Homeopatie versus klasická medicína

Boj nebo cesta?

Léčba „jde s nemocí“, podporuje obnovení vlastních životních sil léčeného (léčit lze dospělé, děti, těhotné, zvířata) působením na životní sílu organismu (tzv.“dynamis“, jak ji nazval zakladatel moderní homeopatie Dr. Samuel Hahnemann), která je zdrojem naší energie a zdraví.

Klasická medicína naopak bojuje s příčinami vyvolávajícími nemoc, jež hledá ve virech, bakteriích apod. a tyto pak potírá různými látkami a postupy. Na rozdíl od klasického lékaře homeopat vybírá lék individuálně, dle povahy a situace léčeného, po zhodnocení celkového stavu fyzického, funkčního, emocionálního i mentálního. Důležité jsou způsoby reakce na stres, prostředí, životní okolnosti, ale i duchovní postoje.

Homeopatie je, když…

Homeopatie zkoumá život v celé jeho šíři, vnitřní prožívání, cítění, vnímání, psychickou skladbu osobnosti a cílem je uvolnit životní energii do těla i psychiky a tím pádem vést k uzdravení, jež je podmíněno plnějším a radostnějším prožíváním, nejen vymizením tělesných příznaků, které byly označeny jako nemoc. Mění se fyzické i duševní zdraví léčeného, který má více sil i optimismu a realizuje své vlohy, schopnosti, možnosti. Homeopat řeší člověka komplexně – od rýmy, přes alergie či migrény po depresi, protože to vše tvoří součást tzv. konstituce (s jedinečnými rysy a vlastnostmi, citlivostí, chováním, reakcemi…). Na základě podrobné konzultace vybere dle zákona podobnosti lék, jenž má v obraze podobné příznaky a rysy. Ovšem protože život je vývoj a my se vyvíjíme neustále, můžeme na naší cestě ke zdraví potřebovat i různá homeopatika.

Hledejme příčinu

Klasický lékař hledá hmotné či funkční odchylky, stanovuje diagnózu (což je vlastně popis situace – např. zápal plic) a nemoc potírá působením na chemické, hormonální aj. reakce těla. Často se pak stává, že po takovéto léčbě (jež bývá provázena chronickým podáváním dalších léků) se jen zmírní příznaky (např. klesne krevní tlak), ale problém se nevyřeší, naopak se začne objevovat postižení jinde (onemocnění ledvin). Nasadí se další léky a rozjede se nekonečný kolotoč. Mezitím homeopat by podal lék, po němž by se u léčeného projevila např. řada emocí – vzteku, smutku, strachu – a na jejich základě by si uvědomil, že ho „tlačí“ nespokojenost ve vztahu a začal by ji řešit. A s tím by zmizel i vyšší tlak.

Nebojme se otázek

Co je míněno homeopatickým lékem? Není to fyzikálně-chemická substance jako v klasické medicíně, ale energetická substance jiné než běžně viditelné povahy. Speciálním postupem (ředěním protřepáváním, prací s vodou, alkoholem, navázáním na mléčný cukr…) se z hmotných látek (rostlin, nerostů, prvků, zvířat…) uvolňuje informace o jejich struktuře a vlastnostech. Léky se zkouší se zdravými dobrovolníky a spolu s příznaky, které u nich vyvolají, a dalšími vlastnostmi, jež se o látkách vědí z chemie, fyziky, patologie nemocí aj., vytvoří tzv.“obraz léku“. Pokud vykazujeme podobný obraz svými příznaky (fyzickými, duševními, duchovními), pak právě tento lék nám může pomoci provést změny v našem vnitřním i vnějším prostředí, abychom se cítili zdraví a plní energie. K správnému léčení samozřejmě patří i úvaha nad životním stylem, stravou (dostatečný přísun živin, vitamínů) a doporučení změn v těchto oblastech. Homeopatie se může kombinovat s jinými léčebnými postupy.