Hrozí dítěti nomofóbie? Zjistíte to snadno

Nomofóbie, výraz pocházející z anglického „no mobile phone phobia“, znamená hrůzu z toho, že bychom se mohli ocitnout bez funkčního mobilu. Vyvíjí se na základě naší až patologické závislosti na chytrém telefonu, a to už od útlého věku. Při průzkumu se zjistilo, že v průměru se podíváme 150krát denně na displej svého telefonu. Při takové četnosti se za čas jen stěží můžeme soustředit na nějakou souvislou činnost. Více propadají kouzlu tohoto spojení se světem ženy než muži a nezdravou závislost si vytvářejí děti hlavně v dospívání. Nomofóbií je zasaženo až 70 % dospívajících. Jak poznáme, že něco není v pořádku, že používání telefonu přesáhlo u našeho dítěte normální limity? Naznačí nám to jeho chování.

Nepřehlédnutelné symptomy

• Dítě je frustrované, úplně vykolejené, když mu jako trest omezíme použití telefonu.
• Dostává záchvaty vzteku, pokud nefunguje připojení k internetu.
• Vytočí ho, když mu odejde baterie, nemá si ji kde nabít.
• Neustále kouká na displej, ověřuje si, zda mu nepřišla nějaká zpráva, jestli se něco nového neděje na síti.
• Nevypíná mobil ani v noci, dokonce s ním spí.
• I při volnočasových aktivitách musí mít telefon pořád po ruce.

Nebezpečí spočívá v emoční rovině

„Dát dítěti smartphone nebo tablet je to samé jako dát mu gram kokainu nebo láhev vína,“ tvrdí Mandy Saligari, zakladatelka londýnské kliniky na léčení závislostí. Vychází z vlastní zkušenosti, kdy pracovala jako produkční v televizi a stala se na těchto technologiích závislá. Někteří psychologové to nevidí až tak vyhroceně, navíc ještě neexistují žádné průkazné výsledky studií na toto téma, na to je příliš brzy. Odborníci se však shodují v jednom a varují: Nomofóbie postihuje mládež v emoční rovině. Své pocity vyjadřují na síti, ne v realitě, třeba jen prostřednictvím smajlíků. Chybí lidský kontakt, v reálu pak jen s obtížemi navazují mezilidské vztahy.

Špatné známky i spaní

Pokud závislost dítěte na telefonu nezačneme odbourávat, bude mu vážně zasahovat do života. Projeví se to různými způsoby.

• Dítě žije v neustálém strachu, že by telefon mohlo ztratit, přestal by fungovat.
• Může být postižené nespavostí, protože má neustálé nutkání telefon kontrolovat, v podstatě si neodpočine.
• Školní výsledky se zhorší, dítě se nedokáže pořádně soustředit.
• Nedaří se mu zapojit do aktivit, při nichž se nepoužívá telefon.
• Zhoršuje se jeho socializace, emoční vztahy a vazby.

6 zbraní proti nomofóbii

Osvědčilo se, když do úpravy režimu já a telefon se pustí dospělí společně s dětmi. Často totiž dítě jen kopíruje to, co vidí doma, kdy rodiče bez mobilu neudělají ani krok.

1. Odpoutáme se od telefonu, když jsme doma. Necháme ho v jiné místnosti, než se momentálně vyskytujeme.
2. Na noc telefon vypínáme a odneseme ho z pokoje.
3. Vycházíme ven bez telefonu, zpočátku jen na krátký čas, abychom si zvykli na pocit, že když ho u sebe nemáme, nic se neděje.
4. Zlikvidujeme v telefonu všechno, co prohlubuje závislost na něm. Jde hlavně o hry a sociální sítě.
5. Nastavíme si tarif nabízející méně mobilních dat, abychom i takto omezili používání přístroje.
6. Pokud vůle nefunguje, poohlédneme se po aplikacích, které v omezování pomáhají, motivují třeba tím, že nás virtuálně odměňují za čas mobilní abstinence.

Když nepomáhá ani tohle, je dobré se poradit s odborníkem na závislosti. V Evropě už existují různé seance digitálního detoxu. Francouzský psycholog Michal Storsa varuje, aby je lidé nebrali jako samospasitelné. Často jde jen o marketinkový tah. Ono naordinovat lidem tři dny bez telefonu, když se jim připraví nabitý program, je něco jiného, než kdyby se bez něj měli obejít ve svém běžném denním provozu. „Zkuste si spíš vybrat nějaké chvilky ve dne, kdy si mobil zakážete, třeba při rodinném jídle nebo po určité hodině,“ doporučuje.

Dobrou zprávou je, že nomofóbie se překonat dá s trpělivostí a pevnou vůlí. Mnohem přínosnější však je prevence, abychom se na nových technologiích nestali závislí. Ta by měla začít už v útlém věku.