Jak začlenit dítě do kolektivu

Mnohdy již několikaměsíční dítě přichází do kolektivu svých vrstevníků při kurzech plavání, cvičení…

Je však dítě velmi malé, aby si samo aktivně vytvářelo vztahy k jinému dítěti, k dalším dětem. Aktivní činitel tu je jeho matka nebo otec.

Kolektiv? Až ve třech letech

O pravém kolektivu a začlenění dítěte do něho můžeme mluvit až kolem třetího roku a v pozdějším věku. Kolektiv je „skupina lidí, která má společný cíl, společnou činnost, je organizovaná …“ (Hartl P., Psychologický slovník). I děti mají společný cíl – postavit hrad, společná hra,..

Jak můžeme dítěti pomoct, aby se do kolektivu dobře začlenilo?

Hned od té chvíle, kdy dítě vstupuje do dětského kolektivu – například na pískovišti – dbejme na to, aby se učilo pravidla společného soužití. Malé dítě o těchto pravidlech neví, je ale schopné zhruba již od dvou let je přijmout a pracovat s nimi.

Pravidla vždy určuje a dítě s nimi seznamuje rodič. Je to např. pravidlo půjčovat druhému dítěti hračku, hrát si s druhým, chtít se domluvit, nenechat se bít, nebít druhého, ohradit se, když jeden druhému něco provádí.

Dítě pro začlenění do kolektivu potřebuje:

• Vnímat radost z toho, že může být mezi druhými dětmi. Důvod, proč má být dítě rádo, by měl rodič okomentovat: Může vymýšlet nové styly hry, může si hrát na něco s druhými dětmi, (rodič dětskou fantazii neobsáhne, děti ano).
• Dítě má mít zkušenost s dětmi. Je proto velmi vhodné, aby s ním rodič chodil do dětských kolektivů. Je také důležité, aby rodič střídal chvíle, kdy bude s dítětem sám (bude s ním poznávat nové věci, bude si s ním povídat …) a kdy bude dítě v dětském kolektivu.
• Rodič má v kolektivu nastavit dítěti mantinely. Učit ho, co je dobré, co je vhodné a proč, co je špatné, nepřijatelné pro ně samotné i pro další děti (bití, braní hraček bez dovolení, vyplazování jazyka, …). Dítě ve třech letech a výš už dobře vnímá a rodičovským argumentům rozumí.
• Rodič má učit dítě vlastní komunikací a příkladem. Pokud dítě vidí, že rodič na špatné chování jeho samotného nebo na chování druhého dítěte reaguje, je to pro ně příklad, jak se má nebo může zachovat při jiné příležitosti, když bude např. na pískovišti příště samo nebo když tam bude s paní učitelkou ze školky a ona se nebude dívat. Dítě si bude v dané situaci jistější, protože má zkušenost s vlastním rodičem.

Pozor!

Dítě neumí zareagovat vždy správně. Mnohdy na začátku tohoto předškolního období je stále silnější dětská reakce neverbální – uhodí, vyplázne jazyk nebo jen tak stojí – než reakce slovní. Vždy mu vysvětleme, co má říct a proč.

Dítěti také velmi pomáhá kamarádství. Mnohdy je to o něco starší kamarád, který dítě do kolektivu přivede, představí ho, zapojí ho do hry. Pokud je to starší sourozenec nebo nějaký kamarád z okolí, je vždy dobře „dát je dohromady“.

Co je dobře?

Jinak reaguje dítě, které je submisivní, introvertní, jinak reaguje dítě, které je extrovert, vehementní. Oba dva mají dostat na své chování zpětnou vazbu od toho, koho mají nejraději – od rodiče, aby pak věděli, jak se mají chovat – podle jakého modelu.

Také příklad je pro dítě velmi důležitý. Pokud dítě vidí rodiče, jak se chovají v určitém kolektivu, může je v podobné situaci napodobit. Pokud si rodič vzpomene na podobný zážitek z dětství a vypráví ho dítěti,poskytuje mu možnost nápodoby. Dítě má rádo v tomto věku všechno, co vypráví rodič, má rád „povídej mi, když …“