Kateřina ve 37. týdnu těhotenství: Má dáti – dal

Foto z ateliéru rodinné fotografie Fotopromě.cz

Říkala jsem si, aby takový text nebyl špatně pochopen, abych se třeba nedopustila netaktnosti vůči vážně sociálně slabým matkám apod. To bych vážně nerada – jestli s někým cítím, tak jsou to matky-samoživitelky odkázané samy na sebe. Pár jich znám, ale zrovna ty moje známé si víceméně nemůžou příliš stěžovat na nepřízeň osudu, spíše na vlastní nezodpovědnost v jistých životních fázích. Model – upeču na chlapa dítě a budu doufat, že se jeho postoj k rodičovství změní – evidentně nefunguje. Dnes se v těchto ženách sváří radostné pocity ze svých zdravých prospívajících dětí, stejně jako řeší partnerské, rodičovské a nejčastěji právě finanční potíže.

Už dávno mě významně popuzovaly řeči mnohých žen, jež odkládaly mateřství z materiálních důvodů, že si ještě dost neužily, že dost necestovaly, nedostudovaly a kdesi cosi. Jinými slovy, od počátku vnímaly dítě jako překážku, ztrátu čehosi, co by tak nějak raději. U mužů jsem se s tím setkávala ještě častěji a věta skoro třicetiletého mamánka se značnou spotřebou peněz za zábavu a restaurace: „Dítě si ještě nemůžu dovolit“ mě spolehlivě rozběsnila.

V mém okolí se pohybuje řada lidí, kteří dokáží říci, že dnes je dítě luxus anebo že mít 3 děti dnes není vůbec rozumné. Nahlíženo materiálním úhlem pohledu samozřejmě. A proč platit kroužky dětem 3x a že je pak nutné mít velký byt a velké auto a… je to zbytečně náročné. Vyrostla jsem jako prostředníček tří dětí s oběma sourozenci v jednom pokoji. Nešlo ale o žádný dětský pokojíček, ale o dostatečné útočiště v poctivém bubenečském činžáku z 20. let minulého století. Vešly se do něj 3 solitérní postele i pracovní místa k psaní úkolů. Necítím jako újmu takřka neustálou přítomnost bratra a sestry, spíš naopak. Pozoruji, že jsme všichni 3 daleko ohleduplnější a skromnější než kdokoliv jiný, stejně jako si vážíme soukromí, to je pravda. Neměli jsme všechno, co jsme chtěli, ale nic nám významně nechybělo. A snad hlavně díky tomu nejsme ani jeden rozmazlený. A nemít rozmazlené dítě je moje velké přání.

Nedávno mě navštívil kamarád Tomáš, bývalý kolega z práce. Právě má na cestě třetí přírůstek. Koupil v Krkonoších před pár lety skoro ruinu a vybudoval z ní krásný dům pro svoji rodinu. Vždycky jsem ho měla ráda a měla k němu tak nějak blízko, přišel mi nesmírně skromný a pokorný a spokojený s tím, co má. A popovídali jsme si až po pár letech o tom, jak vlastně vyrostl. Takže – zcela vážně, toto nejmladší ze 4 dětí vyrostlo s rodiči ve dvoupokojovém bytě. Valila jsem oči. Říkal, že měli ložnici – vprostřed manželská postel a z každé její strany po palandě pro dvě děti. Pak už jen obývák a kuchyň. Jak mi řekl Tomáš, vůbec to nenesl jakkoliv špatně, protože byl nejmladší. Jeho sestry situaci vnímaly dost možná jinak, ale vyrostli všichni 4 taky bez ztráty. Nejde určitě o žádný „ideál“, nicméně možná o malý důkaz, že lze nahlížet na mateřství a rodičovství zcela jiným prizmatem či že by se to dokonce mělo. Já to tak mám. A nadále mě proto asi budou popuzovat ony pro mě více než nepřirozené přepočty dítěte na ztrátu něčeho.

Všechny tyto myšlenky deroucí se z hlav nejrůznějších lidí mnohdy dokonce vyřknuté jako rada (čím méně budeš mít dětí, tím budeš spokojenější, hlavně ne 3 a více, to už je skoro sebevražda) mě přiměly k vedení finančního deníku. Je to možná úsměvné, ale nedalo mi to. Samozřejmě si uvědomuji, že teď nezjistím nic moc, že hlavní finanční náklady s dětmi přicházejí se vstupem do školy a s kroužky – jenže, marná sláva, to už budu přeci chodit do práce a vydělávat zase více peněz, než mi přistane nyní na účtu díky sociální dávce – mateřské a následně rodičovské.

Mateřskou jsem měla velmi slušnou (a zase mám pro holčičku), rodičovskou jsem zvolila tu nejvyšší, protože jsme plánovali druhé dítě do dvou let od Tomáška (a to jsme zvládli s přehledem :D). Všechny z nás vědí, jak je náročné hospodařit s podobnými částkami. Mám čas a mám excel, takže si už nějakou dobu pěkně zapisuji každou položku, kterou denně utratím. Zkuste to taky, budete se možná divit. Chce to jen trochu času a disciplíny a budete mít brzy jasno. Za jídlo neutratím v porovnání s kamarádkami moc – je to určitě každodenním vařením a odpovědným nakupováním. Vážně nehladovíme. A teď se trochu bojím, ale už je to skoro venku – svoji položku má Tomášek. Abych měla důkaz, že to jde! Do kolonky nákladů na syna jsem si vážně dala všechno – od každé skleničky příkrmu po kaši nebo oblečení. A výsledek? Moje šetření prokazuje, že dítě mě každý měsíc stojí mnohem méně než tzv. položka „ostatní“. Záhadná položka „ostatní“ bobtná jako houba nevídaným způsobem a jsou v ní vlastně jenom nesmysly typu – časopis, moje oblečení, nějaké přilepšení, nealkoholická kávička (manželův termín), freshjuice, kterému s Tomem neodoláme, tramvajenka, spoření, kolik jsem utratila na třídním srazu atd. Není tam ani jedna životně důležitá položka. Vůbec mi nepřijdou drahé papírové pleny. Nejhorší po finanční stránce byl přechod z kojení na hypoalergenní umělé mléko. Bylo velmi drahé, ale nedalo se nic dělat. O svoje mléko jsem přišla kvůli novému těhotenství a peníze z rodičovské tu byly pro syna. Nemůžu tedy vážně ještě víc pochopit ony věčné počítálky a žehrálky, jak je nebo bude mimino drahé. Jenže drahé v porovnání s čím?

Po účetní stránce máme s Lukášem svoje miminka na straně „dal“, nikoliv „má dáti“. Výbavička pro malou nestála jako pro druhé dítě moc – skoro všechno máme. Investovali jsme jen do dvojkočárku, postýlky a několika drobností. A nemusím vám určitě vysvětlovat, co mi zatím náš syn dává po nemateriální stránce. To holčička mi vedle mnoha krásných nemateriálních darů, jako je radost z těhotenství, rozrůstající se rodiny, plnění mého snu a dalšího, dala i pěkných pár kilo materiálu navíc – už 14,5! Ale doktor Velebil mě uklidnil, jde o úplně normální a při velikosti mého břicha a holčičky přiměřený přírůstek. Ve středu mě čeká podrobné sono jizvy po prvním císaři – začíná mě docela bolet a u spoje s jizvou po operaci slepého střeva na povrchu praská a je patrná granulace. Už tříkilová holčička je v pořádku a já zatím taky. Příště bych měla mít jasno o termínu porodu, dám vědět.

Mějte se krásně a zkuste si taky při dlouhých temných podzimních večerech taky trochu rozpočtovat.
Kateřina

Kateřina právě prožívá 37. týden těhotenství. Vy také? Chcete vědět, co se v tomto týdnu děje s vaším tělem?