Klub těhulek (114): Vánoce nás nerozhází
Děvčata z klubu těhulek se sice na Vánoce odpovědně připravují, ale nic nehodlají přehánět. Klid a vánoční atmosféra jsou pro ně důležitější. Takový přístup podporujeme a chválíme.
Zdroj: archiv redakce
Ahojky,
je neuvěřitelné, jak to utíká. Zase další týden za mnou. Tenhle týden byl opravdu náročný. Hledání dárků na internetu, objednávání a vysílání manžela, ať je vyzvedne. Po práci běhání po přeplněném městě a zoufalství, že nic nemůžu sehnat. Ale co, nebudu se tím stresovat. Mám ještě pár dní na to sehnat něco hezkého. A jak říká manžel: „Benzinky jsou otevřené i na Štědrý den.“
O víkendu jsme jeli do Vídně na trhy. Bohužel nám celý den propršel, takže jsme byli všichni hned promočení a trhy si vůbec neužili. Vlastně mě hodně zklamaly. Bez atmosféry, Čechů více než na Staromáku (a to doslova), vše strašně drahé a popravdě ani nic hezkého. Takže jsme zašli na řízek se salátem a jeli domů. Jel s námi i bratr s přítelkyní, který netuší, že jsem těhotná. Bylo složité to utajit a neprozradit se, ale zvládla jsem to na jedničku. Jen jsem byla po příjezdu naprosto vyřízená. Všechno mokré a po 17 hodinách bdělého stavu jsem se sotva doplazila do postele. V neděli jsme už jen udělali pár nákupů a jinak odpočívali v klidu doma.
Také jste mívaly nevysvětlitelné chutě na něco konkrétního? Můžete mi napsat do diskuze, co nejbláznivějšího jste pro dosažení své chutě udělaly, ať se taky pobavím. Já dostala nezkrotnou chuť na langoše. Byla neděle, 10 hodin večer, dělat doma se mi nechtěl, takže jsem vytáhla manžela od práce a muselo se jet na Staroměstské náměstí a doufat, že takhle večer bude alespoň pár vánočních stánků otevřeno a v některém budou prodávat langoše. A jak sem dopadla? Našla. Sice už pán zavíral, takže byl můj vysněný pokrm studený jako psí čumák, ale byl úžasný.
Teď si už dám klid. Dopeču cukroví, udělám klobásky a likéry a budu odpočívat. Moc se na to těším a nejvíc se těším na focení, které mám taky tento týden. Když koukám, jaké tu mají holky nádherné fotky, tak se opravdu nemůžu dočkat.
Tento týden mě čeká ještě screening a jsem strašně nervózní, opravdu hrozně moc.
Takže přeji co nejkrásnější a nejklidnější svátky. A těším se na další příspěvek, v němž vám napíšu, jak novinku vzali všichni příbuzní, kterým se to chystáme říci o víkendu, a jak dopadl screening.
Mára
Ahoj těhulky,
Tento týden byl hlavně o hlídání, uklízení a zase hlídání. A to jsem si myslela, že už budu mít od hlídání alespoň chvilku volno.
V pondělí jsem byla naposledy hlídat ty dvě malé děti, které hlídám za peníze. Jejich mamince totiž skončil zimní semestr a začalo zkouškové období a také má volno kvůli Vánocům, a tak bych tento rok už hlídat stejně nešla. Navíc si za mě našla náhradu, a tak jsme se vlastně už teď rozloučily nadobro. Bude se mi po nich určitě stýskat, i když jsem docela ráda, že jsme to ukončily už teď. Přes rostoucí bříško se mi k nim už totiž hůř ohýbalo a taky mi nedělalo moc dobře to jejich nošení, i když to jsem moc často nedělala. Krásně se se mnou rozloučili a dokonce jsem od nich dostala i pár dárečků pro Lukáška. Moc jim děkuji za zkušenosti, které mi dali a budu na ně často vzpomínat.
Další, ale nečekané hlídání přišlo ve středu. Kdy moje malá neteř zůstala doma kvůli kašli a já jsem je i s její maminkou a malým bráškou pozvala na kafe. Samozřejmě, že děti u mě chtěly zůstat, i když jejich maminka už potřebovala jít domů. Nabídla jsem ji, ať je u mě klidně nechá a přijde si pro ně po obědě. To jsem ale ještě nevěděla, co mě čeká. Nejdřív vše probíhalo v pořádku, samozřejmě se trošku handrkovaly, ale na to už jsem si u nich zvykla, a tak jsem je jen občas napomenula. Potíže však nastaly tehdy, když jsem řešila problém s elektřinou a probírala ho po telefonu s Lukášem ve vedlejší místnosti. Po ukončení hovoru jsem zvedla oči a všimla si, že děti tahají něco po zemi. Když jsem se šla kouknout do vedlejší místnosti, zjistila jsem, že je po celém bytě rozmotaný toaletní papír. Začala jsem křičet, ať to ihned uklidí a už nezlobí, ale děti se mi jen smály, a tak obě dvě dostaly na zadek. Potom okamžitě začaly toaletní papír uklízet, na mě však zbyl ostatní nepořádek, který udělaly děti předtím a uklidit už ho nestihly. Musím přiznat, že jsem si nikdy nemyslela, že za dvě minuty zvládnou obrátit dům vzhůru nohama. Plyne z toho pro mě ale ponaučení, že nemám z dětí ani na vteřinu spustit oči, a to ani, když jsou naprosto potichu. To totiž dělají ty největší lumpárny.
Zbytek týdne se potom už nesl celkem v klidu. I když ve čtvrtek jsem měla na hlídání ještě o jednu holčičku víc. Toto hlídání probíhalo naprosto v klidu, a i když děti udělaly opět šílený nepořádek, musím přiznat, že tentokrát si po sobě vše do puntíku uklidily a já se neměla kvůli čemu zlobit.
V neděli jsme se ještě s Lukášem zastavili popřát mému tatínkovi k narozeninám. Lukáše to blahopřání hrozně zmohlo a pomalu se ani nedostal domů. S mým taťkou si totiž hrozně rozumí, a to hlavně co se slivovičky týče, a tak není divu, že Lukáš usnul ještě dřív, než jsem stihla zapálit předposlední svíčku na adventním svícnu. A tak jsem zapálení svíčky odložila na pondělí, protože bez Lukáše by to vlastně nebylo ono.
Hezký týden bez zlobení přeje
Markéta
Milé těhulky a všichni čtenáři Babywebu,
možná se budu opakovat, ale termín mateřská dovolená musel vymyslet chlap. Chlap, který má dovolenou spojenou s odpočinkem a nicneděláním. Opět, prosím, o pohled s trochou nadsázky a hlavně o čtení s úsměvem.
Mám za sebou první týden mateřské. Moje obavy z toho, co budu celé dny dělat, se zatím nenaplnily. Na každý den jsem si totiž dala jeden „stranický“ úkol. Nebudu vám vyprávět o každém z nich, jen zmíním to, že jsem stihla dohnat maličkosti, které mi zbývaly zařídit pro Vítka. Jedno dopoledne jsem vyrazila na nákupy do lékárny a do dětských potřeb. Asi to pro ostatní maminky nebude novinka, ale domů jsem dojela s jednou malou taškou a o sedmnáct stovek lehčí peněženkou. Ale všechno to jsou potřebné věci, takže jsem z trezůrku pro Vítka peníze ochotně vytáhla.
Během zbývajících dní jsem doma zvládla menší předvánoční úklid, doprala jsem zbylé věci pro chlapečka a dopekla cukroví. Jeden den mě přijeli navštívit, tedy spíš zkontrolovat, moji rodiče. Původně to měla být návštěva na kafe, ale protože je moje mamka prostě skvělá, vyžehlila mi už vyprané oblečky pro Vítka. Takže návštěva vypadala tak, že kafe jsem pila s taťkou a mamka hodinu žehlila. Děkuju, maminko, mockrát, ušetřila jsi moje záda bolesti. Vítkovi jsem hned večer pověděla, že všechno žehlila babička. S povídáním „do bříška“ souvisí i další činnost, kterou teď každý den provozuju. Pokud bychom doma měli nějakou štěnici, už bych dávno seděla v blázinci. Jelikož jsem větší část dne sama doma, a protože moc ráda mluvím, mluvím s Vítkem. Povídám mu, co dělám, kde jsem, co budu vařit a při každé příležitosti mu povím, že už se ho nemůžu dočkat. Já se můžu vypovídat a pevně doufám, že i pro Vítka je to fajn minimálně proto, že mě slyší, a také proto, aby věděl, že už teď je pro nás všechny plnohodnotným členem rodiny.
O víkendu jsme se taky s Járou vydali na vánoční nákupy. Čas se krátí a my máme teprve jeden dárek, takže jsme to museli dohnat. Byli jsme celkem úspěšní, jen ty davy lidí mě trochu děsily. Udělat dárkem radost je samozřejmě hezké, ale já osobně mám pocit, že se vytrácí to kouzlo, které vnímám já. A teď, když jsem těhotná, obzvlášť. Podle mě, a já to tak budu chtít dodržovat, by měly být Vánoce hlavně o tom, že bude rodina pospolu, budou spolu sdílet tu atmosféru, stráví spolu víc času než během celého roku, kdy jsou všichni zahlceni prací a starostmi.
V neděli jsme s Járou také dělali něco, co úzce souvisí s Vítkem. Co přesně to bylo, vám ale prozradím až v příštím článku. Ne že bych byla tajnůstkářka, ale musím to ještě týden vydržet. Příští týden se totiž odehrají dvě důležité akce, které mi dovolí vám tajemství povědět.
Takže všem přeji hezký týden a u dalších písmenek se budeme těšit
Gábina a Vítek
