Dudlíky
Předchůdce dudlíku, sladký cumel, prý používala k utišení svého synka už i matka malého Ježíška. Ale jednoznačná odpověď, zda dudlík ano nebo ne, není. Pro a proti používání dudlíku existuje několik argumentů. Tím nejzásadnějším je, že dítě, které je zvyklé na matčin prs, je tímto způsobem „ošizeno“ a zůstává klidné. Dudlík prý také snižuje riziko syndromu náhlého úmrtí kojence. Na druhou stranu děti, jež dumlají nepřetržitě, se údajně rychleji odstavují.
Zdroj: archiv redakce
Rozhodnete-li se nakonec pro dudlík, dbejte, aby byl vyroben ze zdravotně nezávadného materiálu (to znamená, aby neobsahoval žádné nepřípustné chemikálie nebo barviva). Měl by být samozřejmě udržován v maximální čistotě, proto se dudlíky vyvářejí nebo omývají horkou vodou.
Dva typy dudlíků
Na současném trhu najdeme dva typy dětských šidítek vyrobených z přírodních materiálů – latexová a silikonová. „Dítě si většinou samo vybere, který materiál mu víc chutná,“ říká prodavačka Eva ze specializované prodejny Mothercare. „Některé maminky ale tvrdí, že jejich miminku nejvíc chutná vlastní prst,“ usmívá se. Velikost dudlíků se řídí podle věku miminka. K dostání jsou dudlíky od narození do půl roku a od půl roku do osmnácti měsíců.
Takzvané ortodontické dudlíky jsou lépe přizpůsobené miminkovskému tvaru dásní a patra. Šidítko by mělo mít odvzdušňovací dírku, která zabraňuje jeho deformaci. Většina z nich má zdířku také v plastovém chránítku. Jejím účelem je, aby se dudlík nepřisál k pusince tak, že by způsobil podráždění nebo otlaky.
Fosforeskující dudlík
Další vymožeností posledních let, kterou možná oceníte i vy, je dudlíček na noc. Tvarem ani chutí se jistě neliší do svého „denního“ protějšku, má ovšem jednu důmyslnou úpravu – jeho kroužek je vyrobený z materiálu, jenž ve tmě fosforeskuje, a vy tak můžete už zdálky zjistit, jestli má dítě dudlík v pusince, nebo ho právě vyplivlo. Pokud je pláč způsoben tím, že šidítko není na svém místě, najdete ho snadno právě podle svítícího kroužku.
