K porodu? Jen s maminkou!
Moderní trendy a konečně lidská podoba některých nemocničních zařízení přinesly do našich porodnic jistě velmi prospěšný fenomén: přítomnost otců u porodu. Je ale skutečně pro každou ženu příjemné, že ji otec dítěte doprovází, a je pro každého muže přijatelné, že bude i v takové chvíli tak nebezpečně blízko své ženě?
Zdroj: archiv redakce
Doporučení mnohých odborníků hovoří jasným, potažmo stále sílícím hlasem: Pánové, doprovázejte své dámy k porodu, je to dobré pro vás, pro vaše ženy i pro vaše děti. Jistě, ono to prospěšné je, ovšem s malým dodatkem: Pokud se na tom všichni zúčastnění dobrovolně shodnou (novorozence pochopitelně nepočítám, ačkoli o něj jde především). Ale protože se lidé obvykle občas neshodnou, objevuje se v našich porodnicích ještě jeden nenápadný fenomén, dosud nepříliš prozkoumaný – některé rodičky při porodu doprovázejí vlastní matky.
Mateřská koalice?
Nepřísluší mi soudit, důvody mohou být různé, přesto lze v tomto rozložení sil vysledovat ve chvíli, která v podstatě utváří rodinu, jisté signály do budoucna. Přinejmenším jde o koalici dcery s matkou, která dostala přednost před okolním světem – ten může zahrnovat nejen vlastního manžela, ale i sestry, bratry, kamarádky, švagrové…
Pokud manžel účast u porodu výslovně odmítl, nikdo jiný se nenabídl a žena nechce rodit sama, je účast matky jakýmsi kompromisem a nemusí skutečně znamenat nic víc, než nabídnutou podporu ze strany rodinného příslušníka. I v tomto případě si ale myslím, že některé maminky nejsou schopny příliš zachovat klid a v nastalé nervozitě mají tendence chovat se ke své dceři znovu jako k dítěti (někdy se tak mohou chovat i k personálu, což je ta horší varianta). Také historky o tom „jak já jsem rodila tebe“, zrovna na pohodě nepřidají a nejsou tím pravým ořechovým, co by měla rodička poslouchat.
Varovný signál
Pokud si žena sama vybere svou matku jako doprovod k porodu a upřednostní ji před vlastním manželem, který by ji jinak rád doprovázel sám, považuji to za poměrně varovný signál, který hovoří jasnou řečí: Když o něco půjde, budu to řešit s matkou, ne s tebou. Hranice nové a utvářející se rodiny tak nejsou nastaveny a vazby jsou asymetricky rozloženy v neprospěch muže. Ten hraje pravděpodobně ve vztahu jen druhé housle, což se postupem času projeví i na právě se rodícím potomkovi. Čeká ho zřejmě ženský svět s pokřiveným obrazem o mužských polaritách prožívání a fungování.
Pravdu má vždy maminka?
Poslední a zároveň nejhrůznější variantou je možnost, že se oba partneři dohodli na podobě porodu, souhlasí s tím, že otec dítěte bude rodičce oporou a doprovodem, a v té chvíli do celé záležitosti vstoupí matka a rozhodne jinak. Pevně doufám, že tato alternativa je především výplodem mé fantazie, než nějakou pravidelnější realitou. Vztahy, ve kterých dostává vnější přání matky přednost před interními dohodami a potřebami, jsou nepevné, nestabilní a jen těžko jim lze prorokovat šťastnou a slibnou budoucnost. Všichni víme, že především maminky to s námi myslí dobře, ale od toho jsme už dospělí, abychom věděli, že nejlépe to se sebou musíme myslet my sami.
Osobně se proto domnívám, že za jistých okolností je přítomnost matky u rodící dcery přijatelná, ale pokud existuje jiná varianta, zřejmě bych volil právě ji.
