Holky, dopřávejte si!

Většina z nás právě svou nedokonalostí ale trpí.
Dokonalost je však nuda. Co s ní? Kdybychom byli všichni dokonalí, nevyvíjeli bychom se.
Takže: každý při vstupu do partnerství by měl říci: mám tyto nedokonalosti, budeš s nimi umět žít?  V zásadních věcech bychom se měli doplňovat a na některé bychom si měli umět zvyknout, pokud chceme žít spolu. A protože vztah se většinou unaví na maličkostech, je dobré se snažit jich zbavovat. Oba.

Setkáváte se se ženami, které litují, že jsou ženou?
Ano. Zejména když nemohou otěhotnět. Občas od nich slýchám: „Měla jsem být raději kluk!“  To často pramení z jejich dětství. Vyprávějí mi příběhy, které mají společného jmenovatele: naši chtěli kluka a jako kluka mě i vychovávali.  Rysy těchto mladých žen opravdu jsou spíše rysy mužů a jejich manželé spíše vypadají jako ženy. I v rodině mívají obrácené role.

Proč se vůbec snaží ženy mužům vyrovnat?
Nejsem si úplně jistá, že se ženy snaží opravdu s muži soupeřit. V každém případě je to problém až posledních let. Vždyť teprve přelom 19. a 20. století dal ženám možnost se prosadit. Konečně mohly ukázat, že nemají mozek o nic hloupější než muži. Na jedné straně se ženy snaží být ženami v pravém slova smyslu, ale v momentě, kdy jsou úspěšnější než muži, mužů se okamžitě zmocní jejich atavistické sklony a se ženami soupeří.  Ženy by však v žádném případě neměly při práci s muži používat mužské zbraně, ale vždy být za každou cenu ženou a k mužům, se kterými pracují, se chovat s laskavostí a péčí. To funguje. Vždyť i ti dospělí chlapi jsou po celý život pořád jen přerostlí kluci.

Touží dnes muži spíše po parťákovi nebo princezně?
Ve většině případů chce být muž především mužem, což podle něho znamená, že on je ten, který se stará, aby jeho rodina nestrádala, aby byl za svoje chování oceněn, vážen. O ženu chce pečovat i v dnešní době, jen se mi zdá, že už ženy neumí to, co uměly jejich prabáby: muž je hlava rodiny a žena je krkem, který tou hlavou otáčí.  I když my ženy děláme téměř všechny práce co muži, přece jenom jsme dlouhodobě od přírody naprogramované na jiné vnímání světa a to bychom měly respektovat. I když si poradíme téměř se vším. Muž vždy potřebuje být důležitý a pro koho víc než pro svoji partnerku?

Vraťme se k ženám, které vychovávali jako kluka. Co s tím?
Vždyť proč ne. Jen před svým partnerem neukazujte, že umíte úplně všechno jako kluci. Měl by před vámi pocit méněcennosti. Hlavně si trvejte na tom, že jste žena. Spousta žen si ke své škodě říká, že nebudou za blbky, když se umí o vše postarat.
Jenomže potom se muž vedle nich jako muž necítí. Partnerství a život v něm je kompromis a po nás ženách se po celý život chce, abychom vztah emočně držely a tak trochu občas hrály divadlo. Vždyť každá z nás během dne zvládá tolik rolí, že hrát manželku či partnerku určitě zvládneme.

Takže tradiční rozdělení rolí?
Možná, že teď se některá z vás na mě zlobí, že rozděluji role na mužskou a ženskou, ale… Přestože společenská revoluce konečně ženu pozvedla na úroveň muže, stále ještě jsou mezi námi obrovské rozdíly. Ženský a mužský svět je každý jiný a tak to má být. Mužům patří fyzicky náročnější práce, protože jsou tak od přírody stavěni, a ženám by měla patřit fyzicky méně náročná práce. Vždy se moc zlobím, když se ženy chtějí ve fyzických pracích vyrovnat mužům.  Ptáte se proč? Jednoduše: čím víc se žena fyzicky zatěžuje činnostmi neodpovídajícími jejímu organismu, tím menší má možnost donosit plod anebo otěhotnět. A to nemluvím o sportovních aktivitách, z nichž bych také některé ženám ZAKÁZALA ZÁKONEM.