Já nejsem těhotná! Dá se pochopit zapírání těhotenství?

Může to potkat ženu, do které bychom to neřekli. Nemusí být mentálně retardovaná, nezralá nebo sociálně vyloučená. A taky nemusí jít jen o prvorodičku. Ovšem určité dispozice tu hrají roli, především v mentální rovině. „Popírané těhotenství se týká především žen, které nedokážou navazovat autentické kontakty s ostatními, ani s těmi nejbližšími, nejsou schopny vyjádřit své pocity,“ říká doktor Félix Navarro, předseda francouzské asociace zabývající se problémem popíraného těhotenství (pregnancy denial). Právě ve Francii se ročně narodí více než 200 dětí, o nichž matky nevědí až do porodu. Těch případů může být i víc, jen se o nich neví. Přitom právě ženy, které se ocitnou v této obtížné situaci, potřebují podporu nejen odborníků, ale i svých blízkých.

O čem se nemluví, to neexistuje

Jednoho dne Marie skončila na pohotovosti, protože ji příšerně bolelo v zádech. Sestra jí chtěla zavést urinální sondu, zjistila však, že to nejde. Brzy přišla na to proč. Přivolaný lékař pacientce oznámil, že rodí. „Byla jsem v šoku, vůbec by mě to nenapadlo. Taky jsem si poté vyslechla hodně tvrdých slov. Důležité ale je, že moje holčička je v pořádku,“ svěřila se Marie na fóru zmíněné francouzské asociace. Její zkušenost patří k těm výjimečnějším, neboť ve většině případů (800 až 2400 ročně) zjistí ženy své těhotenství mezi 6. a 8. měsícem.

Jak to ale, že žena necítí, že jí v břiše roste dítě, že ji při absenci menstruace nenapadne, že by mohla být těhotná? „Jde o podvědomý obranný mechanismus,“ říká gynekolog Pierre Panel. Žena si zkrátka nechce připustit, že by mohla být těhotná, vytěsňuje to stylem – o čem se nemluví, to neexistuje. Příčiny k tomu mohou být různé: Cítí se příliš mladá na dítě, těhotenství přišlo v nepravou chvíli, není si jistá reakcí budoucího otce, má pocit, že nemá právo být těhotná, třeba kvůli tomu, že její sestra právě přišla o dítě.

To si toho nikdo nevšiml?

Těhotenství u ženy lze jen stěží přehlédnout, zvlášť se to týká jejího partnera, nejbližšího okolí. Proč tedy na to nereagují? „Popírání těhotenství je obvykle kolektivní záležitostí. Partner nebo rodina mají též své důvody těhotenství nevidět,“ říká doktor Panel. Ale existují ještě jiní lidé, ne tak zainteresovaní, třeba kolegové z práce. U nich hraje roli fakt, že ženy v této situaci navenek nevypadají jako těhotné. Nepřibírají na váze, mnohdy i hubnou, nerýsuje se ji bříško. „Já, která jsem byla vždycky oplácaná, jsem se poprvé vysvlečená před zrcadlem viděla s plochým břichem. A to jsem byla na začátku 42. týdne,“ svěřila se jedna žena na internetovém fóru. Je to tím, že tyto ženy se podvědomě „modelují“ tělo tak, aby na nich nebylo těhotenství znát. Neprohýbají se v kříži, stlačují břicho, takže dítě si hledá takovou polohu, aby se do stísněného prostoru vešlo. Jeho pohyby si ženin mozek přefiltruje, vykládá si je třeba jako střevní potíže.

Jak si můžu být jistá, že mě to nepotká?

Nejednu ženu zneklidní fakt, že tento fenomén se teoreticky může týkat kohokoliv. Ale už to, že se obává, aby ji něco podobného nepotkalo, znamená, že počítá s eventualitou těhotenství. Třeba se ho i obává, ale tu možnost nepopírá. V případě pochybností pomůže těhotenský test. Důležitý je i fakt, že ve většině případů mechanismus popírání těhotenství nefunguje až do porodu.

Obranná slupka praskne obvykle mezi 6. a 8. měsícem. Odhalení těhotenství, zvlášť když k tomu dojde za nějakých dramatických okolností, je pro ženu šok. Reaguje různě – od absolutního odmítání speciální lékařské péče až po její naléhavé vyžadování.

Bez podpory se to neobejde

Když se to provalí, žena potřebuje, aby ji někdo podpořil. Nejenže je pro ni nepochopitelné, co se stalo, ale ještě k tomu trpí pocitem viny vůči dítěti. Bez pomoci odborníků, lékařů a psychologů se z toho nedostane. Zároveň se nemusí obávat o absenci mateřského instinktu. Na narození dítěte bude reagovat jako normální matka.

Někdy bohužel dochází i k tragédiím, na těhotenství se nepřijde, žena porodí někde sama, dítě zemře a ona skončí před soudem. Tady bijí lékaři na poplach a volají po větší osvětě. Proto také vznikla výše zmíněná francouzská asociace, která se snaží pomoct ženám, aby se se svým problémem netajily, sdílely ho a pochopily. Šířením informací o tomto fenoménu  by pak mělo přispět k tomu, aby ho i veřejnost lépe pochopila.