Jak ovlivníme naše děti aneb mezníky ve vývoji

S postupujícím vývojem je téměř jakákoli nová zkušenost a dovednost pro dítě mezník. V první řadě je to rozvoj hybnosti, který dítěti umožňuje poznávat své okolí. První samostatné krůčky, které dítě začíná podnikat přibližně kolem roku života, lze považovat za zcela zásadní na cestě k samostatnosti.

Zároveň s rozvojem pohybu, také zhruba kolem prvních narozenin, přichází další velký zlom, první slůvka. U někoho je to později, ale tato schopnost výrazně změní kvalitu jeho života. Může si o něco říct, může sdělovat, co se mu líbí a co ne, komunikuje lidskou řečí.

Když pobírá rozum

Ruku v ruce se rozvíjejí rozumové schopnosti dítěte, vše kolem i uvnitř ovlivňuje jeho zdravý vývoj. Některé děti se vyvíjejí postupně, plynule, nové schopnosti a dovednosti nabývají jakoby samosebou. Jiné zase prožívají vývoj jakoby ve skocích. U takových dětí trvá delší dobu, než si nové dovednosti osvojí, potřebují při jejich získávání pomoc a více podnětů. Obě skupiny se v určitých časových úsecích srovnají, ale významně se tu již promítají vlivy a podněty okolí, zázemí rodiny, apod.

Sourozenec

Významným mezníkem v životě dítěte je příchod sourozence. Od té doby už nic nemůže být stejné jako dřív. Velmi záleží na rodičích, jak dítě novou situaci přijme a vyrovná se s pozitivními a negativními důsledky pro svou existenci.

Pro to, aby se naučilo dítě bratra nebo sestru vnímat pozitivně, je zapotřebí zachovat určitou výlučnost prvorozeného. Role dítěte se zásadně změní a pokud není situace „správně“ přednastavena, může se stát, že sourozenecká rivalita a žárlivost přinese do života dítěte zmatek, nejistotu, negativní pocity. Celý systém rodiny se změní. Rodiče by proto neměli tento stav podceňovat a nejsou-li si jistí, měli by se poradit s odborníkem.

Školka

Často se stává, že v době, kdy do rodiny přibude další sourozenec, stojí dítě před dalším důležitým životním mezníkem, a to je zahájení docházky do kolektivního zařízení, nejčastěji do mateřské školy.

V životě dítěte se toho najednou mnoho změní. My očekáváme, že přirozeně „vpluje“ do nového prostředí a bude v něm šťastné. Dítě se zde musí přizpůsobit časovému režimu, stravovacímu programu, podřídit se většině, vyjít s ostatními dětmi, přijmout autoritu učitelky, atd.

Ve většině případů jsou děti na tuto změnu sociálně, duševně i fyzicky připravené, ale najdou se děti méně adaptabilní a s těmi je třeba postupovat pomaleji a individuálně. To, zda bude dítě do školky chodit rádo, záleží také na vhodném výběru tohoto zařízení. Rodiče své dítě znají a měli by i k tomu přihlížet, není školka jako školka.

Škola

Dalším mezníkem v životě dítěte, a troufám si tvrdit, že jedním z nejzásadnějších, je zahájení školní docházky. Zda bude dítě do školy chodit s chutí nebo s odporem, velmi záleží na přístupu a celkovém nastavení již v rodině. V tomto věku ještě dítě nemá vlastní názor a je tedy na rodičích a nejbližších příbuzných, jak na „školu“ jako instituci nahlížejí. Dnes před rodiči vyvstává také otázka výběru školy, možnosti jsou poměrně široké.

Velkou roli zde většinou hrají tradice, zkušenosti samotných rodičů, informace od známých či zkušenosti se staršími sourozenci. Samotný výběr ale ovlivňuje mnoho okolností. Za velmi zásadní považuji dostupnost neboli vzdálenost školy od bydliště.

Rodiče by neměli zapomínat, že jednou budou děti do školy dojíždět bez jejich asistence a čas strávený v dopravních prostředcích může chybět na jiné a zajímavější aktivity. Navíc je výhodné, když má dítě v blízkosti bydliště spolužáky, aby se mohli později navštěvovat, ať už kvůli zábavě nebo třeba společnému učení.

Pokud se v průběhu školní docházky vyskytnou problémy s učením či jiné, neměli by se rodiče bát nejdříve vše řešit na úrovni školy, nejlépe s třídním učitelem. Jako další pomocníci jsou tu pak školská poradenská zařízení, nejčastěji pedagogicko-psychologické poradny. Tady pracují zkušení psychologové, speciální pedagogové a sociální pracovníci, připravení vzniklé komplikace řešit.

Každé dítě je jedinečné

Každé dítě je jedinečné, své zkušenosti získává v kontaktu s okolím i samo o sobě. To, zda je některé tyto zkušenosti či okamžiky ovlivní méně či více zásadně, je velmi individuální. Záleží na mnoha okolnostech, které se zrovna v konkrétním čase projeví.

Nejen pozitivní zkušenosti dítě formují, jsem přesvědčena, že významný vliv mají také ty negativní. Z těch je totiž možné se poučit, překonávat je a mít radost z toho, že jsme to podle svých možností zvládli.

Dítě, které má neustále uhlazenou cestičku a nenaučí se překonávat „nepřízeň počasí“, jednou pravděpodobně moc „zmokne“. Každý životní mezník vnáší do našeho života novou kvalitu, záleží jen na nás, jak s ní naložíme.