Když jde při porodu o život
„Bohužel, ani dnes se úmrtnost maminek u porodu nedá zcela vyloučit,“ konstatuje primář gynekologicko-porodnického oddělení Oblastní nemocnice v Příbrami MUDr. Petr Chudáček. Bývá i dnes úmrtnost rodiček nezbytnou daní za nový život? Bohužel. I když je současná úmrtnost rodiček velice nízká, zcela nezmizela. Naše země má jedny z nejlepších výsledků, hlavně co se týká přežití dětí. Co se týká maminek, je úmrtnost stabilní. Na sto tisíc porodů zemře 9 až 10 maminek. Všechny případy se rozebírají, do detailu se hledá, kde asi byla chyba. Lékaři zasáhli všemi dostupnými prostředky a stejně to nezvládli. I to se může stát.
Zdroj: archiv redakce
Jaký je nejčastější důvod úmrtí matky?
V polovině případů je důvodem krvácení. Je to rychlé, žena může vykrvácet během několika minut. Špatně mohl dopadnout i nedávný místní případ, domácí porod. Bylo to za pět minut dvanáct. Existují sice drahé léky na stažení dělohy, ale někdy se to musí držet doslova rukama, jde prostě o život… I proto je dobré, aby byla maminka při porodu v nemocnici.
Nedají se ohrožené případy poznat předem?
Ano, lékař pozná, že při některých stavech je ohrožení větší. Některé léky se musejí dát preventivně, aniž se cokoliv děje. To však řada lidí nevidí ráda. Dalším důvodem je větší nemocnost u starších rodiček, zejména kardiovaskulární choroby, ženy kolem čtyřicítky mívají již hypertenzi. Tohle je problém, zejména u prvorodiček. Málokdy můžeme hovořit o „přírodě“.
A když je ohrožené miminko?
To je jiné organizačně, protože předčasné porody se v menších porodnicích našeho typu nerodí. Transportují se do velkých center, kde mají náležitě vybavené neontologické oddělení a speciálně školené odborníky.
Co když se k vám dostane rozběhnutý předčasný porod a rodičku nelze převézt na specializované pracoviště?
Když se jedná o novorozence do dvou kil, volá se převozová neontologická služba. Pokud je však dítě pod jeden a půl kila, mívá častěji problémy. Přístup k těmto hodně předčasně narozeným dětem bývá však natolik aktivní, že jsou díky rehabilitaci často motoricky vyzrálejší, než jejich vrstevníci. Na druhou stranu se handicapy zrakové a sluchové mnohdy nedají napravit.
To je asi také základní otázka, kam až jít při záchraně novorozenců.
Ano. Zachraňovat život velkých samovolných potratů, u kterých hrozí závažné celoživotní poškození, to je pro nás eticky extrémně náročné. Lidé se v hraničních týdnech těhotenství mohou rozhodnout, jestli dítě chtějí zachraňovat pomocí vědy nebo je nechat několik hodin „jen tak“ a vyzkoušet jeho životaschopnost. Když je dítě vitální, což se však většinou nestane, přistoupí lékaři k další péči. Všechno je domluveno, sepsáno. Pro rodiče je to moc těžké rozhodování.
Jaký je rozdíl mezi potratem a velkým potratem?
Do dvanáctého týdne se mluví o potratu a může být spontánní i aktivní. Další fáze je do 24. týdne těhotenství a hovoří se o velkém potratu. Ten může být aktivní již jen z genetické indikace. Pouze na přání není v žádném případě možný. Dochází však často i ke spontánnímu velkému potratu. Ty se pak případně zachraňují. Smutné jsou pro nás často tzv. velké potraty ve druhém trimestru. Lékaři bojují o záchranu dítěte, a ženy jsou pak nakonec rády, že je „po všem“. Neubráníte se úvaze, že celý potrat byla nějaká jejich obranná reakce.
A porod mrtvého plodu?
Mrtvé plody jsou v dnešní době celkem vzácné. Jsou to případy, kdy miminko umře v děloze v závěru těhotenství a nakonec se nezjistí důvod.
