Klub těhulek (118): S nekrásnějším dodatkem

S NAŠIMI TĚHULKAMI SI MŮŽETE POPOVÍDAT NA DISKUSNÍM FÓRU KLUBU TĚHULEK.

Ahoj, těhulky!
Tak 15hodinový let jsem zvládla. Nebylo to nic lehkého a snadného, ale přežila jsem. Kompresní punčochy byly spíše na obtíž než k užitku, a kdo je nosí, ví, jak těžko se za letu sundávají.

Těšila jsem se, jak si tu odpočinu, ale opak je pravdou. Ráno brzo vstávám, jelikož jsem se pořád nevyrovnala s časovým posunem a navíc je tu neskutečné teplo a dusno. Takže se spaním to tu moc dobré není.

Po snídani jsem ráda, že se odbelhám k moři a tam vegetuji až do odpoledne. Pak většinou prší nebo je hodně zataženo. Takže odpočívám na pokoji, případně se jdu projít. Jídlo mi už také leze krkem a posledních pár dní jsem na chlebu s máslem a zelenině. Z většiny jídel a pachů se mi začalo dělat zle.

Opalovat se nemůžu, takže sedím ve stínu, nebo si opaluji aspoň nohy a sama se potím v tričku. Je to perfektní zkušenost, vím, že až budu někdy zase těhotná, budu pěkně v klídku doma a takovéto cesty si nechám na později. Pozoruji tu hodně rodin s malými dětmi a nemůžu se dočkat, až s naším Zrníčkem budeme cestovat. Zdejší děti jsou celé nadšené z moře, písku a ze všeho okolo.

Jinak to ale jde. Bohužel moje maminka není moc chápavá a nerozumí tomu, že jsem unavená. Neustále chce někam chodit, po večerech posedávat u baru či na pláži a na to já bohužel nestačím.

Na co jsem ale opravdu hrdá, je výlet na pozorování velryb. Brzo ráno jsme vyjely do nedalekého města a nalodily se na katamarán. Už v autobuse dostali všichni prášky proti zvracení, já si ho odmítla vzít. Hned jak jsme vyjeli, začali lidé zvracet a mohu říct, že více jak polovina z 30 lidí zvracela celou cestu. Vydrželi jsme tři dlouhé hodiny na širém oceánu. Jediné, co mi pomáhalo, bylo držet se očima pevného bodu v dálce na pevnině. VYDRŽELA jsem. Byla jsem na nás opravdu hrdá. Sice jsem kromě pevniny a mého záchytného bodu na ní viděla jen jeden hřbet a ocasní ploutev, ale přežila jsem. Tento výlet těhotným opravdu nedoporučuji.

Zítra je můj poslední den v Dominikánské republice, čeká mě už jen válení na pláži, krátká procházka do nejbližší vesnice za posledními nákupy a hurá balit. Následující den letíme domů. Cestovaly jste v těhotenství? Napište mi o tom do diskuze.

A popravdě? Nemůžu se dočkat, až budu doma, v klidu a hlavně se svým milovaným manželem.

Vaše Mará

Markéta je právě ve 17. týdnu těhotenství. Přečtěte si více o vývoji plodu a těhotenských změnách v tomto týdnu.

Ahoj těhulky,
tento týden jsme byly s Lukáškem u paní doktorky, která nám vzala trochu krve a také nás prohlédla kvůli té velké chřipce, která nás o Vánocích přepadla. Pak jsem chtěla jet nakupovat nějaké věci pro Lukáška, jak jsem vám minulý týden psala, vše ale dopadlo trošku jinak, než jsem si plánovala.

Týden začal prohlídkou u paní doktorky. Nejprve jsem si myslela, že mi sestřička odebere krev a já půjdu hned domů, jako to bývalo, pokaždé když nás paní doktorka pozvala na odběry krve. Ale kvůli té chřipce, co nás trápila v období Vánoc, si nás paní doktorka pozvala i do ordinace a prohlídla nás. Byla jsem za to docela ráda, protože i já jsem chtěla do ordinace na prohlídku. Nebylo to ale kvůli chřipce, nýbrž kvůli tomu, že nám s Lukáškem začalo docela často, tak desetkrát denně tvrdnout bříško. Paní doktorka nás prohlídla, sice nepoužila ultrazvuk, ale i tak si myslím, že byla prohlídka důkladná, a řekla mi, že je vše v pořádku. Na tvrdnutí bříška mi předepsala tabletky magnezia a doporučila klidový režim. Nakonec nás pozvala 31. 1. na velký ultrazvuk, kde po dlouhé době opět uvidím Lukáška v celé jeho kráse.

Celý týden jsem se klidový režim snažila dodržovat, ale v sobotu se mi to trochu nepovedlo. S Lukášem, jeho bratrem Radkem a Radkovou přítelkyní Monikou jsme byli totiž už dlouho pozvaní na myslivecký ples do nedaleké vesničky. Nešlo to už zrušit, a tak jsem si řekla, že pár ploužáků (nic jiného mi stejně moc nejde) zvládnu. Šla jsem také proto, že v posledních týdnech dřív jak po půl jedné ráno stejně neusnu, a tak jsem si myslela, že to pro moje tělo nebude žádná změna. Ale byla. Musím říct, že poslední měsíc jsem se snad líp nevyspala. Domů jsme se vrátili asi v jednu a hned jsme šli spát. Ráno jsem se vzbudila v devět hodin bez jakéhokoliv chození na záchod a dlouhého usínání. Byla jsem naprosto odpočinutá, a proto se také těším na druhého února, kdy je myslivecký ples tady u nás, a doufám, že se opět tak hezky vyspinkám.

Také jsem vám minulý týden psala, že se s Lukášem chystám dát do nakupování těch nejdůležitějších věcí pro malého. To se ale samozřejmě díky Lukášovi, který měl kvůli blížícímu se mysliveckému plesu u nás spoustu práce, nekonalo. Což mě dost naštvalo, protože termín porodu se blíží mílovými kroky a my nemáme ještě skoro nic. Nakonec si mě ale Lukáš v neděli usmířil. A to tím, že začal malovat Lukáškův pokojíček a dal si s tím dost práce. Jak to ale dopadlo, vám napíšu až příští týden, protože ani já to zatím nevím. Lukáš mi totiž prý připravuje překvapení, a tak do pokojíku nesmím ani nakouknout, tak snad to nebude nějaká divočina. Čím vás překvapil partner během těhotenství? Napište mi do diskuze.

Tak krásný týden

Markéta

Markéta je právě ve 29. týdnu těhotenství. Přečtěte si více o vývoji plodu a těhotenských změnách v tomto týdnu.

Milé těhulky,
kontrola v porodnici, další pokus o úspěšné „loupnutí“ a čáp pořád nikde. Takový byl průběh předešlého týdne. A výsledek? Zatím žádný. Vítek v břiše, já doma a všichni stále napnutí… třikrát hurá!

Podle termínu porodu, který se určuje dle poslední menstruace, už statečně přenášíme. Podle termínu, který se určuje dle ultrazvuku ve 12. týdnu máme termín uprostřed tohoto týdne. Tak jsem zvědavá, jak dopadne kontrola v porodnici. Poslední dny jsou těžší a těžší. Respektive bych měla napsat, že poslední dny jsem JÁ těžší a těžší. Bříško mám tvrdé skoro celý den a jsem nemotorná jako nějaké malé tlusté zvířátko. Ale snažím se být statečná pro svého chlapečka. Jsou dny, kdy je mi skvěle, takže pak s Járou ještě něco podnikáme. Járova mamka čeká každým dnem malá štěňátka, takže jsme se ještě vydali do Dobřan, kde jsme museli malým neteřím vysvětlovat, proč jsme ještě nepřivezli Vítka.

O víkendu jsme taky dostali pozvání na oběd od mojí mamky. A představte si, já mám tak báječnou mamku, že mi k nedělnímu obědu udělala moje nejmilejší jídlo. Už před několika týdny jsem se o tom zmínila a domluvily jsme se, že je dostanu „za odměnu“ do porodnice. Tak jsem to pustila z hlavy. Ale v sobotu se do toho vložil Jára, že prý o tom jídle pořád mluvím, že by chtěl recept, že mi je udělá. Prý ne, že nejlepší jsou od mamky a ať vydržím do porodnice. Tak jsem si řekla, tak jo, snad to tak dlouho nepotrvá. A představte si, že když jsme přijeli v neděli na oběd, vzala nás mamka do ložnice a povídá, jestli prý nevím, proč má pod peřinou bouli. Jakou bouli, povídám a vůbec nechápu. Pod peřinou měla schované v misce zabalené moje nejmilovanější lívance. To byla taková dobrota, že to snad musel poznat i Vítek. Mamko, já Tě prostě zbožňuju a ty lívance, to byla bomba.

Na kontroly do porodnice chodíme s Járou vždy v pondělí navečer. Minulý týden jsem z kontroly měla trochu obavy. Protože už jsem tušila, co mě čeká (Hamiltonův hmat), byla jsem trochu nervózní. Bolesti se nebojím, navíc tohle není bolest v pravém slova smyslu, ale je to dost nepříjemné. Tentokrát se mnou ale byla po celou dobu Jaruška, poradila mi, jak se uvolnit a nebránit se paní doktorce. Jaruška je zlatá, takže jsem to tentokrát zvládla. I paní doktorka řekla, že tentokrát se to povedlo tak, jak mělo. Prý do konce týdne se sejdeme na porodním sále. Týden skončil, takže děvčata, už žádné srandičky. Následující týden by to chtělo vymyslet něco nového.

Za pár hodin mě čeká kontrola v porodnici. O čem budu psát za týden, nedokážu povědět. Možná o Vítkovi, možná o dalším dlouhém týdnu doma. Necháme se překvapit.

Na závěr mám vzkaz pro Máru – pošli nám trochu sluníčka tam z té nádhery, kde budeš, a pořádně si to tam užij a odpočívej.

Hezký týden přeje Gábina