Kariéra nebo mateřství?

Dítě je pokračováním nás samých, díky genetice si nese naše vlastnosti, podobu, talent. Jen ženy osobnostně poškozené a nezralé dokáží odložit své dítě a jít si dál svou cestou bez ohledu na ně.

Po narození se dítě učí žít v novém prostředí – mimo matčino tělo. Proto potřebuje co nejvíce laskavou a něžnou náruč, kontakt s nejbližším člověkem. Ve druhém měsíci, kdy už se miminko v novém světě zabydlelo, vás za to odmění prvním úsměvem.

Malé dítě nejvíce ze všeho potřebuje pocit bezpečí a jistotu ve vztazích ke „svým“ lidem. Tento ostrov bezpečí a jistoty ztělesňuje především matka. (To neznamená, že by postavení a role otce byla odsunuta stranou.)

Co nepromeškat

Po narození dokáže dítě rozlišit zvuky řečové od ne-řečových. Samo řekne první slůvka o 11 nebo 12 měsíců později. K tomu ale potřebuje, abychom na něj mluvili a tím podněcovali jeho sluchový aparát. Bez toho by se totiž řeč nevyvíjela. Zdánlivě komické počínání dospělých, kteří dělají všelijaká „ťu-ťu-ňu-ňu“ nad kočárkem či postýlkou, má svůj velký význam – rozvíjí řeč malého človíčka. Stejně tak, když komentujeme, jak se miminko zatvářilo a jeho projevy, komunikujeme s ním. Tady začíná vzájemné porozumění a soužití.

A proto se nestyďte a neobávejte dělat všelijaká „ťu-ťu-ňu-ňu“, povídejte si s miminkem, i když vám ještě nedovede odpovědět, a zpívejte, byť si myslíte, že zpíváte falešně.

Zpátky do zaměstnání?

Někdy jsou maminky vystaveny nátlaku zaměstnavatele, aby se co nejdříve vrátily zpět do zaměstnání. Pokud podlehnou a domnívají se, že tak půjdou cestou nejmenšího zla, hluboce se mýlí. Co se děje, když matka záhy opouští své dítě a denně mu mizí z jeho zorného pole? Ona zmiňovaná potřeba jistoty a bezpečí je vážně ohrožena a stává se pro dítě naopak nejistotou. Dítě zažívá opakovaně pocity úzkosti, opuštěnosti – jeho nejbližší člověk ho nechal o samotě, a to je rozhodující a zásadní pro jeho budoucí utváření citových vazeb a vztahů v dospělosti. Na tom záleží, jaké dítě bude mít vztahy k druhým lidem – přátelské, milenecké, manželské, rodičovské. Pokud se ostrov bezpečí a jistoty denně otřásá v základech, těžko dítě uvěří, že se na jeho stavitele může spolehnout. A co víc, kde vzít jistotu, že může věřit sobě, když „jeho“ lidé selhávají?

Maminka se navíc sama připraví o prožití toho nejkrásnějšího a zároveň nejkratšího období, které se nedá vrátit zpět. Může se stát, že si to vše zpětně uvědomí a dostaví se obrovské výčitky svědomí s pocity nezvládnuté role a zodpovědnosti, které mohou přerůst v depresivní stav.

Pro koho jesle?

Ne náhodou byla uzákoněna mateřská dovolená do čtyř let života dítěte. Konečně byl vyslyšen roky varující hlas odborníků. Je to proto, že dítě je skutečně zralé na vstup do mateřské školy a zvládání celodenní docházky ve čtyřech letech. A jak říkával nestor dětské psychologie, profesor Matějček: „Jesle by si děti nikdy nevymyslely, to je zařízení pro dospělé.“ A já bych k tomuto výroku připojila: „Jesle by děti zrušily.“

Chyby dospělých z raného dětství si neseme po celý život. Jen lehkomyslný člověk nad tím mávne rukou.