Denisa ve 14. tt – Jsem v tom a jak to bylo dál

Říkám manželovi: „Tak prosím tě, svoji už jsme, mně táhne na třicet, co kdybychom tomu nechali volný průběh?“ „Myslíš jako dítěti jo? Vždyť jsme se dohodli, že nejdřív doděláme úpravy pozemku, plot a pergolu a že až pak.” Odpověděl mi s trochu vyděšeným výrazem ve tváři. „No jenže všem okolo to dost dlouho trvá a mně to taky nemusí jít hned, stejně se to povede až třeba za půl roku, takže to budeme mít akorát.”

Celá galerie 40 Zdroj: archiv blogerky

A jak myslíte, že to dopadlo? No otěhotněla jsem asi na třetí dobrou. Byl to šok a hlavou mi hned proběhly obavy z toho, co bude, jak to všechno zvládneme. Zároveň jsem ale samozřejmě cítila i velkou radost a vzrušení z toho, že budu máma. Podstatné pro mě teda také bylo uvědomění, že už opravdu nikdy nic nebude jako dřív. Třeba to, že se už nevyspím, a tak teď každé ráno spím až do devíti. A užívám si to. Rozhodně jsem si ale neužívala od samotného začátku těhotenství.

Kdosi kdysi řekl, že těhotenství je nekrásnějším obdobím ženy. Tak to teda nevím… To musel říct nějaký chlap! Prvních pár týdnů totiž zrovna procházkou růžovou zahradou nebylo. Než se ale pustím do vyprávění toho, jak jsem prvních devět týdnů totálně stresovala a hysterčila, sluší se, abych se vám trošku představila.

Moje ctěné jméno je Denisa Baumgartner. Je mi 29 let a v září už se „dočkám“ té zpropadené třicítky. Jsem vdaná za jednoho hoooodně tolerantního muže, který je takový kliďas, že ho nic nerozhází (nikdo jiný by se mnou stoprocentně nevydržel :-D). Živím se jako učitelka jógy a koketuji s myšlenkou věnovat se copywritingu, a tak nějak psaní celkově. A jak už jsem zmínila výše, jsem v tom.

Konkrétně jsem ve 14. týdnu těhotenství, mám tedy za sebou první trimestr včetně prvotrimestrálního screeningu a teprve teď jsem tak nějak, dá se říct, v klidu a těhotenství si užívám.

Na úvod svého vyprávění bych vám jen ráda dala jednu radu. NIKDY se příliš neupínejte na své plány! Většinou je totiž všechno úplně jinak, než jste si usmysleli. Já si takhle pěkně plánovala, jak budu učit jógu až do porodu, budu jezdit za klienty po celé Praze a jak budu ještě v sedmém měsíci stát na hlavě. Pěkný houby.

Celý můj plán mi zhatilo jedno takové krvácení v 7. týdnu, které rozhodlo o tom, že budu minimálně čtrnáct dní ležet s nohama nahoře a přilepená k internetu budu hledat rady dalších těhulek. Pro mě, aktivního člověka, který je zvyklý být neustále na nohách, noční můra. Co ale naplat, miminko chci a doktoři se musí poslouchat.

A jak to teda s tím mým krvácením bylo a co teprve ty mé těhotenské nevolnosti? Dejte si něco dobrého, nohy nahoru a pusťte si můj vlog, ve kterém vám vše prozradím.