Katka v 17. tt: Hýbe se, ono se to hýbe!

Foto z ateliéru rodinné fotografie Fotopromě.cz

Pro pořádek však začnu pěkně od začátku. Při psaní posledního článku pro vás jsem se zařekla, že budu poctivá jako školačka prvního stupně a do psaní se pustím včas. Abych to shrnula: No nic, tak příště. 🙂 Už teď si píši každý den poznámky. Začínají mě totiž opět postihovat těhotenské ztráty paměti. I tak jsou ale události a situace, které nelze zapomenout. Ještě před odesláním minulého článku dorazila moje kamarádka (kadeřnice) a splnila mi jedno z mých přání – ostříhala moje předlouhé kadeře. Prý už nevypadám jako usedlá maminka, nýbrž jako rozpustilá holčička. Věřte mi, že taková poklona potěší. Výsledek uvidíte bohužel až po dalším focení, takže prozatím si vychutnejte dlouhou verzi.

Hned z počátku týdne jsem začala opět přemýšlet nad Ondrovým spaním. A přemýšlela jsem tak usilovně, až jsem vymyslela trakař (tzn. vůbec nic). Ono je někdy nejlepší nechat věci náhodě, řešení nakonec vyplyne samo časem na povrch. A jak jsem si řekla, tak se taky stalo… Ve čtvrtek jsme odjeli na dvě noci mimo domov, abychom se zúčastnili velkolepé svatby nedaleko Prahy. Před a po slavnosti jsme spali u našich přátel, tudíž pro Ondru v neznámém prostředí. Cestovní postýlku jsem zavrhla již při balení tašek, jelikož mě představa, že se budu celou noc ohýbat skoro až k zemi a poslouchat škrábání prstíků o látkovou síťku, vůbec nenadchla.

S partnerem jsem se domluvila, že bude Ondra spát se mnou v posteli. Vycházely nám dvě varianty – buď budeme stejně nevyspalí jako doma, nebo si konečně alespoň trošku odpočineme. A světe div se, vyšla nám druhá varianta. Po dlouhé době jsem měla opět pocit těžkého nočního kómatu. Ondrášek šel spát o dost později, než je zvyklý, a dokonce nevstával ve čtyři ani v pět a ani v šest hodin ráno, ale až v sedm. Takže jsme doma okamžitě odmontovali bočnici od jeho postýlky. Původně tam byla namontovaná jako ochrana, aby neutekl na naši postel a nespadl z ní. Když bude v postýlce sám, tak se tam provizorně nainstaluje. Jeho sebevražedné sklony jsou totiž někdy opravdu obdivuhodné.

Se svatbou se pojí ještě jedna záležitost. Paní fotografka byla Ondráškem úplně nadšená a ten, dle svého zvyku, pózoval a užíval si jakýkoliv zájem. Trochu se tak s partnerem bojíme, aby nás nevěsta, až uvidí svatební fotografie, na kterých je z velké části naše dítě, nechtěla umlátit květinou. 🙂

Abych se ale dostala k jádru pudla, resp. k pohybům našeho ještě nenarozeného miminka. Už před 14 dny se Pišťoch začal ozývat jemným šimráním. Při společném spaní mimo domov Ondrášek zjistil, že válet se po mamince je víc než příjemné, a tak to zapojil do každodenního mazlení. A právě oné společné noci se začal o místo na světě hlásit i Pišťoch. Pravděpodobně mu Ondrášek usurpoval více místa, než je zdrávo, takže se ho pokusil prostě vystrčit. 🙂 Pohyb byl cítit, jako kdyby mi někdo jemně přejel po vnitřní straně bříška kloubem prstu. Včera se dokonce pohnul i bez aktivace, tj. bez sourozeneckého pošťuchování. Zatím se vše odehrává pouze sporadicky, nicméně i tak je to nádherný pocit. Jeden z pocitů, který snad každou maminku naladí na tu správnou notu.

V rámci návštěvy v Praze jsme zavítali za naší kamarádkou, která očekává své první miminko v srpnu. Bohužel musí první týdny své mateřské dovolené trávit v nemocnici, protože miminku se zachtělo na svět už teď. Má můj obdiv! Chápu, že pro maminku je v takových chvílích na prvním místě miminko a jeho zdraví, ale pro mě by to bylo peklo. Nemám ráda omezení pohybu, potřebuji neustále nějakou činnost a z nemocnice mám fobii již od puberty. Takže máš můj obdiv, že to zvládáš, zlato! A také každá maminka v podobné situaci. Nakonec bych se i já podvolila a vše bych dělala pro to malé. Ale prozatím mě děsí byť jen představa.

Tento týden jsem obdržela polovinu věciček pro miminko. Byla mi dána možnost volby, takže jsem si vybrala věci, které využiji již teď pro Ondráška. Dokonce jsme už v terénu vyzkoušeli sluneční clonu G-mini a osvědčila se. Nástavec na WC od stejné značky začneme testovat záhy, jelikož Ondra objevil splachování a vypadá to na nový koníček. 🙂 Od Skip*Hop máme mimo jiné jídelní set obsahující malé krabičky, perfektní na drobné mlsání či ovoce na cestách. Také jsem dostala vložky do podprsenky od Chicca, takže už i výbavička pro maminku má své základy.

Čtěte také:

• Jak komunikovat s miminkem v bříšku?
• Prsa jako v bavlnce aneb Správná kojící podprsenka je základ
• Několik tipů, jak se stravovat v těhotenství

Poslední týden se každé ráno budím s neskutečně nalitými prsy. Je to síla! Stejný pocit jsem měla před porodem, ale rozhodně ne ve 4. měsíci. Všechno je tak rychlé a větší. 🙂 Snažím se každý den mazat olejíčkem, protože se dalších jizev bojím jako čert kříže. A musím poznamenat, že i přes rychle rostoucí horní část hrudi, je zatím vše při starém. Nezbývá mi nic jiného, než se modlit, aby se růst alespoň na nějakou dobu pozastavil, protože kupovat si každý měsíc jinou velikost podprsenky není nic pro rodičovský příspěvek. 🙂

Příští týden plánuji zavolat do vybraných porodnic a zeptat se na podmínky (termíny) registrace. S Ondráškem jsme se museli do porodnice zaregistrovat už ve 14. týdnu. Zde očekáváme, že to bude o něco později. Mezi mé favority jsem zařadila porodnici v Táboře, Písku a ve Strakonicích. A to z jednoduchého důvodu, jsou nejblíže. V dalším článku se s vámi podělím o zjištěné informace.

Pro dnešek se s vámi, milí čtenáři, rozloučím. Nás následující týden čeká Ondrovo očkování a moje další návštěva u zubaře. Těším se, že se Pišťoch zase párkrát přihlásí o své místo na světě. Už se moc těším na další ultrazvuk, ale ten nás čeká až poslední týden v červnu (už aby to bylo). Všem nastávajícím maminkám přeji hlavně zdraví a těšte se z každého dne, i když zrovna není nejlepší. A pro ostatní mám přání dalších krásných letních dnů. Mějte se rádi a buďte šťastni. 🙂

Katka právě prožívá 17. týden těhotenství. Vy také? Chcete vědět, co se v tomto týdnu děje s vaším tělem?