho opravdu mnoho nestalo. A takové týdny mám po pravdě ráda. Sice chápu, že pro psaní do deníčku to není nejlepší, ale pro mě jako těhulku jsou to pak ty nejkrásnější dny. Celé dny jen odpočívám, jsem v klidu a užívám si každé chvilky nebo si užívám v práci, kde zapomínám i na ty nejmenší neduhy.
Byla jsem také v týdnu na testu na těhotenskou cukrovku. Teda musím říct, to byla jízda. Přemluvila jsem maminku, ať jde se mnou, jelikož to má pár metrů od baráku a já bych se tam celou tu dobu sama asi unudila. Nakoupila jsem si časopisy a hurá na to. Musela jsem vstávat už v pět ráno, což je naprosto odlišné od mého klasického dne. Na odběry jsem dorazila naprosto unavená a ospalá. Po odebrání krve mě čekalo to nejhorší. Vypití té neskutečně odporné tekutiny. Glukózu jsem dostala v kelímku od piva, ale když jsem viděla tu lékárenskou lahev, z které to nalévají, nebylo mi nejlépe. Je mi odporné vše „nemocniční“ a tomu podobné. No, co vám budu povídat, bylo to sladké, trochu nakyslé a šíleně mi to smrdělo nemocnicí. Necítit ten pach, asi bych to zvládla lépe. Pila jsem to půl hodiny, a to jsem musela každý lok zapít vodou, jinak bych žádný další už nedala. Dělalo mi poté celkem problém to v sobě udržet. Seděly jsme v čekárně s mamkou asi půl hodiny. Číst jsem si nemohla, jak mi bylo zle, a hlavně jsem byla neskutečně unavená. Takže jsme přemluvily sestřičku a šla jsem k mamce domů. Tam jsem se natáhla a zbytek těch nekonečných dvou hodin prospala. To mi opravdu pomohlo. Myslela jsem si, že sladké nebudu chtít vidět hodně dlouho. Ale už večer jsem si s radostí a úsměvem dávala koblihu. Vše samozřejmě dopadlo dobře, ale co bych pro Sebiho neudělala.
I když on je pěkná mrška a některé polohy mi nedovoluje. Už ani nevím, jaké to je spát jinak než na levém bohu. Jakmile si jen trochu lehnu jinak, začne mě šťouchat a všemožně mi dávat najevo, že takhle teda ne. To samé je, když delší dobu sedím nebo se ohýbám. Je to ale nádherné, cítit jak komunikuje, uklidnit ho pouhým dotykem ruky a vědět, že za chvilku už bude konečně s námi. Nemůžeme se s manželem dočkat. Pořád říká, jak se těší až budeme chodit na procházky s kočárkem, co všechno navštívíme a kam všude se podíváme… Už aby to bylo…
Mára
Ahoj těhulky,
skoro celý týden se točil jen a jen kolem jednoho, a to kolem porodu. Nebyl den a vlastně do teď není, kdy by se mě někdo nezeptal nebo mi nezavolal a nevyzvídal, jestli jsem stále celá. Po pravdě mě to strašně rozčiluje, protože i bez těch neustálých otázek nemám v hlavě nic jiného než to jedno.
V úterý jsem byla opět u paní doktorky. Všechny testy dopadly dobře dokonce i cukr v moči byl tentokrát v normě, takže ten zvýšený cukr z minulého týdne byl opravdu jen kvůli mému prohřešku s piškoty. Výsledky z monitoru vyšly opět dobře a krom jednoho tvrdnutí bříška se ve mně zatím nic neděje. Paní doktorka mi nakonec ještě v ordinaci prohmatala bříško a konstatovala, že to bude akurátní miminko, takže ani malé, ani moc velké, což mi udělalo velikou radost.
Radost z toho, jak naše miminko prospívá, mi ovšem trošku kazí fakt, že lidi kolem mě nezajímá nic jiného než můj porod, a to dokonce i ty, kteří se mnou nemají nic společného. Jak asi víte, jsem holka z vesnice a ve vesnici se všichni lidé znají, a tak i když jdu jen do krámu pro pečivo, potkám nejmíň pět lidí a hlavně důchodkyň, které mi předtím pomalu ani neodpověděly na pozdrav, ale teď se dokonce zastaví a nezajímá je nic jiného než to, jestli už jsem náhodou neporodila. S úsměvem a velmi dobře skrytým rozhořčením řeknu, že ještě ne, že si budu muset ještě dva týdny počkat, ale že určitě dáme vědět, až se mimčo narodí.
Nejhorší na všem je, že ani lidi kolem mě mi nedají pokoj. Dokonce i navrhují, že by se mohlo sázet na to, kdy se miminko narodí. Lukášova mamka to tipovala na tento týden a musím říct, že když mi v neděli připomněla, že její tušení nevyšlo a že tedy opravdu neví, kdy se to narodí, dost jsem pěnila. Lukášův taťka vytipoval dokonce přesné datum, a to na 21. 3., řekl to mému taťkovi a ten mi kvůli tomu dokonce volal. A to proto, abych si raději přijela pro věci, které mamka koupila pro miminko. Nedávám na sobě ale nic moc znát. Nechci totiž nikomu kazit radost z toho, že se to už blíží, a také si myslím, že takhle to má asi každá těhulka před porodem. Nebo se mýlím? Napište mi vaše zážitky s lidmi, kteří s vámi čekali na den D, do diskuze. Budu ráda, když budu vědět, že v tom snad nejsem sama.
Abych ale neodsuzovala úplně všechny, Lukáš je naprosto dokonalý. Protože ví, že otázky ohledně porodu mě jen rozčilují, vůbec se nevyptává. Na druhou stranu, když se o porodu bavit chci, tak pozorně naslouchá, a i když o něm moc neví, snaží se i konverzovat. Nejvíc ale pomáhá tím, že se mě snaží rozptýlit různými hrami, ale zbytečně mě nerozmazluje a chce, abych ho nechávala vyhrát, což opravdu ráda udělám. A samozřejmě zvládá i domácnost, když mi zrovna není nejlíp a trápí mě poslíčci. Je vážně super a jsem ráda, že o něj se můžu opravdu opřít i v době, kdy se necítím zrovna nejlíp. Moc díky za tak úžasného člověka po mém boku. Bez něj by toto období bylo o moc těžší.
Tak ahoj příští týden, který snad konečně už přinese i pár slunečních paprsků.
Markéta
