Klub těhulek (103): Překvapení Ondrášek

MARKÉTA:

Ahoj těhulky,

minulý týden jsem psala, jak jsem se poprala s novou skutečností, že jsem těhotná a že ze mě bude za pár měsíců maminka. Také jsem slíbila, že vám povím, jaké byly moje první návštěvy u gynekologa a proč s přítelem říkáme miminku Šárinko. A jelikož se mají sliby plnit, tak jdeme na to.

Druhý den po tom, co jsem si udělala test a zjistila, že jsem těhotná, mi volala kamarádka a ihned na mně poznala, že se něco děje. Všechno jsem jí řekla, a protože v ordinaci mé doktorky měli zrovna dovolenou, objednala mě kamarádka ke svému gynekologovi hned na druhý den. Do ordinace jsem přišla s vědomím, že na obrazovce určitě nic nerozeznám, protože jsem tam vlastně nikdy nic neviděla. To však byl omyl, v okamžiku, kdy na mě pan doktor otočil obrazovku, jsem přesně poznala, kde moje miminko je, a nemohla jsem uvěřit, že z téhle malé fazolky bude za pár měsíců miminko se vším všudy. Z ordinace jsem odcházela naplněna štěstím a naprostým klidem.

Další návštěva už byla u mé paní doktorky. Vyplnily jsme těhotenský průkaz, udělali mi všechna vyšetření, vzali krev a nakonec mi paní doktorka na ultrazvuku ukázala, jak miminku ve mně bije srdíčko. „Ten nejsilnější zážitek, jaký jsem kdy zažila,“ myslela jsem si. Tedy jen do mé poslední návštěvy. Během ní jsem viděla, jak se to malé ve mně hýbe – opět něco, co si budu pamatovat navždy. Navíc nás paní doktorka pokaždé pochválila za to, jak dobře rosteme a vyvíjíme se tak, jak máme. Znovu jsem z ordinace odcházela naprosto šťastná a spokojená. Navíc jsem si odnášela i fotografie z ultrazvuku.

Tyto fotky jsem však musela dát svému příteli Lukášovi, který si je připíchl do traktoru, kterým v práci jezdí, aby se na ně prý mohl každý den dívat, když miminko mám pořád u sebe jen já. Taky mi tvrdí, že z fotky z 11tt už poznal, že miminko je holka a jelikož se mu hrozně líbí jméno Šárka, začal miminku říkat Šárinko. Já z toho nejsem tak nadšená, jelikož se mi to jméno moc nelíbí, ale Lukáš to používá tak často, že se to neuvěřitelně zažilo a říkám tak miminku já a dokonce i Lukášova malá neteř, která neustále tvrdí, že má v bříšku taky takovou malou Šárinku.

Tak jen doufám, aby se přítel nemýlil a narodila se nám holka, protože jestli ne, tak se bojím, že kluk se bude muset smířit se jménem Šárka.

Užijte si nejspíš poslední hezké dny tohoto roku a ahoj příští týden.

Markéta

Markéta je právě ve 13. týdnu těhotenství. Přečtěte si více o vývoji plodu a těhotenských změnách v tomto týdnu. 

GÁBINA:

Všem čtenářkám a čtenářům přeji dobrý den,

předminulý týden se skoro nic nedělo, zato minulý, to Vám povím, to bylo změn a novinek. 

Vezmeme to ale hezky popořádku. První změna, i když ne moc příjemná, zato jen dočasná. Byla jsem a stále ještě trochu jsem nemocná. Začalo to nevinným pálením v krku, přeskočilo to na průdušky a teď pomalu končíme „pouze“ rýmou, ale pořádnou. Jeden den v týdnu jsem dokonce zůstala doma. A musím Vám povědět, že mi to prospělo. Hezky ležet v klidu v teple, to bylo fajn, a navíc se to zřejmě líbilo i našemu chlapečkovi. Ale dneska už je mi docela dobře, takže to snad zvládneme.

S tím „ležícím“ dnem souvisí další změna. Zpozorovala jsem ji už předminulý týden, ale nebyla jsem si jistá. Možná už tušíte, co bude následovat. Ano, náš malý pan Bílý se už začal ozývat. A ten den, jak jsem ležela doma, jsem se o tom přesvědčila stoprocentně. Pustila jsem si v televizi film a spokojeně se dívala. A pak to přišlo. Bylo to krásné. Zřejmě se chlapečkovi nelíbilo, že jsem tak dlouho ležela v jedné poloze. Takže mi chtěl naznačit, nebuď líná a trochu se pohni. Poslechla jsem a šla uvařit čaj a odskočit si. Leností to snad nebylo, protože po další půlhodince se to opakovalo. A od té doby cítím pohyby pravidelně každý den. Je to rozkošné.

Tak to bychom měli změny… a teď k novinkám. Možná o tom některé z Vás slyšely, některé se byly podívat a některé se inspirují na příští rok. O víkendu jsem vyrazila s rodiči a Járou (nejprve se mu nechtělo, ale nakonec byl rád, protože ta spousta hračiček pro kluky, škoda mluvit) na veletrh pro maminky a miminka do Prahy. Popsat, co všechno jsme obešli a co všechno jsme viděli, by bylo na dva články. Takže to trochu zkrátím. Na veletrhu bylo vše, co by Vás napadlo. Od hraček přes oblečení po kočárky a další a další a další. Na veletrh jsme jeli autem rodičů, protože je o trochu větší než naše, a správně jsme udělali. Měly jsme s mamkou totiž jasný plán. Kočárek a autosedačka. A rovnou Vám povím, máme obojí a ještě další maličkosti.

Protože si myslím, že nemůžu napsat značku, napíšu, že jsme koupili mercedes mezi kočárky. Měly jsme ho s mamkou vybraný už dlouho a tady se nám zadařilo. Na veletrhu jsme našli stánek, kde náš kočárek měli mít. Kdyby v tom nebyla malá komplikace, nebyla by to taková legrace. Takže jsme se museli ve stánku domluvit a pro kočárek si zajet do prodejny. Naštěstí nebyla daleko. A tam už na nás ten fešák čekal. Barvu jsme měli vybranou – carbon. Je to taková tmavá temná šedá. Možná se Vám zdá, že bude tmavý, ale nebude. Ve spojení se stříbrnou barvou podvozku je to opravdu kousek. Sedačku jsme měli také vybranou, takže jsme šli na jistotu. Má 5bodové pásy a v testech vyšla jako nejbezpečnější. Pak se nám podařilo sehnat ještě zimní fusak do kočárku, vybavení do postýlky, velkou hrací deku a pár maličkostí (čepičky, rukavičky).

Podrobnosti Vám povím někdy příště, protože by mě paní šéfredaktorka určitě „zakousla“, že zase přetahuju.

Jen si ještě dovolím poslední větu. Mami a tati, díky za vše. Milujeme Vás.

Všem přejeme hezký a úspěšný týden, zdraví Gábina a pan Bílý

Fotografie: Fotoprome.cz – ateliér dětské a rodinné fotografie

MARTINA:

Největší novinkou minulého týdne je změna mého těhotenského stavu. Dne 28. 9. 2012 jsem ve 22:32 opustila řady těhotných a rozšířila řady šťastných maminek. 

Vše začalo ve čtvrtek v noci, kdy jsem začala pociťovat poslíčky. V pátek ráno jsem opět cítila tvrdnutí bříška a takové bolesti jako při menstruaci. Odpoledne jsem již vyrazila do porodnice, kde mi natočili kardiotokograf a poslali mě domů s tím, že jsou to poslíčky. Ale když jsem dorazila domů tak mi nebylo úplně dobře, celý den jsem nejedla a ani jsem neměla chuť. U nás ve vesnici probíhalo odhalení nové sochy do kapličky. Původně jsem myslela, že se půjdu podívat, ale nakonec jsem byla úplně mimo a zůstala doma. Přišli se na mě podívat někteří ze sousedů a popřáli mi mnoho štěstí. Jedna ze sousedek mi řekla, že vypadám jako ona před porodem.

Chvíli poté, co sousedka odešla, jsem si dala bramborový salát s řízkem a asi 20 minut jsem cítila, jak mi praskla voda. Rychle jsem běžela na záchod a k mému údivu ze mě tekla spousta krve. Myslela jsem, že je to hlenová zátka, ale i přesto jsme s mamkou vyrazily do nemocnice. Manžel zůstal doma a hlídal Ríšu, který tam měl na návštěvě kamarádku. Po příjezdu do nemocnice šlo vše velmi rychle. Moje krvácení způsobilo odtržení placenty od dělohy, tak mi museli udělat akutní císařský řez. Takže to, co jsem nechtěla… Naštěstí vše dobře dopadlo a teď vedle mě leží krásný chlapeček jménem Ondrášek, který při porodu vážil 3350 g a měřil 48 cm. V příštím článku vám povyprávím, jaký byl pobyt v nemocnici, jak dlouho nám trvalo vybrat jméno a také vám ukážu fotečku našeho drahouška.

Všem vám přeji příjemný týden a těhulkám bezproblémové porody.

Marťa

Fotografie:

Fotoprome.cz – ateliér dětské a rodinné fotografie

VSTUP DO DISKUZE KLUBU TĚHULEK

Chcete dostávat každý týden obrázek vašeho týdnu těhotenství s podrobným popisem, jak se vyvíjí vaše miminko? A k tomu spousty praktických informací týkajících se aktuálního týdne vašeho vlastního těhotenství?

Stačí se zaregistrovat zde a je to. Každý týden vám ve chránce přistane Zpravodaj Babywebu šitý na míru pro váš týden těhotenství!