Jak připravit dítě na nemocnici

Někdy nelze vzhledem k charakteru nemoci dítěte nebo pro nedostatek lůžek zajistit lůžko pro jednoho z rodičů ve stejném pokoji, kde je dítě. Je však možné, aby byl rodič u postýlky dítěte aspoň přítomen, byť nebude mít úplné soukromí.

Co nás čeká?

Dítě i rodiče by na pobyt v nemocnici měli být připraveni. Měli by zhruba vědět, co je čeká a co by měli mít s sebou. Tu základní informaci podává rodičům lékař, které dítě k hospitalizaci odesílá.

Při plánované operaci tato spolupráce celkem funguje. Lékař rodičům vysvětlí, co by měli  s sebou mít, vysvětlí charakter operace a rodiče mají dost času dítě připravit.

Zádrhel někdy vzniká, když je dítě odesláno přímo z ambulance praktického lékaře pro děti a dorost neplánovaně, narychlo. V takové chvíli nebývá na rozhovor s rodiči dostatek času. Rodiče pak mnohdy až v nemocnici s překvapením zjišťují, že jdou na příjem a nikoli na další ambulantní vyšetření.

Operace a vážné nemoci

Otázka přípravy dítěte k závažnější operaci nebo návod, jak postupovat, byla-li dítěti diagnostikována chronická nemoc, je velice citlivá záležitost a ne všichni rodiče ji hned zvládnou. Sami jsou často ve větším stresu než dítě samotné. Proto všechna specializovaná pracoviště mají své klinické psychology, kteří rodičům i dětem pomohou. Není-li psycholog po ruce, musí se této role ujmout lékař.

Co s sebou?

Do nemocnice si dnes dítě může vzít kromě hygienických pomůcek, přezůvek a oblečení, tedy toho nejnutnějšího, prakticky cokoli. Je na rodičích, aby ho usměrnili a dítě si vzalo skutečně jen některé své oblíbené hračky, knížky, atp. Dětská oddělení mívají herny s vlastní zásobou hraček a školu při nemocnici, takže když to zdravotní stav dítěti dovolí, může si zde hračky půjčovat nebo se dokonce i učit.

Strach z nemocnice

Je obecný trend zkracovat dobu hospitalizace, takže dnes je průměrná hospitalizační doba dětí kolem 3 dnů (nepočítáme-li superspecializovaná pracoviště, kde se léčí převážně chronicky nemocné děti). Za dvacet let se pro děti v nemocnici tolik změnilo k dobrému, že by se dalo říci, že se nemají čeho bát.

Přesto je obava z hospitalizace stále veliká. Přirozeně. Vždyť co jsou platné barevné stěny, hodné sestřičky, maminka u postýlky, televize, DVD, když mám horečku, bolí mě bříško, nechutná mi jíst a nemohu běhat venku!