Kde porodím?

Maminky, které odmítají využít služeb zdravotnických zařízení, uvádějí jako hlavní důvody neosobní prostředí, přístup personálu a zbytečné rutinní zásahy do procesu porodu – jedná se přece o přirozenou věc. Chtějí ochránit svého drobečka před jakýmikoliv byť sebemenšími psychickými a fyzickými útrapami, nepovažují se za nemocné, tudíž nemají v nemocnici co dělat…

Rodím doma

Pětatřicetiletá Lea z Brna se při třetím porodu rozhodla pro domácí prostředí. V předcházejících dvou případech vše probíhalo zcela bezproblémově, stejně jako celé poslední těhotenství. „Byla jsem si sebou tak jista, že nebyl důvod k jakýmkoliv obavám či pochybám. Svého rozhodnutí nelituji, bylo to naprosto úžasné,“ tvrdí.

Rodit doma se rozhodla i nastávající šestadvacetiletá maminka Ivana: „Představa, že se ke mně chovají jako ke kusu masa a uměle zasahují do naprosto přirozeného procesu mi prostě vadí natolik, že jsem rozhodně pro porod v domácím prostředí.“

Volím porodnici

Naproti tomu druhým táborem jsou maminky, které si nedovedou porod bez asistence odborného personálu a s veškerým specializovaným vybavením ani představit. Obávají se případných možných komplikací, které v domácím prostředí pouze za pomoci porodní asistentky nelze zvládnout viz nedávný případ. Všechny prováděné procedury včetně klystýru, vyholování, nástřihu hráze či podávání léků považují za nápomocné, ani trochu jim nevadí sterilní prostředí a rády mají stále po ruce někoho, kdo poradí, pomůže.

Porodnice? Žádný problém

Dvojnásobná maminka Lenka H. (33 let): „První porod jsem si odbyla v Podolí, druhý v Krči a nemohu si ani v jednom případě stěžovat. Personál byl ochotný, nenastaly žádné komplikace. Původně jsem uvažovala o nadstandardním pokoji, ale nakonec jsem byla ráda, že jsem se mohla se spolumaminkami podělit o nové zážitky. O domácím porodu jsem nikdy ani neuvažovala, považuji to za zcela zbytečné hazardování se zdravím svým a především toho maličkého.“

Mamince ročního Matýska Michaele (38 let) připravil osud porod císařským řezem. Nejprve se porodníci snažili o porod přirozenou cestu, po 48 hodinách nepravidelných kontrakcí však bylo jasné, že díky tělesným proporcím a dýchacím problémům miminka bude nutné přistoupit k operativnímu zákroku: „Sice jsem moc nebyla spokojena s přístupem personálu, v tu dobu se hodně maminek rozhodlo porodit a nezbýval tedy čas na individuální přístup s pro mě jako prvorodičku vcelku důležitou osobní konzultací, ale domácí porod bych si neriskla.“

Proti jsou i babičky

„Naše generace neměla na výběr, kde přivede svoje dítě na svět. Bylo to od začátku jasné a nikdo o tom nepolemizoval. Navíc jsme si o nějakém nadstandardu nebo návštěvách mohly nechat jen zdát. Tatínek svého nového potomka zahlédl maximálně tak z okna a jinak až při našem odjezdu domů. Nemá však cenu si vymýšlet zbytečnosti, které mohou být příčinou obrovského neštěstí,“ svěřila se čtyřnásobná babička Bohdana Š. (54 let).

Zdeňka Z. z Nymburka její slova potvrzuje: „Sama bych hodně důrazně své dceři – jinak matce dvou zdravých holčiček rozmlouvala, kdyby měla něco takového v úmyslu. Naštěstí je také proti jakémukoliv hazardu s lidským zdravím.“

Co na to odborník?

„Komplikace, zejména krvácení, porodní trauma nebo ohrožení nedostatkem kyslíku nejsou tak časté, ale hrozí fatálním vyústěním v horizontu minut. Zatímco v nemocnici je k řešení těchto případů okamžitě k dispozici specializovaný tým, při nečekaných komplikacích v terénu je volána výjezdová skupina záchranné služby, která má však pouze omezené možnosti jejich řešení. Lékař záchranné služby nemá, a ani nemůže mít, zázemí vybaveného a připraveného operačního sálu či neonatologického pracoviště a nemá ani odbornou erudici specializovaného porodníka či neonatologa. Je nutné počítat s tím, že seberychlejší příjezd vozu záchranné služby, prvotní vyšetření a ošetření a transport do nemocnice zabere několik desítek minut, zatímco smrt či poškození zdraví matky či dítěte může v těchto situacích nastat podstatně dříve,“ vysvětluje MUDr. Jana Šeblová, Ph.D. ze Společnosti urgentní medicíny a medicíny katastrof.

Porodní domy

Problém by částečně vyřešily „porodní domy“. Jeden takový u nás nějaký čas fungoval, jeho provoz však nebyl uzákoněn a svou porodnickou činnost tak musel ukončit. Naše legislativa s těmito zařízeními zatím nepočítá.
Mezi nejznámější obhájce domácích porodů patří například ředitelka Porodního domu U čápa Zuzana Štromerová, Ivana Königsmarková z Unie porodních asistentek či předsedkyně Hnutí za aktivní mateřství Petra Sovová.

Jsme proti

Prezident České gynekologické a porodnické společnosti MUDr.Vladimír Dvořák, tisková mluvčí Zdravotnické záchranné služby hl. města Prahy Jiřina Ernestová, přednosta gynekologicko-porodnické kliniky FN Královské Vinohrady Doc.MUDr. Bohuslav Svoboda,CSc., primář dětského oddělení v Jihlavě MUDr. Milan Svojsík nebo primář gynekologicko-porodnické kliniky na Bulovce MUDr. Daniel Driák jsou dalšími odborníky z řady nejvýznamnějších odpůrců domácích porodů.

Kde rodit?

Záleží na každé mamince, jakou variantu si vybere. Rozhodně je dobré vše zodpovědně zvážit pak vybrat tu, která je pro rodičku a její miminko nejvhodnější. Čas zpět vzít nelze.