Klub těhulek (124): Mateřské mánie

S TĚHULKAMI SI MŮŽETE POPOVÍDAT NA DISKUZNÍM FÓRU KLUBU TĚHULEK.

Ahoj všem,
tento týden byl celý odpočinkový. Opravdu se nic zásadního nezměnilo, moje zdravotní problémy se daly do pořádku a já mohla být celou tu dobu v klidu. Každý den jsem si na odpoledne zašla do práce, ať doma nezakrním, a bylo mi prostě fajn.

Taky přestalo mé budování a hnízdění. A celý týden jsem Sebastienovi nic nekoupila, což do teď nebývalo zvykem. Měla jsem pocit, že se také musím odměnit. Za to, jak to teď hezky zvládám, a vše vychází, jak má. Koupila jsem si velice zajímavé knížky, masáže pro těhotné, něco hezkého na sebe a přihlásila jsem se i na kurz šití. V sobotu mám první lekci a nemůžu se dočkat. Už jsem si nakoupila plno střihů na oblečky, copak doma Sebíkovi ušiji. Taky jsem mu uháčkovala několik vtipných malinkých čepiček na focení, až se narodí. Vážně si to konečně užívám a uvědomuji si, že je to asi poslední doba v mém životě, kdy se starám jen sama o sebe a můžu si užívat klidu a sobectví.

Jediné, co se teď hodně změnilo, je spánek. Několikrát v týdnu jsem byla vzhůru i do pěti do rána. Uklízela jsem, pekla manželovi dobroty na snídani nebo jen koukala na filmy. Pamatuji si, jak jsem vám psala, že trpím nesnesitelnou únavou, kdy jsem spala i 20 hodin denně, a teď přesný opak. Jsem plná energie a pozitivní nálady. Je hrozné, jak si ty hormony s námi mávají, jak chtějí.

Teď jsem ale opravdu celá rozzářená. Až na záda mě nic nebolí, Sebík už krásně kope, venku začíná sluníčko a já se nemůžu dočkat, až vylezu na zahradu a připravím si ji na jarní osazování. Doma je téměř vše hotovo a připraveno. Taky jsem si uvědomila – opět, jak mám úžasného manžela. Nic těžkého mě nenechá dělat, pořád se vyptává, co bych chtěla nebo potřebovala, vše mi toleruje a veškeré mé výmysly s úsměvem hned vyplní. Včera si vzal knížku a na dobrou noc nám se Sebíkem četl Malého prince, přitom ho celou dobu hladil a strašně se radoval, když mu Seba odpověděl kopanečkem. Neumím si představit život bez něj, a ač jsem ateista, děkuji Bohu a všem možným za to, že je, jaký je, a že je zrovna se mnou. Na Sebu se ohromně těší a já si pro něj neumím představit lepšího tátu.

Dneska mě čeká těhotenské cvičení v bazénu, a když díky němu zmizí bolesti zad, budu už opravdu nejšťastnější těhulka na světě.

Jedna rada na závěr – teď už mohu říci, že těhotenství je zatím opravdu ta nejkrásnější doba v mém životě, a kdo nevěří, ať vydrží, ono to opravdu přijde…

S láskou Mára

Markéta je právě ve 23. týdnu těhotenství. Přečtěte si více o vývoji plodu a těhotenských změnách v tomto týdnu.

Ahoj těhulky,
tento týden se skoro celý točil kolem výbavičky pro miminko a dokončení všech příprav na něj. Ne všechno jsem s Lukášem stihla, ale do příštího článku to určitě už všechno bude.

Týden ale začal opět návštěvou paní doktorky. Tentokrát jsem byla objednaná na svůj první monitor. Byl to krásný zážitek poslouchat dvacet minut, jak bije srdíčko mého dítěte. Dokonce jsem měla i štěstí a mimčo se celkem dost hýbalo a já mohla pozorovat pouhým poslechem, jak se mu s pohyby tlukot srdíčka zrychluje. Po monitoru, který jsem si tedy opravdu užila, mě paní doktorka pozvala do ordinace a vysvětlila mi všechny ty křivky, co se objevily na papíře, který vyšel s přístroje. Ujistila mě, že je všechno v pořádku a že i stahování dělohy je úplně normální a mám jen dál odpočívat a řídit se jejími radami, které mi dala minule, a všechno by mělo být v pořádku.

Další super den pro mě nastal ve čtvrtek, kdy k nám konečně dorazil kočárek, který jsem už dlouho měla vybraný a objednaný. Moc jsem se na něj těšila, protože jsem ho vlastně až ve čtvrtek viděla poprvé složený a naživo. Hned jsme ho s Lukášem složili a já se s ním začala učit jezdit. Musím říct, že vypadá mnohem líp než na fotce, podle které jsem ho vybrala. Je krásně zelený a tím pádem ladí s interiérem pokojíčku, který se tím pádem dál snažím ladit jen a jen do zelené. Jen doufám, že zelená barva nebude příliš chladná a že se bude miminku pokojíček líbit.

Další zelená věc, která do pokojíčku po tomto týdnu přibyla, je podložka na přebalovací pult. V sobotu jsem se se svými rodiči vydala na nákupy pro miminko. Taťka chtěl miminku taky něco koupit, a tak jsme se vydali po obchodech. Nejdřív jsem si myslela, že ho přemluvím jen na nějakou drobnost, ale on se díval jen po postýlkách, kolíbkách a přebalovacích pultech – zřejmě deformace z práce. Musím ale uznat, že umí rozpoznat a ocenit kvalitu. Nakonec vybral jeden veliký přebalovací pult a koupil ho, já to sice tak trošku považovala za zbytečnost, ale myslím, že ho určitě využiji a po chvíli na něj nedám dopustit. Pult jsme si sice z obchodu ještě odvézt nemohli, zato ale podložku na něj, kterou jsem vybrala právě v té zelené barvě, aby vše bylo naprosto vyladěné, ano. Tak teď už pokojíčku chybí jen přivézt a složit přebalovací pult a koupit ještě nějaký pěkný kousek zeleného koberce a pokojíček je na příchod miminka připravený. Na rozdíl od mé tašky do porodnice, do které jsem zatím stihla dát jen kosmetiku, snad to ale příští týden stihnu nějak napravit.

O tom vám ale napíšu až příště a také o tom, jaká byla oslava MDŽ v naší vesnici a jak jsem si užila první slunečné skoro jarní dny.

Tak krásné dny plné sluníčka přeje
Markéta

Markéta je právě ve 35. týdnu těhotenství. Přečtěte si více o vývoji plodu a těhotenských změnách v tomto týdnu.

Milí čtenáři,

dny s Vítkem utíkají jako voda, takže se nám pomalu blíží konec šestinedělí. Minulý týden jsme proto byli opět na kontrolním vážení u paní doktorky a o víkendu jsme strávili kouzelné dny a první noc mimo domov.

K paní doktorce jsme se vypravili opět v polovině týdne. Jelikož jsem si domů dětskou váhu nepořizovala, domluvily jsme se s paní doktorkou, že před velkou kontrolou v šestinedělí ještě jednou dorazíme na kontrolní převážení. A protože se z Vítka stává jedlík, navážili jsme 4,40 kg. Měla jsem obrovskou radost. Paní doktorka nás pochválila a pověděla, že si myslela, že bude Vítek při tom nárůstu váhy „tlustější“. Ale prý to vypadá, že bude dlouhán, takže se mu „špíčky“ hezky rozložily po celém bříšku. Také jsme se domluvily na termínu velké kontroly po šestinedělí a první dávce očkování proti rotavirům. Jsem zvědavá, jak Vítek bude očkování snášet. Co vaše miminka, jak reagovala na očkování? Objevily se teploty a mrzutá nálada? Můžete mi napsat do diskuze, na co se mám připravit?

V týdnu nás také přijeli navštívit kamarádi Monika a Martin. Vítek opět dostal dárkovou taštičku a v ní krásný model na spaní a hračku. Představte si, dostal svoje první klíče od auta. Jsou velké, barevné a pro jistotu tři. Monika s Martinem jsou zlatíčka, vždycky je moc ráda vidím. Oběma se Vítek líbil. Nejen na Monice s Martinem, ale i na dalších známých oceňuji, že se ne všechny hovory točí kolem Vítka nebo starostí o něj. Samozřejmě svého syna miluji nadevše, ale nerada bych, aby se ze mě stala máma, která dokáže mluvit jen o plenkách, kakání a kašičkách. Takže jsem byla moc ráda, když se mi M+M pochlubili s tím, že se budou v létě stěhovat do nového domečku. Probírali jsme plánky domku, jak bude vypadat kuchyň, jaké obklady v koupelnách. Oběma jim u toho zářily oči. Mám velkou radost, že jsou šťastní a spokojení.

Konec týdne nebyl úplně veselý, protože Jára dorazil ve čtvrtek z práce s tím, že zřejmě bude muset jet na víkend pracovně do Mnichova. Jelikož je Jára šikula a bylo potřeba tam zakázku dodělat a zkontrolovat, vyhrál on. Byl naštvaný, na druhou stranu jsme si pověděli, že to jsou jen dva dny a že to zvládneme. Takže jsme v pátek dopoledne zapakovali tašku a rozloučili se s naším tatínkem.

Ne že bych nezvládla být o víkendu sama doma, ale říkala jsem si, že by nám tu bylo smutno, a tak jsem se domluvila se svými rodiči a v sobotu dopoledne se „přestěhovala“ k nim. Balení bylo náročné, protože jsem nechtěla na nic zapomenout, sbalila jsem i houpací lehátko pro Vítka a odjížděla s nacpaným autem. Oba dva dny jsme byli na procházce s kočárkem. Bylo tak hezké počasí, že jsme všichni doslova hltali sluneční paprsky. A protože má Vítek babi s dědou omotané kolem prstu, měla jsem ho v náručí sotva jednou denně a na noční krmení. Vítek je ještě prcek, takže ani nepoznal, že nespí ve své postýlce. Ale protože v té u našich hrozně cestoval, vzala jsem si ho v noci k sobě.

Byly to tak krásné dva dny. Vítek byl spokojený a rozesmátý. Málem bych zapomněla, Vítek už se krásně směje. Když na něj mluvíme, když mu zpíváme. Je to prostě zlato. O víkendu se o tom přesvědčili i naši. Jsou to krásné okamžiky, protože je tak kouzelný a krásný.

Jára se nám domů vrátil až v pondělí ráno. Těším se, až mu ukážu, jak se Vítek přes víkend rozesmál.

Závěrem se Vám pochlubím, že s nešvarem z minula jsme již zatočili. Po nočním krmení se s Vítkem krátce pomazlím, dám pusu na dobrou noc a ukládám do postýlky. Chvilku si tam brouká a během deseti minutek spí jako dudek.

Příští článek bude náš poslední. Všechno tak rychle uteklo, a když se teď dívám na Vítka, uvědomuji si, jaké neskonalé štěstí mě potkalo. Myslím na to, jak jsem vděčná svým rodičům za jejich lásku. Myslím na to, jak moc miluji svého manžela. Tohle už nesouvisí s hormony, mám pocit, že po narození Vítka se spousta věcí v mé hlavě a také v srdci změnila, tak nějak si vše sedlo a já si uvědomila spoustu věcí.

Takže u příštích posledních písmenek se budu těšit! Gábina