Jak rodí neslyšící maminky

A co teprve těhotná neslyšící? Už samotný porod je stresujícím momentem, obavy, zda bude miminko v pořádku, jak zvládne péči o novorozence, novou životní roli. V Ústavu pro matku a dítě v Praze Podolí o tom vědí své. Zřídili zde naprosto unikátní centrum pro neslyšící rodičky. Povídali jsme si o něm s MUDr. Helenou Slavíkovou.

Inspirace přišla zvenčí

„Od roku 2004, kdy naše centrum vzniklo, u nás porodilo asi 35 neslyšících maminek. Péče o takovou rodičku se z medicínského hlediska neliší od péče o běžnou zdravou maminku, je to skutečně hlavně otázka komunikace, citlivý přístup,“ vysvětluje MUDr. Slavíková.
„Ostatně inspirovaly nás samy těhotné. Postrádaly vstřícný přístup, zájem o svůj handicap. Proto jsme se začaly v Podolí učit znakovou řeč a zabývat se možností, jak neslyšícím ženám pomoci. Dnes tady máme přibližně 14 zdravotníků, kteří umějí znakovat, ale znáte to. Je to totéž jako s jakýmkoliv cizím jazykem. Když ho denně nepoužíváte, zapomínáte. Přiznám se, že také neznakuji dokonale, ale rodičky ocení už snahu. Jde hlavně o to naučit se s nimi zacházet, vědět, že není třeba křičet, ale pomalu a srozumitelně artikulovat, používat úsporná, ale jasná gesta.“

Velké mantinely

„Když jsem poprvé komunikovala s neslyšící těhotnou, byla jsem zaskočená tím, jak mají tito lidé omezený přístup k informacím. Člověk o tom běžně neuvažuje, ale neslyšící mají opravdu velké mantinely. Každý si myslí, že nejhorší je přijít o zrak. Nevidomí mohou svět vnímat hmatem a sluchem, ale hluchoněmí mají záběr světa z úhlu nějakých sto dvaceti stupňů a za něj se nedostanou. Bez tlumočníka nemohou nic zařídit na úřadech, ale nejde jít ani do obchodu na nákup. Žijí v uzavřené komunitě stejně postižených a v naprosté většině si partnera vybírají stejně postiženého.
Ti, kteří se jako hluchoněmí narodili nebo přišli o sluch v dětství, nemohou číst knížky, nerozumí gramatice, nechápou různé situace. Když mi přišel první fax od hluchoněmé budoucí maminky, zjistila jsem, že nepoužívá pády, slovesné časy, sdělení bylo jen velmi jednoduché, v infinitivech. To člověku vůbec nedojde,“ zamýšlí se MUDr. Slavíková. „Totéž platí o objemu informací, které mohou získat. I z toho plyne určitá nejistota, obava, jak porod a mateřství zvládnou.“

S tlumočníkem na sále

Neslyšící maminky jsou úzkostnější, to logicky vyplývá z jejich situace. „Snažíme se jim porod co nejvíc usnadnit. Buď mají s sebou partnera, někdy používají i tlumočníka (vybíráme ty, kteří jsou se zdravotní tematikou dostatečně seznámeni, u porodu už byli nebo alespoň tuší, co je čeká).
Ženy, které používají kochleární implantáty, je mají i při porodu nasazené. Domluvíme si dopředu jednoduchá gesta, kupříkladu když má žena tlačit, stiskneme jí ruku. Lékař mívá stejně roušku na ústech a na sále obvykle není čas na pomalou artikulaci nebo dlouhé znakování ve větách. I rodička může mít omezenou hybnost rukou kvůli infúzi, tak tímhle způsobem předejdeme nervozitě a nedorozuměním,“ vysvětluje průběh porodu MUDr. Slavíková.
„Tlumočníci jsou vázáni slibem mlčenlivosti, takže žádné informace o zdravotním stavu rodičky nebo průběhu porodu samozřejmě neputují dál, zůstávají za zdmi našeho zařízení,“ ujišťuje lékařka. Aby se maminky cítily co nejlépe, snaží se zajistit pro všechna vyšetření i porod téhož tlumočníka, na kterého je pacientka zvyklá.
„Většinou vše probíhá bez problémů, jen jednou jsem měla zvláštní zážitek. Rodila u nás žena, která přišla na sál s maminkou a mluvily spolu naprosto zvláštní, vlastní posunkovou řečí, které rozuměly jen ony dvě. Taková jednotka sama pro sebe.“

Pláč prozradí světýlko nebo vibrace

Neslyšící rodičky většinou využívají nadstandardního pokoje, kde jsou samy s miminkem. K tomu, aby věděly, že jejich potomek pláče, se totiž používají speciální kompenzační pomůcky a ony nechtějí rušit další maminky. Pomůcky buď rozsvícením světla, jeho blikáním nebo vibracemi s podložkou v postýlce maminku upozorní, že dítě pláče. Kompenzační pomůcky se dají propojit i se senzorem dechu.
„Stejně je to náročné. Zpočátku obtížně získáváme důvěru handicapované maminky, ženy jsou často nedůvěřivé, zachovávají si odstup. Po porodu s námi naopak zůstávají v dlouhodobějším spojení, ptají se na různé věci týkající se péče o dítě, konzultují s námi postupy. Jsou vlastně ve svém tichu samy, málokterá má kolem sebe jako kamarádky zdravé maminky. To si nikdo z nás neuvědomuje, že se nemohou podělit o své zkušenosti, nejistoty při péči o miminko. I proto je logické, že jsou úzkostnější, mají obavy, zda dítě zvládnou. Je důležité, aby se dostaly co nejdřív mezi další neslyšící, do středisek rané péče, kde zjistí, že nejsou samy.

Vyšetření novorozence

„U nás v porodnicích se standardně vyšetřuje u novorozenců zrak, ale sluch ne, zatímco v řadě evropských států už je toto vyšetření zcela běžné. My jsme ho tady v Podolí zavedli, dítě nijak nezatíží, trvá pár minut a je jasno. Dá se z něho poznat, zda jsou ouška v pořádku. Zvlášť u nedonošených dětí bývá porucha sluchu častým problémem. Tyto děti jsou adepty na kochleární implantát. Jako v případě jakéhokoliv jiného onemocnění i při poruchách sluchu platí, že čím dřív se problém začne řešit, tím líp. Dítě, které vnímá řeč své matky, se může lépe vyvíjet, rozvíjí se mu mozek, snadněji se učí .

Dveře otevřené

Do Ústavu pro matku a dítě v Praze Podolí mají dveře otevřené neslyšící maminky z celé republiky. Ne všechny mají šanci právě zde porodit dítě. „Cesta bude spíš v přístupu, v komunikaci a ochotě zdravotníků přijmout handicapovanou rodičku,“ hodnotí situaci MUDr. Helena Slavíková. „V přátelském, citlivém prostředí, neslyšící maminka přivede na svět dítě bez obav a napětí. A to je podstatné.“

„Budoucí maminky, ale i neslyšící, které těhotenství teprve plánují, se mohou přihlásit v naší poradně. Komunikujeme formou sms zpráv, mohou poslat e-mail, fax. Nově zřizujeme i internetové stránky, kde bude prostor i pro neslyšící rodičky, jejich vzájemnou komunikaci, diskuse a výměnu zkušeností. Více informací najdou na www.neslysicimatky.cz nebo se klidně mohou obrátit přímo na mne (Slavikova@seznam.cz).

Budoucí maminky se u nás mohou zaregistrovat a následně klidně zůstat v péči svého vlastního gynekologa až do 36. týdne těhotenství a potom rodit v našem zařízení. Jediný problém je v tom, že nemáme podmínky k tomu, aby rodička mohla strávit třeba týden před porodem v Podolí, kde by čekala na začátek porodu. Přijímáme ji skutečně až při začátku porodu.“