Klub těhulek (123): Odpočívání
Jeden po odpočinku touží a nemůže, druhý by rád něco dělal a polehávat musí. Tak je to i v našem Klubu těhulek. Tak třeba Gábina by si odpočinula ráda, jenže péče o Vítka vyžaduje celou mámu na plný úvazek, takže to s tím občasným šlofíkem není valné. Markéta se zase šetřit musí, aby se miminko udrželo v bříšku co nejdéle. A Mára, která často dříve bojovala s únavou, má najednou spousty energie.
Zdroj: archiv redakce
S NAŠIMI TĚHULKAMI SI MŮŽETE POPOVÍDAT NA DISKUZNÍM FÓRU KLUBU TĚHULEK.
Ahoj těhulky,
a je to zase tady – další týden za mnou. Už ani nebudu psát, jak šíleně to utíká. Ale utíká. Nejdřív se nemůžete dočkat vynechané menstruace, poté první prohlídky a potvrzení těhotenství, následně prvních 12 týdnů… a najednou rodíte.
Pořád jsem si říkala, kdy si to těhotenství začnu užívat. A ano, je to asi tady. Sebastienek už se začal ozývat, takže jsem klidnější, a pokud mě zrovna nekope do močového měchýře, je to i úsměvné. Doma stále budujeme, už to ale není mé hysterické pobíhání po domě a nadávání, jak musí všechno pryč. Už jen tak posedávám, koukám po místnostech a vymýšlím, jak to tu vše udělat co nejkrásnější pro příchod našeho prcka. Dokonce jsem i přestala zběsile nakupovat vše, co mi přijde pod ruku, nebo by se mohlo jen vzdáleně někdy hodit. Taky jsem se v týdnu dozvěděla, že má moc dobrá kamarádka čeká miminko. Nikomu na světě jsem to nepřála víc. Snaží se tolik let a teď to konečně vyšlo. Termín má pár měsíců po mně, tak si spolu mateřství perfektně užijeme. A strašně se těším. Už teď vymýšlíme, co vše budeme podnikat a vymýšlet s prckama. Je super, když Seba bude mít kolem sebe někoho ve svém věku a já budu moci veškeré trable a neduhy s někým probrat. Celkově jsem se začala moc těšit. Strašně těšit, až budeme kompletní rodinka.
Slavnosti, co jsem pořádala o víkendu, dopadly perfektně, ač byla sněhová kalamita a chumelilo, že nebylo vidět na krok, všichni účinkující dorazili. Program senzační a všichni se moc bavili. Já si ale uvědomila jednu zásadní věc. Nedokážu sedět doma! Mám strach, jak to vše bude. Doufám, že se mi změní svět a na nic jiného než na péči o Sebíka nebudu mít chuť ani čas, ale co když ne? Jsem taková povaha. Ačkoli můžu být celý den doma, odpočívat a budovat, nedokážu to. Každý den chodím v době vycházek do práce nebo pracuji z domova. Snažím se vymýšlet další akce a nedovedu si představit, že bych prostě nic nedělala. Zvládala jste některá mateřství i práci? A jak to šlo? Napište mi do diskuze. Nikdy jsem nebyla bez práce a vím, že mě práce naplňuje a dodává mi energii. Ale už teď vím, že Sebíka miluji víc než cokoli na světě a nic není důležitějšího, než aby z něj byl ten nejšťastnější kluk na světě. A já pro to udělám vše!
Tento týden mě nic zásadního nečeká, ale jak se znám, určitě něco přijde. Mějte se moc krásně a zase za týden.
Mára
Ahoj těhulky,
minulý týden jsem vám slíbila, že vám povím o mé návštěvě u paní doktorky, která ale nedopadla úplně podle mých představ. Jinak byl ale týden celkem klidný a mě trochu přepadl pocit, že jsem se asi vrátila do prvního trimestru, tedy až na to velké bříško…
Týden začal mou návštěvou u paní doktorky. Pozvala si mě na trochu dřívější prohlídku, protože jsem se ji při minulé návštěvě svěřila, že mi docela často tvrdne bříško. Určitě to každá maminka zná. Je to dost nepříjemný pocit, při kterém bříško z ničeho nic ztvrdne jako kámen a po několika minutách se zase uvolní. Paní doktorka mi na to předepsala hořčík a řekla, že by se to mělo upravit tak na pět stahů denně. Ale neupravilo. Do ordinace k paní doktorce jsem vstupovala celkem s obavami a paní doktorka mi je ještě trochu zvětšila. Při prohlídce zjistila, že mám zkrácené děložní hrdlo a tím pádem bych mohla začít rodit o něco dřív. Doporučila mi dát si pod nohy své postele třiceticentimetrové špalky, spíše ležet a odpočívat a také zvýšit dávkování hořčíku. Ujistila mě ale, že miminko už je života schopné, a kdyby se teď narodilo, v tom případě by přežilo bez jakýchkoliv problémů, ale nejlepší by bylo, kdyby miminko vážilo alespoň 2 a půl kila, a to bude mít teprve ve 36 týdnu. Z ordinace jsem odcházela trošku vystrašená a všechny rady si vzala naprosto k srdci.
Pomalu celý týden jsem tedy jen ležela, občas trošku poklidila, to mi prostě nedalo, ale i tak jsem na sobě začala pociťovat strašnou únavu. Takovou, jakou jsem trpěla v prvních měsících mého těhotenství. I když přes den nic moc nedělám, do postele padnu večer v osm hodin úplně vyčerpaná a usnu téměř okamžitě. Další návrat do období prvního trimestru byl v mých emocích. Takhle ubulená a přecitlivělá úplně na všechno jsem byla opravdu jen v prvních měsících těhotenství. Ale i přes návrat k těmto vlivům z počátků, jsem celkem ráda, že to není nic horšího. Netrápí mě žádná zácpa, žádné hemeroidy ani bolesti zad, skoro se nezadýchávám a ani do žeber nedostávám žádné rány, takže až na trošku častější návštěvy toalety jsem vlastně naprosto v pohodě a konec těhotenství je pro mě celkem hezké období příprav na miminko, které si můžu opravdu užít.
Co se týče příprav na miminko, mě jen trošku vytáčí ty neustálé a naprosto nevyžádané rady ostatních. Skoro to vypadá, že všichni vědí naprosto nejlépe, co bude pro mé dítě nejlepší, a já vlastně o péči o dítě nevím vůbec nic. Někdy mám opravdu co dělat, abych se nerozčílila a všechny z našeho bytu nevyhodila s tím, že jen já si rozhodnu o tom, jestli bude postýlka na pravé nebo na levé straně pokoje, jestli budu používat jednorázové nebo bavlněné pleny a jestli budu věřit těm absurdním pověrám, že by se mělo vše pro mimi připravit až po narození. Někdy, když jsem z něčeho úplně nadšená a zbytek lidí to naprosto odsoudí, nemám daleko od slz, ale držím se a uklidňuji se tím, že tohle určitě zažila každá maminka, která čekala své první miminko, a tak trochu vím, že po narození prcka to bude asi ještě horší. Tak se prostě musím jen obrnit velkou trpělivostí a všechny tyhle rady pouštět jedním uchem tam a druhým ven.
Tak se mějte celý týden hezky a žádné nevyžádané rady!
Markéta
Dobrý den všem těhulkám a čtenářům Babywebu,
v polovině týdne jsme oslavili měsíční narozeniny našeho Vítka a koncem týdne zůstal doma i Jára, jelikož se zdálo, že na něj něco leze. Naštěstí to brzo slezlo, takže se žádná karanténa nekonala. Navíc se u nás, respektive u Vítka objevil nový nešvar, který musíme rychle zlikvidovat, protože, jak říká Jára, nebudeme z něj vychovávat cimprlína, ale chlapáka.
V týdnu se žádné velkolepé návštěvy nekonaly. Ten minulý jsme si toho s Vítkem užili dost oba, takže jsme v týdnu přivítali pouze moje rodiče, kterým vyšel společný volný den. A jak jinak jej strávit než s kočárkem na procházce. Možná to bude znít hrozně, ale s radostí jsem Vítka předala rodičům a sama si udělala doma kafe a jen tak seděla na gauči. Dokonce mi na pár minut padly oči a probrala jsem se tak akorát, abych našim otevřela a připravila teplý čaj. Normálně tyhle chvíle trávím tak, že stihnu nějakou tu domácí práci, ale ten den jsem byla neskutečně unavená. Navíc se mi těsně před příchodem rodičů podařilo dát si takovou ránu do hlavy, že jsem viděla i hvězdičky. Nějak jsem se špatně vymotávala z balkonu a hlavou narazila do dveří. Byla to taková herda, že mi z toho spadly brýle na zem. Naštěstí to přežily brýle i já, ale hlava mi třeštila až do večera.
Ve středu jsme také slavili měsíční narozeniny našeho prcka. Dostal dárek od babi a dědy – novou krabičku na dudlík. Zbylé dva dárky byly spíš pro mě. Dostala jsem držák na pití na kočárek (výborná věc ještě teď na zimu, přesně tam totiž pasuje termohrnek) a podložku pod autosedačku, abychom si nezničili sedadlo v autě. Navíc má podložka kapsičky, takže se tam vejde spousta drobností, které by se jinak válely po celém autě.
Od čtvrtka byl také doma Jára. Zdálo se, že bude nemocný, ale naštěstí stačily dva dny v posteli, teplý čaj s trochou sirupu… a bylo to pryč. V pátek jsem se díky tomu mohla také vypravit na malý nákup. Byla jsem zpátky ani ne za hodinu a už za dveřmi jsem slyšela, že Vítkův spánek nevydržel. Kluky jsem našla v ložnici. Vítek se prý probudil deset minut po tom, co jsem odjela. Prý tak rozhazoval rukama, až si z toho ublinknul. Takže ho Jára nejen přebalil, ale také převlékl a musel trochu uklidnit. Když mi ho Jára předával do náručí, pronesl, že chápe, jak mohou být dny náročné.
A teď k tomu nešvaru. Nevím, jestli je to tím, že by už si Vítek zvykl, anebo je to jen tím, že se v náručí uklidní, ale posledních pár dní, ale hlavně nocí, se nám stává, že Vítek nechce po jídle usnout jinak než v náručí nebo u mě v posteli. Zařekla jsem se, že v posteli s námi spát nebude, ale když už nechtěl spát druhou noc, povolila jsem. Zatím to bylo tak, že jsem ho v náručí uspala a uložila do jeho postýlky. Když to udělám teď, ve chvíli kdy jej položím, otevře oči, zabrouká a začne plakat. Zkoušela jsem ho nechat chvíli v postýlce, ale pláč nepřestal, a hlavně spánek se stejně nekonal. Navíc Jára i já potřebujeme spát alespoň pár hodin, takže to teď vypadá následovně. Večer Vítka uložím. Na další krmení se probere sám. Pak jej uložím znovu a je konec. Takže si ho vezmu k sobě do postele, mám ho tak blízko, že mě cítí a jako mávnutím proutku spí, někdy i tři hodiny v kuse. Začala jsem mu říkat terorista.
Musíme na tom zapracovat, protože takhle jsem to nechtěla, navíc naše postel pro něj není to pravé ořechové a já bych opravdu chtěla, aby uměl spinkat sám. Tak uvidíme… Spinká vaše miminko samo v postýlce nebo pouze s vámi? Napište mi do diskuze.
P. S.: Potničky po 14 dnech zmizely, zácpa z umělé výživy je také pryč, a to, co jsme viděli minulý týden, byl určitě pravý ÚSMĚV, a ne jen grimasa.
Zdraví Gábina a terorista Vítek
