Klub těhulek (107): Choroby na všechny způsoby

MARKÉTA:

Ahoj těhulky,

minulý týden byl plný nových zážitků a dobrodružství. Konečně jsem se dočkala focení pro Babyweb a také prvního sněhu, který mám moc ráda. Focení jsem si užila perfektně, zato sníh tedy vůbec, a to kvůli bolestem zad, které se v sobotu opět vrátily.

Týden začal nečekaným volnem. V neděli, když jsem byla s Lukášem a jeho neteří a synovcem na výletě v Písku, mi volala paní, které hlídám děti, že prý byli na očkování a děti vakcínu velmi špatně snášejí, je jim špatně a mají teplotu. Tím pádem odpadlo moje hlídání i ve čtvrtek a já měla celý týden volno. Díky této situaci jsem začala přemýšlet o tom, jaké to asi bude, až naše miminko půjde poprvé na očkování a až poprvé bude nemocné. Musím říct, že jsem ráda za zkušenosti s ostatními dětmi. Zažila jsem hlídání i nemocných dětí a myslím, že pár věcí jsem už pochytila. Přesto si ale uvědomuji, že vidět trpět své vlastní dítě pro mě jako pro každou maminku bude strašné a já se budu muset s takovými situacemi naučit žít a zvládat je. Z čeho jste měly z mateřství největší obavy vy? Napište mi do diskuze.

Na takové myšlenky jsem však zapomněla v úterý, kdy jsme s Lukášem vyrazili do víru velkoměsta. Jela jsem totiž na focení pro Babyweb. Byla to pro mě nová a úžasná zkušenost a moc se těším na další focení. Tým Fotoprome byl naprosto úžasný a zvláště paní fotografka, která mi hodně pomáhala a díky ní z mých fotek určitě vyjdou moc hezké obrázky pro naši rubriku Klub těhulek. Také jsem se seznámila s naší milou šéfredaktorkou, se kterou bude určitě radost spolupracovat. Po focení jsme se Lukášem ještě podívali po Praze. Lukáš Prahu jako ostatně všechny města moc nemusí, ale mně za poslední rok celkem přirostla k srdci a doufám, že se do ní zase brzy vrátím. Plánuji do ní vyrazit kolem Vánoc, tak snad to vyjde.

Vánoce mi vlastně připomněl i letošní první sníh. Někteří si budou myslet, že jsem jak ty velké obchody a s Vánocemi blázním už dva měsíce předem, ale věřte, uteče to jak voda a já chci mít radši všechno hotové dřív a ne strašit v obchodech ještě na Štědrý den. A jelikož řeším i to stěhování, začala jsem pomalu ale jistě vánoční dárky už shánět. Trochu mi ten první sníh a myšlenky na Vánoce pokazilo to, že mně zase chytla záda. Tentokrát absolutně z ničeho nic. Byla to strašná bolest a já trpěla doslova jako pes. Nemohla jsem ležet, sedět ani stát a chodit a asi tak v sedm hodin večer jsem to už nevydržela a vzala si prášek proti bolesti. Musím říct, že po prášku se záda zlepšila, ale pořád jsem je cítila. V neděli to už ale bylo mnohem lepší a já se mohla normálně pohybovat.

Příští týden jdu k paní doktorce na ultrazvuk a kontrolu, tak se jí o tom určitě zmíním a vám pak napíšu, jak vše dopadlo.

Přeji hezký týden.

Markéta

Markéta je právě v 17. týdnu těhotenství. Přečtěte si více o vývoji plodu a těhotenských změnách v tomto týdnu.

GÁBINA:

Milí čtenáři Babywebu,

tak jak byl týden příjemný a veselý, o to horší a nepříjemnější byl víkend. Jeden den v týdnu jsme si s mamkou udělaly výlet do Prahy na focení pro náš web a hned další den jsem s kolegy z pracovního projektu cestovala do Brna. A sobotní odpoledne jsme s Járou strávili na pohotovosti.

Ale hezky jedno po druhém. Když jsem byla ještě školačka, plnila jsem domácí úkoly vždycky včas a pilně. Jak léta utíkají, zřejmě jsem z plnění úkolů trochu vypadla, a tak jsem paní šéfredaktorku na focení nepotěšila. Úsměvy jsem doma netrénovala a na samotném focení tak se mnou byla potíž. Jenže já se opravdu na fotkách neumím smát, ani když se jedná o tak kouzelnou chvilku, jako je focení s naším chlapečkem. Snad se podaří nějaké fotky vybrat. Na druhou stranu bylo focení příjemné. Ráda se bříškem chlubím, takže se nejvíc těším na fotky, kde jsme bříško trochu odhalily. Při focení jsme také použili několik rekvizit. Nejvíc se těším na tu cedulku se jménem našeho chlapečka. Takže už Vás ani naše známé nebudu napínat, náš syn se bude jmenovat Vítek. Domluvili jsme se s Jardou, že mu do rodného listu necháme napsat Vítek Bílý. Oficiální jméno zní sice Vít nebo Vítězslav, ale nám se tyto varianty nelíbí. Mamka má kamarádku, která pracuje na matrice a potvrdila nám, že to lze. Pokud chceme Vítka, bude mít v listě Vítek. Takže od teď už jen Vítek. Možná si myslíte, že na jméno je ještě spousta času, ale my už se domluvili, jméno se nám líbí moc, takže od teď už jen Vítek. Malý pan Vítek Bílý. Zní to hezky, co říkáte?

Následující den po focení mě čekala pracovní cesta do Brna. V listopadu mě čeká poslední třídenní projekt v rámci firmy. Museli jsme předtím dát dohromady společný úkol, a protože jeden kolega je ze Slovenska, domluvili jsme se, že se sejdeme na půli cesty v Brně. Do Prahy jsem se dopravila sama a tam přesedla ke dvěma dalším kolegům, se kterými jsme společně dojeli do Brna. Protože už jsme sehraná parta, šla nám práce rychle od ruky a na cestu zpět jsme se vydali odpoledne kolem třetí. Cesta do Prahy, pro mě pak ještě z Prahy. Dojela jsem domů kolem sedmé večer. Úplně vyřízená. Šla jsem se hned vysprchovat a spinkat. Až budu jednou vyprávět Vítkovi, co všechno se mnou během těch devíti měsíců zažíval, určitě mě „sprdne“, že jsem nebyla schopná sedět na jednom místě a třeba odpočívat. Ale tenhle víkend jsem se trochu vylekala, takže budu muset trochu zbrzdit.

V pátek jsem v kanceláři doháněla oba nepracovní dny. Od rána jsem se však necítila úplně ve své kůži. Ne že by bylo něco s malým, ale mně samotné bylo nějak divně. Během dopoledne jsem na to přišla. Pokoušel se o mě (a teď už mohu říct, že se mu to podařilo), zánět močových cest. Ti z Vás, kteří to alespoň jednou zažili, vědí, jak se to projevuje a jak je to nepříjemné. Po konzultaci se sestřičkou z gyndy jsem si v lékárně koupila přípravek z brusinek a urologický čaj. Myslela jsem, že víkend v teple a trochu léčby mi pomůže. Bohužel ne. V sobotu ráno už jsem měla krev v moči. Přestože nejsem „cimprlich“, raději jsme po pár radách od švagrové a kamarádky z nemocnice vyrazili na gynekologickou pohotovost. A tam to šlo ráz na ráz. Natočili nám monitor, udělali ultrazvuk a vyšetření, a protože malý byl v pořádku, odeslali nás na klasickou urologii. Tam byla paní doktorka moc příjemná. Dostali jsme antibiotika pro těhulky a doporučení hodně pít, hodně odpočívat a být v teple. Zřejmě si za to můžu částečně sama. Mohla jsem vytáhnout teplejší boty dřív. Kdybych poslechla maminku.

Tak to je pro dnešek asi vše. Jdu si uvařit čaj.

Příjemné a trochu teplejší dny přeje Gábina a Vítek

Gabriela je právě ve 28. týdnu těhotenství. Přečtěte si více o vývoji plodu a těhotenských změnách v tomto týdnu.

MARTINA:

Zdravím všechny naše čtenářky a čtenáře,

jak jsem viděla ve zprávách, tak jsme zapadali nejen my na horách, ale celá republika. U nás začalo pěkně sněžit už ve čtvrtek večer. Bohužel jsme si prvního sněhu vůbec neužili.

Ve čtvrtek mě začalo pobolívat v krku, a abych se vyhnula antibiotikům, zůstala jsem až do pondělí doma a po jídle jsem si dávala jako dezert paralen. Také jsem si k jídlu přidávala cibuli, ale jen trochu, aby Ondráška nebolelo bříško. Myslím, že jsem bacily chytla u Ríši ve školce a současné ochlazení plus moje vyčerpanost byly pro bacily příhodné. Mou únavu ještě umocnila probdělá noc s Ondráškem. Z pátku na sobotu Ondrášek vůbec nemohl spát a byli jsme vzhůru každou chvíli. Zabíralo pouze chování anebo ležení u mámy v posteli, což obojí znamenalo moje nespaní. Nevím, jak vy, ale s Ondráškem v posteli bych neusnula, neboť se bojím, že ho zalehnu.

Další noc už byla normální, což u nás znamená kojení ve 2 ráno a pak až mezi 6. a 7. hodinou, takže docela dobré. Zřejmě se o Ondru pokoušel nějaký bacil, ale ustáli jsme to. Bacily k nám dorazily zrovna v nejméně vhodnou chvíli. Na víkend totiž dorazil Ríšův kamarád Toník, tak jsme se těšili, že si kluci pohrají a vzhledem k počasí i zasáňkují, ale až příště. I Ríša měl kašel, takže namísto koulování a bobování se klouzal na klouzačce (máme doma malou) a házeli jsme si s plyšáky.

Nevím, jak vás, ale u mě sníh vyvolal chuť na cukroví a nastartoval mi vánoční náladu. Ještě měsíc a půl a je to tu. To mě přivádí k myšlence vymýšlení dárků. Hlavně pro Ondráška mě nic moc nenapadá. Budou mu teprve 3 měsíce. Nejzajímavější pro něj bude zajisté balicí papír a světýlka na stromečku a oknech. Když jsem čekala Ríšu, tak právě okolí Vánoc bylo období, kdy jsem poprvé cítila první pohyby. Pokaždé, když se blíží Vánoce, tak si na to vzpomenu. Myslím, že první pohyby miminka jsou pro každou těhulku nezapomenutelné. Je mi až líto, že už tento pocit nikdy neprožiji. Doufám, že mě nepostihne Alzheimerova choroba, abych na to nikdy nezapomněla…

A jak jste přežili posun času, má to na vás nebo vaše děti vliv? Napište mi do diskuze. U nás proběhlo vše bez problémů. Ani Ríša, ani Ondrášek na to nijak nereagovali. Jediný, kdo nevychytal přesun času, byl můj manžel, který si zapomněl přeřídit mobil, a tak všude chodil o hodinu dříve a nadával na lidi, jak jsou nedochvilní.

Přeji vám hezký týden.

Marťa

Chcete dostávat každý týden obrázek vašeho týdnu těhotenství s podrobným popisem, jak se vyvíjí vaše miminko? A k tomu spousty praktických informací týkajících se aktuálního týdne vašeho vlastního těhotenství?

Stačí se zaregistrovat zde a je to. Každý týden vám ve chránce přistane Zpravodaj Babywebu šitý na míru pro váš týden těhotenství!