Klub těhulek (126): Jak to zvládnu?
Obě těhulky mají obavy z budoucnosti. Na Máru přišlo období, které by se dalo nazvat: Jak to všechno zvládnu? Co z něj jednou vyroste? Markéta řeší méně abstraktní problémy – ozývají se jí poslíčci a vůbec se minulý týden necítila moc dobře. Porod se blíží, jaký bude?
Zdroj: archiv redakce
S TĚHULKAMI SI MŮŽETE POPOVÍDAT NA DISKUZNÍM FÓRU KLUBU TĚHULEK.
Zdravím všechny těhulky,
moje úprava času během týdne opravdu funguje a začínám se do toho konečně dostávat. Je fajn, když má člověk určitý řád, který až na drobné výjimky dodržuje. Očekávám, že mi to trochu pomůže, až bude prcek na světě. Vím přesně, co mě který den čeká a nemine. Krásně se dá skloubit práce, volný čas, lenošení i přípravy. Tak mi držte palce, ať mi to vydrží co nejdéle a já opět nezlenivím…
Dokonce jsem se i tento týden dostala na zahrádku. Ostříhala jsem všechno ošklivé a snažila se shrabat mrtvou trávu, ale to jsem neměla dělat, jelikož bolest zad byla neskutečná. Další dva dny jsem brečela, jak malá holka při každém pohybu. Nevím už, co dělat. Nemáte někdo dobrou radu? Kromě cvičení, které sice pomáhá, ale jen krátkodobě? Jinak mně nepomáhá už nic. Teplé obklady, nohy nahoře… nic. Nebo je to další přirozený průběh těhotenství? Co všechno mě ještě čeká? Plno věcí z knížek nikdy nevyčtete. A že jich mám! Napište mi do diskuze.
V polovině týdne jsem byla na dalším focení pro Babyweb. Perfektní. Moc sem si to užila, paní fotografka je opravdu profesionál a nejen fotky jsou pak pro mne nezapomenutelným zážitkem. Potkala jsem se zde i s druhou Markétou a na to, že se jí den D neodkladně blíží, vypadala plná energie a pozitivní nálady. Doufám, že pak také budu vypadat tak dobře. Hodně jsem poslední dny přemýšlela nad vlivem psychické pohody v těhotenství. A jsem přesvědčena, že není nic důležitějšího. Jakmile jsem v pohodě a veselá, je všechno hned jednodušší a nic nevypadá jako překážka. Ale když se sama začnu litovat a nadávat, jak nic nestíhám, jde všechno od desíti k pěti. Dokonce si myslím, že to má i veliký vliv na prcka. Doufám, že díky veselé mamince z něj bude i veselé dítě. Musí. Chce to hodit veškeré starosti za hlavu a užívat si toho, že můžu odpočívat, kdy chci, a hlavně se na vše, co nechci dělat, vymluvit. Zatím to funguje perfektně. Po narození Sebíka se už na to bohužel vymlouvat nebudu moct. On by asi nepochopil, že jsem unavená nebo že mě něco bolí. A to se dostáváme k mé naprosto nové obavě. Co když z něj bude špatný člověk??? Co dělat a nedělat? Proč neexistuje jeden univerzální návod a seznam zaručených chyb?
Někdy vidím školáky, jak postávají před školou s cigaretou a ještě mají tu drzost se mě zeptat na oheň. Nemůže jim být více jak 14 let, myslím, že některým je i o pár let méně. A je plno takovýchto situací. Jak zabránit tomu, aby Seba nebyl rozmazlený spratek? V práci jich vídám opravdu hodně a příčí se mi to, ale jak tomu zabránit? Každý člověk je individuální charakter a ke každému se musí přistupovat jinak. Najdeme tu správnou cestu? No, asi si nakoupím chytré knihy, které mi nic neporadí, a budu si chvilku s touto myšlenkou pohrávat. Asi to bude opět jedno z těch přirozených období v průběhu těhotenství. Nazvala bych to období „obav“. Ale když se zamyslím ještě více, bude někdy v mém životě období, kdy se nebudu o Sebiho bát? NEBUDE! Bála jsme se, abych krizových 12 týdnů zvládla, pak aby dobře vyrůstal a měl všechno potřebné, pak se bojím porodu a toho, co vše se mu může stát, bojím se kojení, aby prospíval, klidně spal, dobře jedl, prvního roku… puberty, aby měl kde bydlet, práci, partnerku, co ho bude milovat… Mohla bych takhle psát do nekonečna. Můj sobecký život skončil. A po pravdě – díky bohu za to.
Mára
Ahoj těhulky,
opět jsem byla na kontrole u paní doktorky, udělala si výlet do Prahy, oslavila své narozeniny a v neposlední řadě začala cítit opravdu silné poslíčky.
V pondělí ráno jsem vstávala opravdu brzy a nebylo to jen kvůli tomu, že jsme jeli k doktorovi, ale spíš proto, že jsem si tak nějak opravdu začala uvědomovat, že už to nebude trvat dlouho a bude tu s námi miminko, na které tak dlouho čekáme, a hlavně si myslím, že to byla nejspíše i předzvěst toho, co se dělo zbytek týdne. U paní doktorky vše dopadlo skvěle, tedy až na cukr v mé moči, který našla sestřička hodně zvýšený. Nakonec jsme se ale společně dopátrali toho, že to je nejspíš tím, že jsem si po ránu pochutnala na čokoládových piškotech s marmeládou a až potom nabrala moč. Sestřička mi trošku vynadala, ale nikam to nenapsala a říkala, že si to příští týden zkontroluje. Tak se musím polepšit a hlavně nezapomenout.
V úterý se ale všechno obrátilo a mně začalo být špatně. Celý den jsem proležela a měla jsem i zatím celkem slabé bolesti v podbřišku a v kříži, jako jsem mívala při menstruaci. Po zbytek týdne se to ale trošku umoudřilo a já proto ve čtvrtek mohla jet do Prahy na focení pro klub těhulek. Bylo velmi náročné a musím se přiznat, že jsem si už neužívala tolik jako při minulých foceních. Vše jsem ale nakonec ve zdraví zvládla, a tak doufám, že z toho snad vyjdou alespoň nějaké pěkné fotky. Na druhý den jsem měla narozeniny, a tak jsme se jeli po docela dlouhé době s Lukášem ukázat mým rodičům. Mamka mi upekla tvarohový dort s ovocem a od taťky jsem dostala krásnou kytičku a ještě hezčí hodinky. Moc jsem si to užila a pozvala proto rodiče ještě na druhý den k nám domů na oběd. To jsem však nevěděla, jak mi bude.
V sobotu ráno jsem se probudila s opravdu silnými bolestmi v břiše. Šla jsem se tedy podle rad na internetu osprchovat v teplé vodě, ale vůbec to nepomáhalo, ba naopak. Musím říct, že v jednom okamžiku už jsem opravdu chtěla jet do nemocnice, bylo mi ale divné, že bych měla bolesti hned takhle od začátku po třech minutách a také byly zatím ještě celkem nepravidelné a tak jsem se rozhodla, že to zkusím ještě trošku rozchodit a dala jsem se do příprav oběda. Nakonec bolesti trošku polevily a já si oběd s našima alespoň trošku užila. Celý den jsem ale nebyla vůbec ve své kůži a zbytek víkendu jsem už jen odpočívala. Nakonec se tedy tento týden žádné překvapení nekonalo a my s miminkem jsme pořád pohromadě. Pro jistotu jsem si ale ještě tak desetkrát zkontrolovala tašku do porodnice, abych v ní měla vše v pořádku, protože něco ve mně mi říká, že porod už je opravdu za dveřmi. Nebo se mýlím? Poraďte mi prosím a napište mi do diskuze. Jak začínal váš porod, měli jste nějaké příznaky už pár dní předem a popřípadě jaké?
Moc děkuji za odpovědi a přeji hezký týden.
Markéta
