Jídlo jako závislost

Jak se možná závislost na jídle projevuje?

Jedním z příznaků závislosti na jídle je to, že člověk ve svých myšlenkách věnuje jídlu mnoho prostoru. Často přemýšlí nad tím, co si dá k večeři nebo k obědu, kolik bude mít jeho svačina kalorií, při rozhovoru s jinými lidmi často přichází s tématem jídla nebo věnuje hodně času a energie činnostem, které jsou s jídlem spojené, jako je například jeho příprava nebo sbírání receptů.

Mezi další znaky závislosti na jídle patří i to, že se člověk opakovaně neúspěšně pokouší příjem nadměrného množství potravy omezit a při přejedení zažívá pocity viny. Extrémním důsledkem závislosti na jídle jsou poruchy příjmu potravy, jako je mentální anorexie či mentální bulimie. S příznaky možné závislosti na jídle se lze setkat u běžné populace, a to jak u lidí s nízkou, nadměrnou ale i průměrnou tělesnou hmotností.

Co stojí v pozadí závislosti na jídle?

Jak je tedy možné, že někteří lidé myslí na jídlo většinu dne a jí, i když nemají hlad? Často si jídlem nahrazují pocity nebo zážitky, které se jim jiným způsobem dosáhnout nedaří nebo to neumějí. Nadměrná pozornost jídlu má u jednotlivých lidí různé důvody. Někdo jídlem zahání negativní emoční stavy jako je smutek, prázdnota či pocit osamění. Jiní se vydatně nají poté, co je někdo rozčílil, nebo když zažívají pocit strachu a čokoláda či pizza jim vrátí ztracený klid.

Někdy si lidé naopak jídlo dopřejí, když se cítí dobře, mají z něčeho radost a příjemnými vjemy z jídla si tyto pozitivní pocity ještě znásobují. Zabývat se myšlenkami na jídlo je pro někoho mnohem snesitelnější a přijatelnější než řešit nepříjemnosti jako jsou problémy v partnerském vztahu nebo potíže v zaměstnání. A konečně nadměrná orientace na jídlo a nadměrná energie vydávaná na hubnutí může vycházet ze snahy získat sebedůvěru prostřednictvím ideálu štíhlé postavy.

Lze nadměrnou orientaci na jídlo omezit?

Pokud má člověk pocit, že tráví myšlenkami na jídlo příliš času, je třeba zapřemýšlet, proč tomu tak je. Je-li to touha mít štíhlou a dokonalou postavu, je nutné zvážit reálnost tohoto cíle a uvážit, jak ještě jinak podpořit vlastní sebedůvěru. Když se jídlem vyrovnáváme se s negativními emocemi, musíme se naučit vypořádat s nimi jiným způsobem. Když myšlenkami na jídlo člověk uniká před nepříjemnou realitou, je lepší se na nepříjemné problémy zaměřit a pokusit je vyřešit. Pokud je jídlo jedním z mála zdrojů příjemných pocitů v našem životě, musíme se naučit vlastní život obohatit o jiné příjemné činnosti a pocity, jako jsou například sportovní aktivity, zajít si na výstavu nebo se sejít se známými v kavárně.