Denisa ve 21. tt – Další komplikace, já se snad klidného těhotenství nedočkám

Foto z ateliéru rodinné fotografie Fotopromě.cz

Začnu ale od začátku. Minulý týden jsem byla objednaná na další běžnou prohlídku ke své gynekoložce. Myslela jsem si, že tentokrát už absolvuji velký ultrazvuk, týden mého těhotenství tomu odpovídal a mně nebylo řečeno nic o tom, že bych se měla na vyšetření někam objednat. Čekala mě ale pouze běžná kontrola, na screening se prý musím objednat do porodnice, kde budu rodit. Dozvěděla jsem se to doslova za pět minut dvanáct, protože bylo vzhledem k svátkům dost plno, skoro jsem byla poslaná jinam. Nakonec mě ale objednali ve 23. týdnu, konkrétně 22+3, přičemž se má vyšetření správně absolvovat do konce 22. týdne. Ty tři dny navíc prý ale nevadí, tak snad.

Zákon schválnosti v praxi

Ale zpátky k prohlídce, od které jsem si slibovala alespoň to, že už budu vědět pohlaví. Ta malá potvůrka v bříšku ale ne a ne roztáhnout nožičky, stále má kolínka u sebe, tak pořád nevíme. Nicméně domněnka paní doktorky je jiná, než byla v 15. týdnu. Tak jsem teda zvědavá, snad budeme moudřejší po druhém screeningu. Dále se opět zkontrolovalo srdíčko, placenta a zda je v ní dostatek plodové vody. Vše bylo relativně v pořádku až na to, že mám placentu stále dost nízko, měla by se však údajně vytáhnout.

Zároveň mi paní doktorka udělala kultivaci k vyloučení či potvrzení zánětu. Asi tři týdny před kontrolou mě totiž trápil zabarvený výtok. Žádné další problémy jako pálení, řezání a podobně jsem nezaznamenala, jen ten otravný výtok. Výsledky z kultivace měly být po víkendu s tím, že mi paní doktorka měla poslat e-mail s případným receptem. Pouhým okem to ale nevypadalo na kvasinky, takže ty jsme mohly téměř vyloučit. Bohužel však zrovna kvasinky by byly více v pohodě, nepředstavují riziko pro plod. Horší jsou bakteriální záněty, které už v těhotenství nebezpečím jsou.

Celý víkend jsem byla samozřejmě pěkně nervózní a pondělí se nemohla se dočkat. Zároveň jsem chtěla věřit, že to bude v pohodě a nic mi nenajdou. Jak jsem se ráno vzbudila, každých deset minut jsem kontrolovala svou e-mailovou schránku, zda už nejsou výsledky. Nebyly. Nebyla jsem si ale jistá, od kolika hodin se ordinuje, a tak jsem mrkla na webovky ordinace. Vyděsilo mě slovo „dovolená“. A to celý týden. Už jsem se začala loučit s výsledky kultivace a začalo mě přepadat zoufalství z toho, že mám třeba zánět, který je třeba hned léčit, a já tak budu čekat celý týden, než s tím něco budu dělat. Pro mě nepředstavitelný. No, a aby toho nebylo málo, začala jsem později odpoledne docela dost krvácet. Nebyla to sice jasně červená krev, byla růžová, přesto mě to vyděsilo.

Za normálních okolností by mě to asi nechalo chladnou, přece jenom jsem si už stejným krvácením prošla a bylo to v pohodě. Jenže teď mi v hlavě svítila červená kontrolka „ZÁNĚT“. Co když to krvácení souvisí se zánětem? Celý večer jsem byla v nervech, na pohotovost se mi volat nechtělo vzhledem k tomu, jak se ke mně chovali posledně, a tak jsem jen projížděla příspěvky v diskuzích a obepisovala zkušené kamarádky, zda se s tím třeba také nesetkaly. Tímto jim moc děkuji za podporu, a hlavně své sousedce, která mi dokonce nabídla i odvoz k lékaři. Já totiž neřídím a manžel byl zrovna na školení. Zákon schválnosti u mě funguje na sto procent. Do toho mi ještě začalo tvrdnout břicho, nebyla jsem si ale jistá, zda to není od střev, poslední dny mě totiž dost trápí zácpa.

Šla jsem to raději zaspat s tím, že ráno si prostě někam zavolám a pojedu k lékaři. Vzbudila jsem se a stále krvácela, i když v menším množství. Našla jsem si tedy telefonní číslo do ordinace, která spadá pod stejnou společnost jako ordinace, kam chodím, a zavolala. První dva pokusy byly neúspěšné, dovolala jsem se až na potřetí. Zvedla to sestra s tím, že mám vydržet, že mi dá paní doktorku k uchu. Čekala jsem s hluchým telefonem na uchu asi dvacet minut! Byla jsem už ale tak vystrašená, že bych klidně vydržela i půl dne. Nakonec jsem se dočkala, a jaké bylo mé překvapení, když se v telefonu ozvala moje gynekoložka. Popsala jsem jí tedy svou situaci a dohodly jsme se, že přijedu. Měla jsem na to ale pouze dvě hodiny, pak už bych lékařku v ordinaci nezastihla.

Problém je, že bydlím za Prahou a v dopoledních hodinách se dostat do Prahy je téměř nemožné. Poslední autobus mi měl jet za pětadvacet minut, z toho jen patnáct minut trvá cesta na autobus, a já ještě byla v pyžamu. Zkusila jsem napsat sousedce, zda by mě teda nemohla hodit, ale zákon schválnosti opět zapůsobil. Její synek dostal horečku. Odvezla by mě i tak, ale přece s sebou nebude tahat toho prďolu s horečkou. Zapnula jsem tedy turbomotory, o kterých jsem neměla ani páru, že je mám, a během pěti minut se stihla vysprchovat, obléct, zabalit těhotenskou průkazku, zhasnout, zamknout a vylétnout z domu.

Autobus jsem naštěstí stihla, dokonce měl zpoždění, což se pak ukázalo jako menší problém. Nicméně jsem tedy nastoupila do busu, který byl totálně narvaný lidmi. Navíc to byl takový ten mini autobus. Velká logika, když je to jediný autobus, který v tu hodinu jede, a navíc až z Poděbrad. Postavila jsem se do uličky a trošku i zadoufala, že by mě někdo mohl pustit sednout, pupek už mám docela viditelný, i když uznávám, že pro někoho jsem spíš jenom tlustá. Vzduch v autobusu byl ale značně vydýchaný a mně se po chvíli začala motat hlava. Trpím na nižší tlak a v pubertě u mě bylo omdlévání téměř na denním pořádku. Po chvíli už mi bylo tak zle, že jsem si musela přidřepnout. Věděla jsem, že pokud to neudělám, omdlím. Dřepěla jsem si tedy v té uličce a modlila se, ať už někdo vystoupí. Lidi na mě koukali, muselo jim být jasné, že mi není dobře, přesto nikoho nenapadlo mě pustit sednout. A já jsem odjakživa taková trubka, takže je mi blbé někoho poprosit o uvolnění místa. A tak jsem trpěla.

Naštěstí po chvíli vystoupila nějaká paní a já si mohla sednout. Zbytek cesty jsem už tedy zvládla. Nastoupila jsem do metra a jela na Vysočanskou, odkud mi měl jet další autobus, který mi ale kvůli zpoždění autobusu z Nehvizd ujel. Snažila jsem se ho ještě doběhnout, dokonce jsem vyběhla eskalátory, což s krvácením asi není úplně nejlepší. Ujel mi o pár vteřin. Naštěstí jel za pár minut další. Na ten ale zase hned navazoval další, který jsem musela stihnout. Provoz byl poměrně hustý a já měla vážně nervy, že nezvládnu přijet včas. Přestože jsem vyjela o dvě hodiny dříve, měla jsem to fakt tip ťop. Další autobus jsem už o chlup stihla, ale opět jsem se dost proběhla. Byla jsem úplně mrtvá a měla neskutečnou žízeň, vodu jsem si samozřejmě nevzala, a do toho mi ještě zalehlo levé ucho, takže jsem špatně slyšela. K doktorce jsem doběhla asi deset minut před jejím odchodem, naštěstí mě ještě vzala.

Nevítané kamarádky

Prohlédla mě kvalitnějším mikroskopem a objevila zánětlivé změny na děložním čípku. Mezitím sestra zavolala do laborky, zda už nemají výsledky kultivace. A diagnóza? Bakterie Gardnerella neboli onemocnění zvané bakteriální vaginóza a Streptokok. Ani jednu kámošku v těhotenství nechcete. Obě totiž mohou způsobit předčasný porod anebo pak ten v termínu zkomplikovat. Gardnerella je naštěstí docela dobře léčitelná za pomocí antibiotik, ale ráda se vrací, je pak tedy také potřeba brát léky na udržení správného prostředí pochvy. Streptokok se v těhotenství neléčí, jelikož se jej bohužel ani zbavit nelze. Nechává se být, ale léčí se pár hodin před porodem nitrožilním podáním antibiotik, a to z toho důvodu, aby nedošlo k přenosu infekce na novorozence. Pokud by se totiž novorozenec nakazil, může mu hrozit celková sepse organismu, meningitida a v tom nejhorším případě i smrt. Obě bakterie jsou v těhotenství poměrně běžné a na streptokoka je navíc testovaná každá těhotná někdy ve 36. týdnu těhotenství. Podáním antibiotik před porodem se nákaza novorozence minimalizuje a většinou to dopadne dobře.

Ptala jsem se paní doktorky, zda jsem si tyto bakterie mohla nějak přivodit sama, zda jsem mohla ovlivnit, že mě teď okupují. Bylo mi řečeno, že jak Gardnerella, tak Streptokok se přirozeně vyskytuje v pochvě ženy, kde je kyselé prostředí. Pokud ale dojde k narušení přirozeného Ph pochvy, dojde ke zmnožení těchto bakterií na úkor laktobacilů, které udržují kyselé prostředí v pochvě. A pak vzniká zánět. Ovlivnit se to v podstatě nedá, přemnožení bakterií často způsobuje třeba i častý pohlavní styk. Sperma je totiž zásaditá a kyselé prostředí pochvy narušuje. Gardnerellu mívají právě třeba holky, které se hodně snaží o miminko a sexují jako divé. Dostala jsem tedy antibiotika na deset dní a pak budu brát lék na prevenci, oboje je ve formě čípků a zavádí se do pochvy.

Naštěstí mám stále dost dlouhý děložní čípek, a tak u mě prý nehrozí předčasný porod. I tak mám ale strach, aby se bakterie nedostaly až k miminku. Musím ale věřit, že všechno dopadne dobře. Řešily jste také něco podobného? A jak to dopadlo? Já doufám, že tohle už je poslední komplikace, kterou řeším, a že už moje těhotenství proběhne bez problémů až do termínu. Myslím, že už bych si to i zasloužila. Jo a další domněnka paní doktorky ohledně pohlaví je opět holčička, tak už to máme 1 : 2 pro holčičku. Snad nám to příště už jenom potvrdí.

Tak to je vše, co jsem vám dnes chtěla říct. Je to vlastně pro mě taková malá terapie, vypsat se z toho a dostat se díky tomu zase do pohody. Příští týden už pro vás snad budu mít nějaké pozitivnější téma, třeba relaxaci v těhotenství, kterou teď opravdu potřebuji. Mějte se krásně a těším se zase za týden.

Vaše D.

Denisa je ve 21. týdnu těhotenství. Chcete vědět, co se v tomto týdnu děje s vaším tělem?

Zdroj: Profimedia.cz