Jak funguje náš imunitní systém?

Tuto obranu zajišťuje imunitní systém, který je neustále v bojovém stavu. Chová se jako dobře zorganizovaná armáda, která je v pohotovosti ještě před naším narozením. Když dojde ke kontaktu s vetřelci, tedy bakteriemi nebo viry, pak se zaktivizují chemičtí poslové, kteří informují imunitní systém, jenž zahájí ofenzivu. Zároveň si pamatuje znaky útočníka, který ho napadl a vytvoří obranu pro jeho příští útok.

Kůže a sliznice

Choroboplodné zárodky, které vnikají do organismu a žijí v něm jako paraziti, jsou nejen bakterie a viry, ale i plísně a prvoci. První obrannou linií která zadržuje potenciální útočníky, je kůže a sliznice. Těsně pod touto linií je komplexní obranný systém, který umožňuje zachovat imunitu vůči většině infekcí, i když vniknou do těla.Tento systém musí být neustále připraven neutralizovat nebo likvidovat mikroorganismy a jedy, které produkují. Tuto úlohu plní lymfatický systém, do něhož patří slezina, brzlík, krční a nosní mandle, kostní dřeň a další tělní orgány s cévním řečištěm.

Obrannou úlohu plní speciální buňky, které se nazývají lymfocyty, a soustava molekul bílkovin označovaných jako protilátky. Existují dva druhy imunity. Imunita pasivní, se kterou jsme se narodili nebo ji získali z mateřského mléka, a imunita získaná, která se tvoří při prvním setkání s bakterií nebo virem. Jakmile ji získáme, zůstává nám natrvalo. Hlavním znakem imunitního systému je schopnost pamatovat si mikroorganismy, se kterými se již jednou setkal, a vytvořit další obranné prostředky.

Na tomto principu je postaveno i očkování, kdy do těla vpravíme mrtvé nebo oslabené mikroorganismy a organismus si vytvoří protilátky, které při příštím setkání využije k obraně a tělo danou chorobou neonemocní.

Požírače vetřelců

Tyto protilátky označkují vetřelce tak, aby je pak speciální buňky zvané mikrofágy mohly pohltit a zničit. Tvorbu protilátek ovlivňují dva druhy buněk zvaných lymfocyty, které se převážně vytváří v brzlíku a slezině. V případě napadení organismu se nahromadí v mízních uzlinách, a tím způsobí jejich zvětšení. Pak nalézáme zvětšené uzliny na krku třeba při angíně nebo zánětech v blízkém okolí.

Díky spojení mezi mozkem a imunitním systémem je zaručena kontrola nad spuštěním obrané reakce. Takže když je člověk unaven, vyčerpán stresem nebo má duševní poruchu, dojde k oslabení, nebo dokonce k výpadku obranyschopnosti. Člověk optimisticky naladěný, vyrovnaný, s kladným přístupem k životu dokáže dobře odolávat chorobám, a když onemocní, rychle se s nimi vypořádat.

Daň za pohodlí

Člověk chronicky nemocný je vlastně stále v oslabeném stavu a jeho imunitní systém již nedokáže zvládat další „nájezdy“ mikroorganismů z okolí. Pak dochází k dalším zdravotním obtížím, které na sebe řetězovitě navazují.

Je známo, že vysoké procento hlavně dětské populace trpí chronickým onemocněním horních cest dýchacích, alergiemi a dalšími různými chorobami. Je to způsobeno také nezdravým životním prostředím a životním stylem. Přibývají takzvané civilizační choroby, mezi než patří aterosklerosa, srdeční onemocnění, rakovina, ale také obezita a zácpa. Objevují se nová onemocnění hlavně virová, proti kterým zatím ani neznáme léky. A tak jsme skutečně závislí na síle svého imunitního systému.

Nezbývá nám nic jiného než pracovat na vlastním zdraví. Upravit stravovací návyky, řídit se svou krevní skupinou, která určuje, jací jsme. Být aktivní, pravidelně se pohybovat. Pečovat o svou duševní stránku. Využívat i co nejpřirozenější alternativní způsoby k posílení imunitního systému. Příroda je mocná čarodějka, a proto s ní musíme žít v harmonickém souladu, aby byla k nám laskavá a dala nám škálu možností, jak být v dobré pohodě.