Katka v 37. tt: Rozmluvy s nenarozeným miminkem

Foto z ateliéru rodinné fotografie Fotopromě.cz

Několikrát za den takto rozmlouvám s naší ještě nenarozenou, ale brzo očekávanou Anežkou. Ještě před nějakým časem jsem byla u vytržení ze zbývajících deseti týdnů a oslavovala jsem každý uplynulý týden. Momentálně se situace otočila a já obviňuji kalendář z podezřelých zmizení několik drahocenných dnů. Opět čas plyne daleko rychleji, než člověk potřebuje. 🙂

Po návštěvě našeho malého, ale po rekonstrukci koupelny pěkně zaneřáděného bytečku v Praze jsem zjistila, že bych těch nedávno oslavovaných deset týdnů do porodu potřebovala nalogovat znovu. Nezbývá mi jen věřit, že Anežka jako správná žena pochopí, že uklidit se prostě musí. 🙂 Takže moje milá, koukej ještě chvíli vydržet a „dopeč“ se k dokonalosti.

Po návštěvě gynekologické ordinace jsem sice byla ujištěna, že stav děložního čípku se nemění a nenaznačuje blízkou změnu stavu, nicméně ani páni doktoři nejsou vševědoucí. I při Ondráškovi mi pár gynekologů a porodníků na sobě nezávisle potvrdilo, že miminko donosím do termínu a možná spíš i nějaký ten den po termínu. A ejhle, tři dny na to jsem rodila (konkrétně 39. tt + 1). Svým způsobem by den „P“ mohl nastat již za týden touto dobou. Tudíž mi nezbývá nic jiného než pevně věřit a modlit se, že budu mít možnost bláznit s koštětem a mokrým hadrem ve formátu 2 v 1 alespoň do plánovaného termínu 28. listopadu.

Diagnóza: těhotenská hyperaktivita

Po přečtení předchozích odstavců máte jistě pocit, že jsem se mírně řečeno zbláznila. Rozmlouvá s nenarozením dítětem o termínu porodu, vytírá, vysává, zametá, žehlí, pere, vaří, peče, háčkuje, šije na mašině, lítá po výletech, nakupuje vánoční dárky, stará se o skoro 18měsíční dítě, hrabe listí, myje auto… Já mám ale mnohem přesnější vysvětlení – postihla mne totiž těhotenská hyperaktivita a pocit, že je potřeba do porodu stihnout naprosto všechno.

Je nad všechno světlo světa jasné, že v posledním měsíci těhotenství by měla snad každá maminka odpočívat, jak jen to je možné. Hyperaktivita není žádoucí. Bohužel já jí trpím snad na všech frontách. Pořád někde pobíhám, cestuji, něco vytvářím, uklízím, připravuji nebo vymýšlím. I partner mi tvrdí, že stíhám věci, u nichž on netuší, kde na ně beru čas. Samozřejmě, že také odpočívám a snažím se relaxovat. Jen mé chvilky odpočinku naplňuji nějakou příjemnou činností (háčkování, nakupování, vymýšlení rozložení nábytku v novém bytě aj.). Některé dny si jdu lehnout odpoledne s Ondráškem, jiné zase něco vytvářím. Nikdy ale nejdu přes únosnou mez vyčerpání. Přeci jenom musím být schopná se adekvátně postarat o toho našeho malého rošťáka, takže každé bláznění má svou mez. A jak se zpívá v jedné hezké české písničce „dělání chmury zahání“ a pak také se v noci lépe spí, ale o tom se tam už nezpívá.

A jak je možné, že ještě před měsícem jsem doslova „padala na pusu“ a nyní zářím energií a pohybuji se rychlostí namazaného blesku? Tipovala bych to na těhotenské hormony, ty mohou snad za všechno. 🙂 A jako správná hospodyňka hodlám těchto návalů energie náležitě využít. Jen začínám přemýšlet, jak by se tato přebytečná energie dala skladovat (na doby pozdější). 🙂

Čtěte také:

• Těhotenské obtíže před porodem
• Manuál pro otce u porodu aneb Strach nemá jen ona
• Přenášíte? Zkoušíte bezpečně vyvolat porod?

Určitou mírou hyperaktivity trpí i těhotenské bříško, které stále nabývá na objemu. Bohužel to odnáší moje čím dál méně elastická kůže. S politováním musím uznat, že nepatřím k těm šťastným ženám, které si z devítiměsíčního napínání kůže neodnesou ani šrám. Jelikož je bříško větší než při Ondráškovi, kůže praská, kde může. Čerstvé strie na bocích a stranách bříška jsou teď ráno to první, co mě vítá v zrcadle. Ani zázračný olejíček Bi-öil tomu nezabránil. Sice mi účinně pomáhá zbavit se nepříjemného svědění, které je způsobeno právě neustálým pnutím kůže, ale bohužel u mě na více nestačí. Můžu jen doufat, že do porodu se už více strií neobjeví.

A co dál…

V tomto načatém týdnu mě čeká poslední focení ve stavu zakulaceném. Snad se mi podaří naplánovat den tak, aby se mohl zúčastnit i Ondrášek a tatínek. Také je naplánovaná teď už každotýdenní prohlídka u gynekoložky. Možná se pustím do plánování rodinné oslavy mého a Ondráškova svátku. Možná vyrazím ke kadeřnici, možná se pustím do domácí šípkové marmelády, možná stihnu nákupy… Ale už dost bylo „možná“. 🙂 Vždy musíme především věřit, jelikož naděje umírá poslední.

Vaše hyperaktivní tryskomyš Katka.

Katka právě prožívá 37. týden těhotenství. Vy také? Chcete vědět, co se v tomto týdnu děje s vaším tělem?