Jste rodičem? Nezapomínejme na partnera
„Vy jedete na víkend sami?“ Pohled našich rodinných přátel mě bude ještě dlouho strašit ve snech, rázem jsem si připadal jako krkavčí otec, vyvrhel a sobec. Jistě, nejde o to sbalit se pár týdnů po porodu, dítě nechat sestřenici a odjet lyžovat do Alp. Je však třeba nezapomínat na svého partnera a užít si chvíle ve dvou. Když dítě kapánek odroste a babička se na hlídání těší, je docela dobře proveditelné. A mrňousek? Jak ten je rád, že si od vás taky na chvíli odpočine, že pozná styl a chování jiných lidí. To je ostatně vzájemné, i vy můžete nalézt ztracenou trpělivost.
Zdroj: archiv redakce
Manévry na kocábce
Nestor dětské psychologie profesor Zdeněk Matějček přirovnával přírůstek do rodiny k plavbě na malé lodičce: manželé si spokojeně hoví, sem tam se někdo chopí vesel, a ejhle – přibude nový pasažér. Je třeba vstát ze sedadel, přeskupit sebe i věci kolem a najít novou rovnováhu pro další plavbu. Při takových manévrech se ovšem lodička vždycky rozkolísá, někomu víc a na delší dobu, někomu méně.
Hloupé pravidlo
Některé posádky se při tom přeskupování řídí špatným plánem. Tak špatným, že jim nakonec nezbývá než vysílat SOS na všechny strany. A jaký je to plán? Prý: Staneme-li se rodiči, nemůžeme už být partnery. Je to stejně hloupé pravidlo jako to, že žena patří k plotně, nebo že by muži měli dělat jen mužské práce.
Nezastupitelná maminka?
Nejedna maminka má pocit, že se nikdo jiný o její poklad nedokáže dobře postarat, že bude dítěti chybět, (a to v každém věku – někteří třicetiletí, kteří dosud žijí u rodičů, by o tom mohli vyprávět), nebo že teď není čas na hlouposti (myšleno manžel), protože se kojí, přebaluje, pere, uklízí…. Jenže jednoho dne malý mimozemšťan a VIP pasažér na loďce života vyroste, poprosí o přistání, rozloučí se a vystoupí na břeh. Ano, bude se vracet, ale manželská lodička popluje dál posádka náhle nebude vědět, co si sama se sebou počít. Jestliže pro ženu bylo smyslem života především její dítě, bude si připadat opuštěná a zrazená. Nejbližším hromosvodem bude manžel.
Společná řeč
Jak nakonec po tolika letech najít společnou řeč, když nemohli jít sami dva ani do kina nebo na večeři, protože jak by to vypadalo, co by tomu řekli sousedi a vaše děti? „A řekli vlastně čemu? Že se ještě pořád máte rádi, že vám za to stojí investovat čas a energii, abyste mohli být chvíli spolu v soukromí, že si máte pořád co říct?“ zeptal by se mimozemšťan nezatížený pozemskými předsudky. Někdy nám tvorové z jiných planet rozumějí lépe než my sami sobě. A tak se bohužel stává, že se i loďky zdánlivě mířící do klidných vod beznadějně potápějí. Posádka se ptá: „Jak jsme se mohli tak odcizit?“ Stalo se to o mnoho let dříve, po porodu prvního dítěte, kdy rodiče zapomněli na svou manželskou roli. Je příliš těžké se na to rozpomenout, natož se do těch dob (a vod) vrátit.
Dítě přichází na svět jako Marťan a hledá lidský kontakt. Především v reakci matky chce cítit, že je přijato jako člověk.
