Jak to máme s babičkami?

Jsem výtvarnice na volné noze, pracuji doma v ateliéru, a to předpokládá klid od dětí, což bez babiček nejde.Jsem jim vděčná, že mi pomáhají. Zpočátku však trvalo, než jsme si ujasnily některé detaily ohledně výchovy.

Jak to máte s babičkami vy? Taky jste si museli nejprve ujasnit pravidla? A mají vůbec zájem o hlídání?

Již ve středu si můžete přečíst názor z druhé strany, velmi upřímnou zpověď jedné z babiček. Já a můj muž jsme zastánci spíše přísnějšího režimu. Nechceme, aby z dětí vyrostli bezohlední zpovykaní spratci s „televizní fantazií“ bez úcty ke všemu, co je obklopuje.

Je jasné, že babičky si také přejí pro robátka jen to nejlepší, ale občas jim tahle překotná touha sklouzne k tomu, že by jim dovolily a k nohám snesly všechno, na co si děti jen vzpomenou. Slzy na babičky fungují

To je pak v těžké konfrontaci s tím, že doma to takhle nefunguje, ani když si to děti zkoušejí vybrečet. Na babičky to samozřejmě platí. Je pak složité dětem vysvětlovat, proč my jim nedovolíme a nekoupíme to a to, zatímco u prarodičů mají volnou ruku.

Také trochu bojujeme s věcmi kolem jídla a pitného režimu. Chtíc nechtíc jsou babičky „ze staré školy“ a na současnou zdravou výživu mají spíše jen pohled pozorovatele, takže musíme nepatrně připomínat, aby děti dostávaly víc čerstvé zeleniny a tenčí vrstvu másla na chleba.

Sladkosti jen výjimečně

Naštěstí otázku lízátek a bonbónů jsme vyřešili zákazem hned na začátku, takže než aby děti cucaly koncentrovaný kdoví čím obarvený cukr, raději dostanou sladké ovoce. Samozřejmě nějaká čokoládička nebo sladká tyčinka jim pak udělá velikánskou radost, protože to pro ně není každodenní samozřejmost.

Další problém je pitný režim. Babičky nejsou na to zvyklé, a tak dětem pití tolik nepřipomínají, což se musí také nenápadně hlídat.

S manželem nejsme žádní televizní závisláci a i děti mají možnost sledovat jen pohádky, a to pouze výjimečně.

Televizní ráj

Uznávám, že v případě nemoci je televize mnohdy jediná záchrana, jak udržet děti chvíli pod peřinou.

Babičky však mají bohužel televizi více oblibě než my, takže jsem musela poprosit, aby vypnuly televizi, když jsou děti u nich na návštěvě.

Díky za vás!

Naše babičky ale mají také neskutečnou spoustu výhod a ty každopádně převažují nad detaily, které se dají při troše komunikace alespoň částečně vyřešit. Obdivuju jejich nezdolnou trpělivost a schopnost sdílet s dětmi jejich hry. Bez babiček by nám bylo ouvej. Jsem ráda, že tu jsou.

Anna