Iva maminkou – Eliška je tu!

Už ve čtvrtek jsem začala mít nepravidelné kontrakce, které přicházely asi po 8, 10, 15 minutách. Byly to takové menší menstruační bolesti a šly mi lehce do beder. Takto to bylo celý den, ale nijak mě to neomezovalo v běžné činnosti. Párkrát za den jsem si vlezla do sprchy a kontrakce neustaly. Kolem desáté večer se kontrakce ustálily na sedmi minutách. To už jsem se přes noc moc nevyspala, jelikož každá jedna kontrakce mě budila že spaní.

V pátek to bylo to samé jen s tím rozdílem, že stahy byly o něco silnější, ale pořád nic co by mě znepokojovalo. Ten den jsem si asi tak osmkrát napustila vanu. Kontrakce ale nepřestaly. V noci jsem toho opět moc nenaspala. Kontrakce byly už po zhruba šesti minutách. Ale občas tam nastala třeba půlhodinová pauza, kdy se nic nedělo. Nad ránem jsem už vzbudila přítele a řekla mu, že už bych ráda vyjela do porodnice. Přeci jen máme to hodinu cesty.

Porod v mé režii

Do Rakovníka jsme přijeli zhruba kolem 7:30 ráno. Na příjmu už na mě čekala moje porodní asistentka, která mi natočila monitor. V tu chvíli kontrakce téměř ustaly a já byla přesvědčená, že je to planý poplach a jedeme domů. I ona mi říkala, že to na porod nevidí. Stahy jsem cítila pořád jako menstruační bolesti. Po monitoru přišla mladá a milá doktorka, která mě vyšetřila. „Tak už si vás tady necháme. Jste otevřená na 3 cm a porod se rozjíždí.“ Skoro jsem těm slovům nemohla uvěřit. Byla jsem tak šťastná, že tu malá bude za chvíli s námi a neskutečně jsem se těšila.

Po vyšetření jsem se přesunula na nádherný porodní sál. Ruda musel velmi nutně na otočku do Prahy, a tak ihned vyrazil. První věc kterou jsem udělala byla ta, že jsem zatáhla všude žaluzie. Chtěla jsem mít přítmí, denní světlo mě trochu vyrušovalo. Poté jsem si lehla na postel a asi na hodinu jsem ještě usnula. Zhruba před půl 11 přišla PA natočit monitor, aby zjistila, jak se miminku daří. Malé se vedlo velmi dobře. Když mi sundavala pásy slyšela jsem to pověstné lupnutí. „Asi mi praskla voda“ řekla jsem Katce. A skutečně – jen co jsem se zvedla začala že mě pomalu vytékat plodová voda. Poprosila jsem Katku, jestli mu napustí vanu. Já jsem si mezitím došla za toaletu, kde jsem prodýchala asi pět kontrakcí. Seděla jsem tam, aby malá lépe sestupovala dolů. Mezitím přijel Ruda a šel hned ke mě. Poprosila jsem ho, ať mě nechá. Potřebovala jsem ty kontrakce zvládnout sama. Od té doby co mi praskla voda byly kontrakce jedna od druhé intenzivnější, ale pořád se to dalo v pohodě zvládnout.

Vlezla jsem si do vany. Tam to nabralo rychlý spád. Kontrakce přecházely jedna za druhou a byly silnější a silnější. Já myslela jen na jedno – zůstat uvolněná, abych nechala malé co nejvíc volný průchod. Posledních pět kontrakcí bylo opravdu bolestivých. Musela jsem nechat průchod té silné energii, a tak jsem i zakřičela bolestí. Taky vím, že jsem říkala něco ve smyslu „To nezvládnu. Já to nedám.“ Když jsem byla na kurzu v A centru s Natálkou Sedlickou, tak ta říkala, že toto je přesně ten moment, kdy umírá holka a rodí se matka. Poslední dvě kontrakce mé tělo ve vaně začalo tlačit. Byla možnost porodit do vody, ale mě problesklo hlavou, že se mi nechce dávat dalších 3500,- za to, že porodím do vody. 😀

Vylezla jsem tedy z vany. Vůbec jsem neměla tušení, v jaké poloze chci rodit. Určitě jsem však věděla, že nevlezu na lehátko do klasické polohy v pololeže s roztaženýma nohama. Situace vyplynula tak, že jsem se vyvalila z vany ven a lehla jsem si na připravenou žíněnku na bok. Najednou mě přešly všechny bolesti. Byla jsem úplně v jiném vesmíru. Nevnímala jsem nic kolem. Jen jsem se soustředila na to, se co nejvíce uvolnit. Mé tělo začalo samo tlačit. Cítila jsem jak hlavička sestupuje níž a níž. Katka mi pak řekla „Sáhni si.“ To jak jsem ucítila hlavičku malé ještě stále v mém těle bylo něco úžasného. Ona je opravdu už tady. To mi dodalo neskutečnou sílu. Na tři kontrakce byla venku hlavička a na další vyjelo ven tělíčko. Malá se narodila. Bylo to něco neskutečného. Myslela jsem si, jak budu plakát dojetím, ale nic z toho se nekonalo. Jen jsem na ní zírala. Byla tak čistá a nádherná. Vůbec neplakala. Jen si mě těma dokořán otevřenýma očima prohlížela. Znovu jsem se zamilovala. Oba s Rudou jsme na ní jen zírali. Nemohli jsme tomu uvěřit. Opravdu je tady. Malé u mě zkontrolovali apgar skóre, bylo to v pořádku.

Čtěte také:

• 15 aktivit pro pohodu celé rodiny
• Jak přežít silvestrovské radovánky s mrňouskem?
• 7 rodičovských chyb, které mohou zničit manželství

Samopřisátí

Pupečník dotepal rychle a Ruda nás od sebe odpojil. Poté mi malou vzali jen k tomu, abych se mohla přesunout na porodní kozu k vytlačení placenty. Ta byla venku hned. Vůbec to nebolelo. Přišla mladá paní doktorka, která mě zkontrolovala. Byla jsem úplně bez poranění. Mezitím mi hned malou dali na hruď. Byly jsme kůži na kůži a následoval úžasný, téměř dvouhodinový bonding, kdy všichni odešli a nechali nás samotné. Malou jsem si položila na bříško a nechala jí, ať zvládne svůj první životní úkol – samopřisátí. Byla jsem ohromena tím, jak takhle malé miminko dokáže být šikovné a zvládne se pár chvil po porodu doplazit k prsu a přisát se.

Když už jsme se s Elinkou seznámili, vzal si Ruda malou k sobě a já se došla osprchovat. Společně s Katkou malou zvážili. Měla krásných 3510 gramů. Poděkovala jsem svému tělu, že dalo vzniknout novému životu a že takhle krásně porod zvládlo. Poté jsme pobalili všechny věci a já po svých došla o patro níž na oddělení šestinedělí. O tom vám povím v příštím díle.

Poděkování

Chci neskutečně poděkovat mojí porodní asistentce Katce a celému personálu rakovnické porodnice. Je to úžasné místo. Nechápu, proč to takhle nefunguje všude u nás a tohle musí být jen výjimka. Pokud chcete krásný porod, kde, když je vše v pořádku, to nechají na vás, dopřejí vám krásný, nikým nerušený bonding a vyslyší vaše porodní přání, tak Rakovník je ta správná volba.

Klidně ihned bych si ten porod zopakovala. Takový jaký jsem měla já, bych přála každé ženě. Je mi vždy smutno, když slyším ty porodní příběhy, které ženám často zanechají šrámy na duši, kterých se dlouho zbavují. Porod může být i nádherná zkušenost.

Těším se na vás za týden.

Iva