I babičce se dá dát výpověď

„Na rozdíl od chůvy prarodiče hlídají své vnoučky z lásky. Dokonce je to obohacuje, otvírá nové obzory, zároveň mají pocit, že těm malým mohou dát to, co nestihli nebo nezvládli u svých dětí. To, že jim své potomky rodiče svěří, neberou někteří jako nepříjemnou povinnost, ale jako jistou odměnu a projev důvěry,“ říká psycholog Harry Ifergan.

Na babičku se nežárlí

Některé maminky žárlí na všechny, kteří hlídají jejich děti včetně babiček. Je to zbytečné, protože vazba matka-dítě je pevná a už od útlého věku dokáže mrňous podvědomě svou náklonnost k různým osobám odstupňovávat. Navíc k členům rodiny má dítě bližší vztah než jen k neznámé slečně na hlídání, stejně tak rodiče prcka jsou klidnější, když ho svěří někomu z rodiny než cizímu.

Prarodiče bývají také mnohem klidnější a trpělivější než rodiče, což dítěti jen prospívá. Někdo si také pochvaluje ekonomickou stránku věci, že babičkám a dědečkům nemusí za službu platit. Nicméně psycholog doporučuje, že je dobré aspoň nějak přispět, třeba nakoupit jídlo, plenky atd.

Chůva je modernější

„Chůva se do věcí nevkládá tak citově, což berou některé maminky jako výhodu,“ říká psycholog. „Je daleko přísnější než babičky, které svým vnoučkům leccos povolí.“ Některým rodičům vyhovuje, že jejich dítě hlídá někdo mladší, který zastává podobně jako oni moderní názor třeba na stravování dítěte nebo přístup k plenkám a nočníku.

Prarodiče se často ohánějí tím, že sami vychovali několik dětí, takže vědí nejlíp, jak na to. „Pokud si rodiče vybrali, že jim bude dítě hlídat babička s dědečkem, měli by na to přistoupit,“ radí psycholog.  Profesionální chůva by měla být také vyškolena na to, jak se zachovat v krizových situacích, dodržovat striktní pravidla vyplývající z její profese. Například chodit s dítětem pravidelně ven, což mnohým babičkám nevyhovuje, nejradši hlídají dítě jen doma.

Najít zlatou střední cestu

Některé babičky a dědečkové jsou z vnoučátek celí pryč a nechají se sebou docela slušně manipulovat. Ty tam jsou výchovné principy, které prosazují rodiče. Co v takové situaci dělat? „Hned od počátku si dohodněte jasná pravidla, která by měla vyhovovat oběma stranám. Nezapomeňte i na to, že prarodiče si stejně jako chůva zaslouží volné dny a dovolenou,“ radí odborník.

Na jedné straně je důležité „ukočírovat“ babičku, aniž bychom ji připravili o pocit, že jí někdo hatí její výchovné principy, na druhé straně by se rodiče měli naučit před mnohým přivřít oči a mlčet. Ovšem to je vysoká škola diplomacie.

Babí mi to dovolí

„Babička mi dovolí se dívat na televizi a doma nesmím,“ vytáhne trumf náš miláček, když se vrátí od babičky domů. I tady se dají stanovit jasná pravidla. Pokud prarodiče hlídají dítě u vás doma, měli by respektovat to, co platí tam. Tedy včetně zákazu televize.

Naproti tomu, když si je berou k sobě, mohou si nastavit pravidla podle sebe. Do toho by rodiče dětí neměli mluvit, pokud se rozhodli „zaměstnat“ prarodiče na hlídání. Jediné, co by měli kontrolovat, je bezpečnost a zdraví dětí (jestli bere své léky, upozornit na alergie, zjistit, zda v sousedství nejsou nebezpeční psi…).

Docela se vyplatí sepsat pro prarodiče, kdy a jaké léky dítě bere, co smí a nesmí jíst atd. Také je třeba respektovat, že prarodiče povolují dítěti malé prohřešky (zakázaný bonbon, přetažená večerka atd.). Pro vývoj dítěte je to důležité, jednak pozná, že i pravidla se dají někdy překračovat, a pak zažije i pocit tajemství a spiklenectví.

Když to vezme do ruky tchyně

Některé tchyně si nedokážou odpustit, aby nepopíchly svou snachu. „U mě krásně spinká a taky papá,“ tyhle a podobné věty dokážou dost ublížit, zvlášť když doma jsou se spaním a jídlem dítěte potíže. „V takové situaci je na místě, aby zasáhl otec dítěte, aby se svou matkou promluvil a postavil se na stranu své ženy,“ říká psycholog.

Taky pozor na to, že dítě dokáže skvěle vycítit animozitu mezi členy rodiny. Pak jsou tu ještě případy, kdy se některé babičky upnou příliš na svá vnoučata. Většinou jde o osamělé ženy, pro které se stanou smyslem života. Další typy babiček jsou zase ženy, které odmítají stárnout a smířit se se svou babičkovskou rolí a k dítěti přistupují spíš jako matky. Ani to není ideální.

Naproti tomu pokud vztahy mezi prarodiči a rodiči zrovna moc nefungují, může je dítě a společná péče o ně svým způsobem narovnat. V těchto ne zcela ideálních situacích je třeba se snažit o jistý odstup, posoudit je pokud možno s chladnou hlavou a případně najít na hlídání někoho jiného. I babičce se dá dát výpověď.