Jak a kdy oznámit těhotenství zaměstnavateli

Tak, jak mu to ukládá § 238 odst. 2 a 3 zák.č. 262/2006 Sb. (zákoník práce), podle něhož zaměstnankyně nesmí být zaměstnávána pracemi, které ohrožují její mateřství, a těhotná zaměstnankyně dále nesmí vykonávat práce, k jejichž výkonu není podle lékařského posudku způsobilá.

Ministerstvo zdravotnictví ve své vyhl. č. 288/2003 Sb. stanoví pracoviště a práce zakázané těhotným ženám, kojícím ženám, matkám do konce devátého měsíce po porodu a mladistvým. Zejména jsou to práce v prostředí, v němž je vyšší atmosférický tlak, v němž je nižší koncentrace kyslíku v ovzduší, v němž se musí používat izolační dýchací přístroje, práce spojené s nadměrnou fyzickou zátěží, práce, kde by ženy byly vystaveny nárazům, hluku, vibracím, práce, v nichž se setkávají s látkami, které by mohly ohrozit vývoj plodu (rtuť, mutageny, karcinogeny, viry, bakterie…) práce, při nichž přicházejí do styku s rentgenovým, ionizujícím elektromagnetickým zářením, práce v extrémních teplotách a pod. (podrobný výčet těchto prací je uveden v § 2 vyhl.č. 188/2003Sb.)

Vykonává-li žena práci, které je pro těhotnou zaměstnankyni zakázána nebo práci, k jejímuž výkonu je dle lékařského posudku neschopná, je zaměstnatel dle ust. § 239 zák. práce povinen převést ji na práci, která je pro těhotnou ženu vhodná a při níž může dosahovat stejného výdělku. Dosahuje-li žena po přidělení na novou práci výdělku nižšího (zde je nutno upozornit, že nižšího výdělku musí dosahovat bez svého zavinění např. tím, že práce je méně ohodnocena), je ženě poskytován vyrovnávací příspěvek, jímž jsou dorovnány rozdíly mezi výdělky před převedením na jinou práci a po tomto převedení. Podmínky pro poskytnutí vyrovnávacího příspěvku stanoví ust. § 42 a násl. Zák.č. 187/2006Sb. O nemocenském pojištění.

Na žádost těhotné zaměstnankyně pracující v noci je zaměstnavatel povinen převést ji na denní práci. Zaměstnankyně nemusí svoji žádost dokládat lékařským posudkem. Pokud zaměstnankyně po zproštění výkonu noční práce dosahuje bez svého zavinění nižšího započitatelného výdělku, má stejně jako žena, která je na jinou práci převedena, protože konala práci, která je těhotným ženám zakázána, nebo, která podle lékařského posudku ohrožovala její těhotenství, nárok na vyrovnání rozdílu dávkou nemocenského pojištění (vyrovnávacím příspěvkem v těhotenství a mateřství).

Pouze na vlastní žádost mohou být těhotné ženy přeloženy k výkonu práce v jiném místě, než bylo sjednáno v pracovní smlouvě. Dobu, po kterou má přeložení trvat, je třeba se zaměstnancem předem projednat, a místo, na něž je překládána, musí být vždy některé z pracovišť (jiný závod či pobočka) téhož zaměstnavatele, s nímž má zaměstnankyně uzavřenu pracovní smlouvu.

Pokud je práce, kterou těhotná žena vykonává, spojená s vysíláním na služební cesty mimo obvod obce, v níž má své bydliště či pracoviště, může být na tyto služební cesty vysílána pouze se svým souhlasem.

Je-li u ženy diagnostikováno tzv. „rizikové těhotenství“ a je-li jí lékařem vystavena pracovní neschopnost, platí pro ni po dobu pracovní neschopnosti stejná práva a povinnosti jako pro každého jiného nemocného zaměstnance.

Na mateřskou dovolenou nastupuje těhotná žena zpravidla od začátku 6. týdne před očekávaným termínem porodu.