Když na rodičovskou, tak na chalupu!

V poslední době jsem se setkal s případy, kdy se ženy na mateřské či rodičovské dovolené rozhodly opustit neutěšené a stresující prostředí velkoměsta a takřka s dítětem v náručí prchly do lůna přírody. Majetnější maminky na chalupy s celoročním provozem, ty méně majetné si potom své mateřské povinnosti zpestřily jen přes jarní a letní měsíce.
Obecně vzato, není to špatný nápad, jen je dobré pobyt v divočině nepřehánět. Není například nutné na chalupě rovnou rodit, případně na chalupu ihned po porodu odcestovat. Poporodní deprese se v lesích a o samotě zvládá podstatně hůře než v civilizaci. Jsou ale i jiné záležitosti, které je třeba vzít v potaz.

Adam a Eva

Typický vývoj útěkové situace vypadá následovně: Adam je dvaatřicetiletý úspěšný muž, který se pokouší živit rodinu, jak nejlépe to jde. Eva je třicetiletá hezká žena, která mu povila dítě a je s ním doma. Všechno vypadá báječně, ale jednou (pochopitelně z ničeho nic) se ucho utrhne a ona má v té chvíli „právě tak dost té úžasné rodinné pohody, ve které je na všechno sama, protože on tráví veškerý svůj čas v práci, a když už je náhodou doma, potřebuje si odpočinout a o dítě se stejně nestará“. Ona se k tomu všemu musí vláčet s kočárem po městě plném upocených lidí, stokrát za den vyšplhat do tramvaje či naopak sešplhat do metra a stejně než se dostane s prckem do plavání, je půl dne pryč. A tak ji napadne, že by jí bylo líp na chalupě, v přírodě, v klidu…

Kam se poděla teplá voda?

Zdaleka ne všechny chaty a chalupy skýtají stejné či alespoň podobné pohodlí jako domácí obydlí. Vymoženosti, na které jsme zvyklí a ani je nevnímáme, mohou v divočině citelně chybět. S malým neposedou jsou nároky na hygienu extrémní a je pravděpodobné, že ve vašem bytě by do uhlí nespadl a past s jedem na myši by si do pusy také nedal. A nejde samozřejmě jen o hygienu dítěte, i matka na mateřské by si ráda dopřála teplou sprchu, po ní by se ráda zabalila do županu bez pavučiny naposled vypraného před dvěma lety a k tomu by si dala sklenku něčeho dobrého bez mravenců tonoucích v nápoji.

Ticho léčí, samota nikoli

Mezi klidným odpočinkem bez lidí a pocitem samoty a opuštěnosti je velký rozdíl. Žena pečující o dítě potřebuje více než kdy jindy sociální kontakty, protože i tak je velmi rychle ztrácí. Okruh známých a přátel se proměňuje podle toho, zda mají či nemají dítě a tedy zda chápou či nechápou všechny ty prodlevy před odchodem z domu, všechny ty krámy, které vláčíte na zádech, v kufru a po kapsách a všechny ty scény a procedury, během nichž prostě nemůžete pozorně naslouchat zajímavému společenskému rozhovoru, a kvůli kterým prostě nemůžete zapařit do rána tak jako dřív, nebo se sebrat a spěchat na báječný film jen proto, že si to nějaký váš kamarád vymyslel.

Žena na mateřské či rodičovské dovolené také velmi rychle ztrácí schopnost a zdatnost pohybovat se v sociálním prostředí a spontánně konverzovat, protože téměř veškerý svůj čas tráví ve společnosti dítěte, které v lepším případě nemluví vůbec, v tom horším se na všechno pořád dokola ptá. Někdy se skutečně objevují až sociální fobie, neboť vyrazit si po letech z uzavřeného prostoru plného dětí (a je jedno, jestli tam bydlí jen jedno dítě, protože prostor stejně zaplní celý) do společnosti plné lidí, kteří energicky rozprávějí, může být velmi těžké. Pokud jste strávila rok šišláním a většinu vašeho slovníku tvoří citoslovce, vracejte se do společnosti ve vlastním zájmu jen pozvolna. Izolace na chalupě vám v tom ale zcela jistě nepomůže.

Kam se poděl můj partner?

Tady je asi největší kámen úrazu. Rodinu tvoří v ideálním případě otec a matka. I otec, ze kterého dítě vidí jen sportovní stránku novin a slyší pouze pravidelné oddechování, je lepší než žádný otec. Žena na chalupě se potom nemůže divit, že si muž udělá svůj každodenní program podle sebe, ona se do něj tak nevejde a vzájemně se odcizí. Společné překonávání překážek je to, co vztah posiluje, a útěky nejsou tím nejlepším řešením nastalých životních situací, byť jde o útěky racionálně zpracované („Bude tam klid, čistý vzduch, pro dítě to tak bude lepší…“) a posvěcené zbytkem rodiny („No jistě, udělej si to podle sebe, na tobě leží tíha mateřství!“). Víkendové vztahy mnozí z nás zažili během studií, ale v manželství není radno se k nim vracet. Navíc je to živná půda pro žárlivost, protože když sedíte sami večer na posteli a zíráte do tmy, jako jedna z prvních otázek vás zákonitě napadne ta podezíravá: „Co tam asi tak dělá?“ Cestou do pekla je potom nápad typu „zkusím mu/jí zavolat, nebo poslat esemesku“. Stačí jen, aby druhá strana na pokus o kontakt nereagovala tak, jak si to první strana představuje, a oheň je na střeše.

Jak rozdělit dovolenou

Podobné úvahy se ostatně týkají nejen mateřské či rodičovské dovolené, ale i dovolené obecně, tedy takové, která na rozdíl od té první může přinášet i odpočinek a volné chvíle. I ona je však v žebříčku stresujících událostí na horních příčkách, protože zatěžující je právě zvýšená míra intimity a nemožnost utéci – partneři jsou spolu od rána do večera na malém prostoru třeba dva i tři týdny, což se v každodenním životě nestává. Počet možných třecích ploch se znásobuje a konflikty na sebe někdy nenechají dlouho čekat. A co teprve, když má každý z partnerů diametrálně odlišnou představu o tom, jak trávit volný čas? Má smysl vláčet k moři neplavce a dívat se pak na jeho protažený obličej, nebo je lépe vyrazit každý na svou vlastní dovolenou podle svých představ. Odpověď je jednoduchá – žádný univerzální návod neexistuje, někomu nevadí odjet k moři bez partnera, jinému se už jen při samotné zmínce dělá špatně. Optimální řešení vypadá následovně: jedna společná a jedna rozdělená dovolená v roce může (ale také nemusí) být důležitou ingrediencí v receptu na spokojené manželství. Vždyť schopnost kompromisu a smíření s každodenností patří k nejdůležitějším partnerským dovednostem.

Výměna rolí

Vraťme se k možnostem a nemožnostem ženy na mateřské. Je tu ještě jedno rozdělení, které by připadalo v úvahu, a nemusí to být nutně jen rozdělení času a prostoru na domov a chalupu, hory a moře či rodičovskou dovolenou a práci. Jak již bylo řečeno, rodinu tvoří v ideálním případě otec a matka, tedy muž a žena, ale role dnes nejsou tak pevně zakotvené a striktně dané jako před sto lety. Přibývá párů, kde si muž nemyslí, že jeho prací je ulovit bizona a žena má udržovat oheň v jeskyni, a kde si rodiče na jistý čas po narození dítěte výmění pozice. V severských zemích nejsou muži na mateřské dovolené ničím výjimečným, ve Švédsku existuje dokonce zákonná podpora pro povinné předání žezla mužům v každodenní péči o dítě. Překvapivé je, že podle posledních průzkumů se i v naší zemi vyslovilo téměř 75 % mužů v tom smyslu, že si dovedou podobnou výměnu rolí představit. Pozor, šlo pouze o představu, realita by zřejmě nebyla zdaleka tak optimistická. Nicméně je to představa hodná scénáře sci-fi filmu: Město je plné pracujících žen, zatímco chalupy v lesích praskají ve švech pod náporem tatínků laskavě a společně se starajících o své potomky… Osobně se ovšem domnívám, že chalupy jsou lepší k rekreaci a místa trvalých pobytů k výchově dětí v kruhu rodinném, ale tuto představu samozřejmě nikomu nevnucuji. Nemohu se o ní bohužel ani více rozepsat, protože potřebuji nachytat dešťovou vodu pro večerní koupání dětí a poslat tento článek do redakce dřív, než v naší vesnici zase přeruší dodávku elektřiny.