Jak s dítětem mluvit o smrti?

„Navzdory těmto raným zážitkům má smrt určitý rozměr, kterému děti stejně nerozumějí: nechápou, že smrt je „na pořád“, nevyhnutelná a čeká úplně každého,“ vysvětluje M. Towne z University of California.

Smrt patří k životu. Pro děti je užitečné, když s nimi na toto téma promluvíme a když se naučí přirozeným způsobem truchlit.

Co je smrt?

Děti ani nechápou, že smrt znamená, že tělo již dále nefunguje. Mohou dokonce věřit, že zesnulí lidé dále jedí, spí a dělají normální věci – jen s tím rozdílem, že je dělají nahoře v nebi nebo dole pod zemí.

I když jim to budete horem dolem vysvětlovat, předškoláček nemůže ještě zcela pochopit, co smrt způsobuje, a bude o ní přemýšlet jako o něčem, co je jen „zatím“ a „dočasné“. I když dítěti v předškolním věku zemře rodič nebo sourozenec, nespojuje se mu, že to je něco, co se může stát i jemu.

Smrt? To přejde

Dítě v předškolním období bere smrt jako něco hrozného, nepříjemného, není ale schopné pojmout rozumem to, že je to fakt, který je trvalý.

Někteří psychologové se domnívají, že děti jsou schopné truchlit právě od tří let věku. Více si uvědomují své tělo, jeho zranitelnost. Z toho pak vyplývá i obava ze smrti.

Zlý svět

Děti v tomto věku reagují na smrt mnoha způsoby. Nedivte se, když se na vás dítě najednou bude více lepit, vrátí se ke své „miminkovštině“ nebo bude zčistajasna odmítat chodit do jinak oblíbené školky.

Koneckonců touto událostí se mohl značně narušit každodenní režim dítěte. Potýká se s tím, aby pochopilo, proč jsou všichni dospělí okolo tak smutní, a svět se mu může najednou zdát zlověstný jako dosud nikdy.

Truchlení

Někdy naopak dítě na smrt zdánlivě vůbec nereaguje nebo jsou jeho reakce nesouvislé, proplétají se do jeho obvykle dobré nálady nebo hry. To je ale také úplně normální. Děti „tráví“ smrt po soustech, ne naráz. A některé odkládají truchlení až do chvíle, kdy si jsou zcela jisty, že je bezpečné takové city projevit – tento proces může trvat měsíce i roky, zejména pokud dítě přišlo o sourozence nebo rodiče.

Dítě se také může podle vás chovat podivně – například si bude hrát na mrtvolu. I to je normální, i když vám to bude připadat morbidní. Každopádně neodrazujte dítě od způsobu, kterým zpracovává své pocity spojené se smrtí.

Jak předškolákovi vysvětlit smrt?

 Neutíkejte před jeho všetečnými otázkami. Je normální, že se dítě zajímá o smrt i tehdy, když zatím nikoho blízkého neztratilo . Ve skutečnosti je taková příprava v nijak citově vypjatém období dobrá příležitost položit základy, které mu pomohou vyrovnat se se smrtí někoho blízkého, až skutečně přijde. Odpovídejte na jeho otázky o smrti a nebojte se mu číst příběhy o dětech, jimž zemřelo domácí zvířátko nebo třeba prarodiče.

Důležité je, aby se pravdivé informace dozvědělo dítě od toho, kdo je mu nejbližší – od rodiče. Tak se posiluje i vztah mezi rodičem a dítětem, vztah důvěry.

Odpovídejte stručně a jednoduše.

Malé děti ještě neudrží naráz příliš mnoho informací. V tomto věku vám nejvíce pomůže, když smrt vysvětlíte jako vymizení tělesných funkcí. Je to lepší než zabíhat do složitých detailů průběhu nějaké těžké nemoci: „To, že strejda Olda zemřel, znamená, že už mu nefunguje tělo. Už nemůže běhat, jíst ani spát, ale ani necítí žádnou bolest.“

Specialista na truchlení dětí Michael Towne doporučuje: Je důležité dítěti vysvětlit, kdo se o něj bude například starat. Myslí si: ´Když maminka zemře, kdo mě bude koupat?´

Vyjádřete své vlastní emoce.

Truchlení je důležitá součást návratu do vyrovnané kondice jak pro děti tak pro dospělé. Neděste dítě přehnaným žalem, ale ani z toho nedělejte tabu.

Vysvětlete mu, že i dospělí někdy potřebují plakat a že je vám smutno, protože se vám po babičce stýská. Dítě je vůči vaší náladě vnímavé a bude si dělat ještě větší starosti, když vycítí, že je něco špatně, ale vy se to snažíte skrýt.

Vyhýbejte se opisům.

Běžné fráze nás dospělých jako „odpočívá v pokoji“ nebo „navždy spí“ jsou pro děti velmi matoucí. Neříkejte, že dědeček „spí“ nebo „odešel“. Dítě si to může vysvětlit tak, že jít do postele je nebezpečné, protože by mohlo zemřít, nebo když odejdete do práce či na nákup, že se nikdy nevrátíte.

Vyjadřujte důvody smrti, co nejjednodušeji to půjde: „Dědeček byl moc, moc starý a jeho tělo už přestalo fungovat.“ Jestliže byl dědeček před smrtí nemocný, ujistěte dítě, že když ono dostane chřipku nebo rýmu, neznamená to, že zemře. Vysvětlete, že jsou různé způsoby, jak člověk onemocní a že z běžných drobných nemocí, které dítě mívá, se uzdravujeme.

Při povídání o Bohu a nebi našlapujte po špičkách.

Vysvětlení smrti a posmrtného života bude samozřejmě záležet čistě na vašem osobním vyznání. Pokud se pojmy jako Bůh a nebe dostanou do vaší diskuse, pečlivě si rozmyslete, co chcete říci, protože slova, kterými se dospělí často snaží malé dítě utěšit, ho mohou ve skutečnosti velmi zmást.

Když dítěti například řeknete: „Janička je teď šťastná, protože je v nebi,“ může si dítě dělat starosti: Jak to, že je Janička šťastná, když jsou všichni kolem mě tak nešťastní? Nebo když řeknete: „Janička byla moc hodná, a proto ji chce mít Bůh u sebe,“ bude si dítě nejspíš myslet: Když si Bůh vzal Janičku, bude si chtít vzít i mě? Mám být hodná, abych s ní mohla být v nebi, nebo zlobit, abych mohla zůstat s tatínkem a maminkou?

Něco ve smyslu: „Jsme tak smutní, že tu Janička není s námi a bude nám hrozně moc scházet, ale útěchou nám je to, že je teď s Bohem,“ vaše dítě uklidní a nepřinese mu další trápení.

Očekávejte širokou škálu možných reakcí.

Při smrti někoho milovaného mohou děti cítit žal, ale i vinu nebo vztek. Ujistěte dítě, že nic z toho, co udělalo nebo řeklo, tu smrt nezpůsobilo a nedivte se, když se dítě bude zlobit na vás, na doktory a sestřičky nebo samotného zesnulého. Taky se může stát, že dostane více záchvatů vzteku po sobě. Může se tak snažit ze sebe dostat smutek (i když se záchvat bude zdánlivě týkat něčeho jiného) nebo to může být jednoduše reakce na napětí nebo smutnou atmosféru u vás doma.

Připravte se, že se téma bude opakovat.

Připravte se, že vám dítě bude přihrávat pořád stejné otázky dokola, protože pochopit, že smrt je jednou provždy, je pro dítě velmi obtížné. Poradci zabývající se truchlením také upozorňují, že se časem u dítěte objevuje více a nových otázek, protože jeho vědomí smrti i rozumové schopnosti rostou. Nedělejte si starosti, že jste smrt hned napoprvé dost nevysvětlili – neustále další otázky vašeho dítěte jsou zcela normální. Prostě na ně odpovídejte s co největší trpělivostí, jaké budete schopni.

Zavzpomínejte na zesnulého.

Děti potřebují konkrétní způsob, jak oplakat smrt svého milovaného člověka. V předškolním věku není dítě ještě zralé na pohřeb (zejména s otevřenou rakví!), může ale doma zapálit svíčku, zazpívat písničku, namalovat obrázek nebo se zúčastnit nějaké jiné části pohřebního obřadu. Také pomůže, když budete na zesnulou osobu společně láskyplně vzpomínat: „Pamatuješ, jak jste byly s babičkou na borůvkách? Moc ji to s tebou bavilo.“

Mluvte o potratu.

Pokud jste s partnerem prožili potrat, bezpochyby jste truchlili. S překvapením možná ale zjistíte, že je rozrušeno i dítě, i když vaše těhotenství chápalo jen v obrysu. Může si za smrt dítěte dávat vinu, oplakávat ztrátu své budoucí role jako „velké sestry“, na kterou jste ji připravovali. Vysvětlete, že děti, které se potratí, nejsou většinou dost zdravé na to, aby přežily mimo maminčino bříško. Dovolte dítěti říci „s bohem“ třeba tak, že mu dáte namalovat obrázek nebo vyrobit speciální dárek pro ztracené miminko.

Neshazujte smrt domácího mazlíčka.

Pro mnoho dětí to je první závan smrti v jejich životě a může to být pro ně hluboce otřesný zážitek. Rodinný pes nebo kočka je v mnoha případech jeho prvním a nejlepším kamarádem, který nabízí bezpodmínečnou lásku a společenství. Pravidelné krmení papouška nebo rybiček může v dítěti vypěstovat pocit hrdosti a dospělosti.

Zkuste se vyvarovat hlášek typu: „Nebuď smutná, Ríša je teď v nebi,“ protože to ji akorát naučí, že její nejopravdovější smutek je něco nevhodného. Místo toho dejte najevo svůj soucit a buďte připraveni, že se pláč bude průběžně vracet, stejně jako otázky, které budou podobné, jako by zemřela nějaká milovaná osoba.

Vraťte život dítěte zpět do „normálu“.

Nenásobte ztrátu, kterou prožívá vaše dítě tím, že upustíte od zavedeného režimu a aktivit, které jinak ukotvují jeho život a dávají mu pocit jistoty. Nějaké změny v běžném harmonogramu lze samozřejmě čekat, ale čím dřív se vrátíte do zajetých kolejí, tím to pro ně bude snazší. Musí se dostat včas do postele, včas vstát, jíst jako jindy a chodí-li do školky, potřebuje se vrátit ke kamarádům a zábavě, kterou tam má.

Nesnažte se být dokonalí.

Jestliže vás nedávno zasáhla smrt, snažte se ze všech sil šetrně provést své dítě tímto obdobím, ale sami od sebe nečekejte, že byste v tom měli být dokonalí. Je v pořádku, když budete před dítětem brečet a nemůžete čekat, že se vám podaří odpovědět na každou jeho otázku úplně perfektně hned napoprvé. Požádejte o pomoc své přátelé a příbuzné a pamatujte, že čím víc sami sobě pomůžete ztrátu zvládnout, tím lépe ji pomůžete zvládnout dítěti – jak teď, tak později.