Jak se rodí bezpečná dětská strava aneb Od jablka po skleničku

Jiné normy pro děti, jiné pro dospělé

Je třeba si uvědomit, že potraviny, které běžně nakupujeme pro nás, dospělé, nemusí v žádném případě splňovat normy, které jsou dány pro stravu nejmenších strávníků. „Kojenci a malé děti jsou nejvíce ohroženou věkovou skupinou lidské populace, vzhledem k tomu, že přijímají podstatně více potravy na jednotku tělesné hmotnosti. Proto je pro tyto potraviny Nařízením EU č. 1881/2006 stanoven speciální nízký hygienický limit pro přítomnost látek, které by mohly ohrozit jejich zdraví, případně i životy,“ vysvětluje MUDr. Peter Horan, specialista na výživu dětí.

Splnění norem u dětské výživy se kontroluje mnohem přísněji než u běžných potravin.

• V čerstvém špenátu se mohou objevit dusičnany v množství až 3 000 mg/kg. Pro špenátový příkrm určený dětem stanovuje nařízení pro dusičnany hranici 200 mg/kg, tedy patnáctkrát méně.
• Patulin, který patří mezi tzv. mykotoxiny a nejčastěji se vyskytuje v jablkách a jablečné šťávě, může v běžné stravě dosáhnout až 50 µg/kg, v dětských příkrmech je to pouze 10 µg/kg.
• Mykotoxiny aflatoxiny najdeme třeba v obilninách a výrobcích z nich, které jej mohou obsahovat až 4 µg/kg. V obilných příkrmech pro kojence a malé děti nesmí tyto nebezpečné látky přesáhnout hranici 0,10 µg/kg.
• Pesticidy se mohou v kojeneckých výživách vyskytovat max. v množství 0,01 mg/kg, v běžných potravinách je to často několikrát více.
• Podobně je tomu například u olova, které v počáteční a pokračovací kojenecké výživě nesmí přesáhnout 0,02 mg/kg, zatímco v mase a některých druzích zeleniny dosahuje povolená hranice až 0,1 mg/kg, v košťálové a listové zelenině je to dokonce 0,3 mg/kg.
• Benzo(a)pyren, látka patřící do skupiny škodlivých polycyklických aromatických uhlovodíků, která je pro člověka pravděpodobně karcinogenní, se například ve svalovině ryb může vyskytovat v množství až 2 μg/kg. Maximální limity pro příkrmy určené kojencům jsou oproti tomu dvakrát přísnější, tedy 1,0 μg/kg.

Co jsou dusičnany?

Vyskytují se na zemi zcela přirozeně, v posledních desetiletích se však jejich výskyt uměle zvýšil zásahem člověka do přírody, například používáním dusíkatých hnojiv. Konzumace dusičnanů v malém množství není pro člověka zdravotně nebezpečná, avšak v případě, že se do zažívacího traktu dostane větší množství této látky, může dojít k závažným onemocněním, u kojenců dokonce hrozí udušení. Zdrojem dusičnanů může být například zelenina nebo maso.

Co jsou mykotoxiny?

Mykotoxiny jsou produkty některých plísní napadajících potraviny rostlinného původu, například ovoce, zeleninu, obiloviny nebo různé druhy oříšků. Jsou karcinogenní. Když se v potravině jednou objeví, už je není možné žádným způsobem odstranit nebo zničit, proto je třeba se zcela vyhýbat potravinám napadeným plísní. K rozvoji těchto mikroorganismů dochází zejména nevhodným skladováním.

Co jsou pesticidy?

Jako pesticidy se označují všechny látky určené na ochranu kulturních rostlin, zásob potravin i krmiv. Jejich nadměrné používání se projevuje zvýšenou zátěží organismů a narušením jejich fyziologických procesů. Účinku pesticidních látek jsou vystaveny všechny složky biosféry, ať už je to vzduch, půda, voda, ale i rostliny a živočichové, a tedy i produkty z nich vyrobené.

Olovo a ADHD

Vědci zjistili, že jedním z faktorů, které mají vliv na rozvoj ADHD (attention deficit hyperactivity disorder – porucha pozornosti a hyperaktivita) u dětí, je nadbytek olova, těžkého kovu, který se do stravy dostává především spolu s prachem usazujícím se na povrchu rostlin. Zvláště zasažené bývá ovoce a nadzemní části zeleniny. Z živočišných potravin je v důsledku kontaminace krmiv olovo obsaženo ve větším množství v játrech a ledvinách. Může být obsaženo také v pitné vodě, kam se může vylouhovat z olověných trubek nebo armatur.

Děti, v jejichž krvi byla naměřena nadprůměrně vysoká hladina olova, mají 2,3krát vyšší riziko ADHD. Dlouhodobé vystavení nízkým hladinám olova způsobuje poruchy metabolismu vitamínu D, nukleotidů červených krvinek, poruchy metabolismu vápníku v jaterních, kostních a mozkových buňkách a četná neurologická poškození, např. snížení inteligence, poruchy chování a psychickou retardaci dětí. Dětský organismus přijímá olovo, stejně jako ostatní toxické látky, ve větší míře a je závažně poškozován mnohem nižšími koncentracemi než organismus dospělých.

Nezapomeňte, že ani při nejlepší vůli nemůžeme v domácích podmínkách nikdy dosáhnout takového stupně kontroly nezávadnosti, jako je tomu u kvalitních hotových produktů, které splňují veškeré hygienické normy. Ani ta nejčervenější jablíčka a nejzelenější okurky zkrátka nejsou zárukou toho, že dětem podáváme příkrm, který je zcela v pořádku. Škodlivost jednotlivých látek obsažených v běžné stravě se navíc sčítá, zatímco limity pro výživu kojenců a malých dětí platí pro výrobek jako celek. Právě z těchto důvodů je vhodnější dávat při výběru dětských výživ přednost prověřeným hotovým výrobkům před doma připravovanými příkrmy.

Jak přichází na svět  ? 

Hamánkovy suroviny se kontrolují dvakrát

Podívejme se, jak vzniká strava určená pro kojence a malé děti pod značkou Hamánek. Prvním přísně střeženým krokem je nákup surovin. Ještě než k němu, jsou nejprve od zemědělských podniků odebrány kontrolní vzorky, které přezkoumají pracovníci laboratoří a především pracovníci Ústavu analýzy potravin VŠCHT v Praze, kteří mimo jiné prověří rezidua pesticidů, mykotoxinů apod. Pokud kontrolní vzorky splní vstupní podmínky, dochází k nákupu surovin, které jsou opětovně pečlivě laboratorně zanalyzovány. Na základě výsledků jsou pak do výroby vpuštěny pouze takové suroviny, které splňují přísné zákonné požadavky.

Hamánek ručí za bezpečnost a nezávadnost

Další fází je výroba příkrmu. Používají se plně mechanizované linky vyrobené z materiálů, které způsobují minimální změny výživově důležitých látek a neznečišťují výrobky těžkými kovy. Bezpečnostní prvky, jako jsou síta, silné elektromagnety či scannery, zabraňují průniku nežádoucích prvků do směsi a rovněž prověřují, zda byl produkt správně uzavřen víčkem.

Hotové produkty procházejí inkubační zkouškou

Poslední zatěžkávací zkouškou procházejí již hotové produkty během inkubace, kdy jsou všechny výrobky skladovány po určitou dobu při normálních pokojových teplotách, aby se ověřila jejich teplotní stabilita. Část vzorků z každé šarže prochází navíc ještě termostatickou zkouškou, která spočívá v záměrném vystavení produktů teplotě vyšší než 37 stupňů Celsia po dobu 7 dnů. Po uplynutí této doby proběhne vyšetření mikrobiální stability. Pokud zkouška neprokáže žádné živé organismy ani jejich spóry, je výrobek v pořádku a po etiketaci může vyrazit do světa.