Domácí úkoly jdou i bez stresu

Necháme školáka vydechnout

Není vůbec dobré se na školáka vrhat, hned jak se vrátí ze školy, s tím obligátním: „Tak co je nového ve škole?“ Vtíravé otázky na dění ve škole, to není zrovna nejlepší začátek pro pokud možno příjemně strávený společný čas. Lepší je nechat to na dítěti, aby samo vyprávělo, co ho za ten den potkalo. „Dítě je po návratu ze školy ještě plné informací a emocí, všeho, co zažilo ve třídě se spolužáky. Je dobré, aby o tom vyprávělo, nějak to zformulovalo. Umožní mu to se poté přeladit na další činnosti,“ radí pedagogická poradkyně Bernadette Dullin.

Příhodným intermezzem bývá i malá svačina, při níž dítě nabere energii, anebo prostě pauza tak 10 až 30 minut, při které si dítě může dělat, na co má chuť. Některé uvítá, když se může proběhnout, pohrát si třeba s míčem, jiné si rádo zaleze do pokojíčku a v klidu si čte. S menším dítětem se třeba pomazlíme, jestli o to stojí, prostě snažíme se navodit pokud možno uvolněnou, příjemnou atmosféru předtím, než „jdeme na to“.

Dáme si odstup od vlastních zkušeností

Máte pocit, že to snad ani není vaše dítě. Jak je možné, že nerozumí těm příkladům z fyziky, které vy byste v jeho věku zvládli raz dva? A ty příšerné chyby v češtině. Pozor na to, vaše dítě, to nejste vy sám nebo vaše přesná kopie. Je to svébytná bytost, do níž by se neměli rodiče promítat. „Každý z rodičů dítěte má svou vlastní historii, zážitky se školou, a velmi často a mnohdy i nevědomky podle nich reaguje,“ upozorňuje odbornice.

Rodiče, kteří se dobře učili, jsou zneklidněni, že jejich dítěti to tak nejde. A ti, kteří měli ve škole problémy, se zase obávají, aby to samé nepostihlo jejich potomka. V obou případech pak na něj nevhodně tlačí, stresují sebe i jeho. Tohle je potřeba si uvědomovat, nenechat se ovlivnit vlastními školními zkušenostmi, pozitivními či traumatizujícími zážitky, nepřenášet je na dítě. Taky není dobré mu předhazovat špatné či průměrné známky. Lepší je zjistit, kde mu co uteklo v základech, čemu nerozumí. Důležitý je sebemenší pokrok, za to je třeba chválit.

Jen ať se mýlí

Mýlit se je nejen lidské, ale taky poučné a důležité pro hledání východisek. Dítě se však nesmí zaseknout. Takže na něj nenastoupíme s halasným tvrzením, že tohle je lehké jako facka, ale spíš se ho snažíme jemně navádět: „Co třeba to zkusit takhle, nespěchej, zamysli se…“ Taky dáme úkol sami sobě, mnohdy ne zrovna lehký. Pokusíme se ovládat, nedávat najevo netrpělivost, nepěnit, neobracet oči v sloup. Dítě by to jen rozhodilo a možná by své pokusy vzdalo, protože si myslí, že se mu cíle dosáhnout stejně nepodaří.

Pokusíme se taky zjistit, co dítěti při učení nejvíc pomáhá. Někdo si potřebuje věci namalovat, aby je pochopil, jinému to můžeme přehrát jako divadlo, názorné pomůcky se vždycky hodí. Dítěti nemusí nutně vyhovovat to, jak látku vysvětluje učitel, konvenuje mu jiná cesta. Ani my to nevzdáme, pokud dítě napoprvé úkol nevyřeší, nesnažíme se ho udělat za něj. Naopak, podněcujeme ho, ať to ještě zkusí, pak můžeme společně opravit chyby a vysvětlit si nejasnosti. Hlavně ho za to pozitivní dostatečně chválíme.

Otravné záležitosti převedeme na hru

Pokud cítíme, že věci se nehýbou dopředu a hrozí výbuch, a to na obou stranách, tak je dobré přehodit výhybku. „Děti se toho naučí mnohem víc, když se při tom baví,“ upozorňuje na starou známou pravdu odbornice. Například když školáčkovi nejdou zlomky, tak se s ním pustíme pečení koláče. Při vážení a dělení věcí se dá leccos vysvětlit (přidáme půlku čokolády, čtvrtku citronu atd.). Také při krájení koláče se dostaneme i ke čtvrtinám a osminám. Psaní zase může být zábavné třeba do mouky, hlavně komplikovanějších slov, která mu nejdou. Básničku se může dítě učit tak, že ji napřed bude recitovat svým plyšákům, a až mu to půjde, tak se pochlubí dospělým. S většími dětmi je zase možné si zahrát na školu, prohodit si role, oni budou učitelé a my žáci. To určitě uvolní atmosféru.

Nestůjte nad ním jako hlídač

Dítě neudělá úkoly líp a rychleji, pokud u něj budeme celou dobu sedět. Naopak může mít pocit, že ho věčně kontrolujeme, že to bez nás nezvládne a propadne panice. Buď se nedokáže soustředit, nebo se zase bude křečovitě snažit, aby v našich očích uspělo. Dítěti bychom měli i v tomhle dopřát samostatnost, důležité je to hlavně u těch starších, ti snadno vylítnou, když se jim rodiče do něčeho pletou.

U nich spíš dáme pozor, jestli místo úkolů nejsou na Facebooku. Domácí přípravu nekontrolujeme detailně, spíš jen výsledek, cestu k němu. Oceníme, že potomek je sám schopný si s úkolem poradit. Naopak pokud požádá o pomoc, snažíme se mu být stoprocentně k dispozici, naslouchat. Nemlžíme, když sami něčemu nerozumíme, naopak pustíme se společně s ním do hledání řešení. I to je způsob, jak se sobě přiblížit.