Denisa v 16. tt – Výběr porodnice
Krásný den všem, po týdnu mě tu opět máte s novým videem a článkem. Minulý týden jsem pro vás rozebrala prvotrimestrální screening, co to je, jak probíhá a co se při něm všechno zjistí. Kdo jste video ještě neviděl a článek nečetl, určitě na něj ještě mrkněte, No a co je u mě nového? V zásadě nic extra, ale něco přece. Opět jsem absolvovala další poradnu, tedy klasickou kontrolu u své gynekoložky, a konečně jsem se zaregistrovala v porodnici.
Vyšetření u paní doktorky bylo bleskově rychlé, zkontrolovala především srdíčko a také množství plodové vody v placentě. Co mě ale překvapilo, bylo zjištění, že už se nekontroluje délka plodu, ale jen jeho váha. To, jak tedy bude miminko růst, a jak bude nakonec velké, závisí už jen na genetice. Paní gynekoložka vzpomínala, jak se jí tenkrát narodil takový dlouhý králík, vysoký po manželovi. Tak jsem tedy zvědavá, jestli to moje malé bude spíš skřítek po mně nebo ten králík po mém muži, který měří přes sto osmdesát. Za sebe teda doufám, že to králík nebude, radši bych malé a buclaté miminko, tak uvidíme.
Na prvotrimestrálním screeningu ještě nebylo poznat pohlaví miminka, a tak jsem využila situace a nesměle se zeptala, zda už je něco vidět. Nemohla jsem se dočkat. Paní doktorka asi minutu upřeně zírala do monitoru a já ji s velkým očekáváním visela na rtech. Dozvěděla jsem se ale jen to, že miminko zrovna moc nespolupracuje. Má nožičky do tureckého sedu a pohlaví tak není moc viditelné. Tomu jsem se musela zasmát, dítko bude evidentně jogín po mně. Je to jasný. Já nedočkavka jsem se ale samozřejmě nenechala odbýt a vytáhla jsem z paní doktorky aspoň její domněnku. A jaké pohlaví paní doktorka zatím tipuje? To vám teď ještě neprozradím.
Hned poté, co jsem byla na „gyndě“ hotová, mířily moje kroky do vybrané porodnice, kde bylo ještě potřeba dokončit registraci. A právě výběru porodnice jsem věnovala dnešní článek a video.
Kde přivést na svět miminko
To je docela velké téma. Už na úplném začátku mého těhotenství se mě každý ptal, kde mám v plánu rodit, a dávali mi různé rady. Názory na porodnice se většinou dost lišily, navíc pokud jeden názor zněl „tam určitě roď“, tak druhý zase naopak „tam v žádném případě neroď“. A pak jak si má člověk vybrat, obzvlášť když je váha váhavá jako jsem já. Když si totiž například v obchodě vybírám mezi dvěma barvami triček, většinou kvůli své rozhodovací neschopnosti beru obě, ve dvou porodnicích naráz se mi ale asi rodit nepodaří, a tak nezbývá nic jiného než si fakt vybrat.
Prolezla jsem internetové diskuze křížem krážem, vyslechla si zkušené okolí a začal proces rozhodování. Lehké to teda nebylo už jen z toho důvodu, že každá porodnice má něco, všude se dočtete/doslechnete víceméně to stejné, někteří chválí, druzí kritizují a vypráví vám přímo hororové scénáře. A pak si vyberte.
Každý chce dneska rodit buď v továrně na děti s názvem Podolí, nebo v Neratovicích, kde se sice skvěle postarají o vás, o vaše miminko už ale v případě větších komplikací ne tak úplně. I já se původně rozhodovala mezi Neratovicemi a Podolím. V první chvíli pro mě byly jasnou volbou Neratovice pro svůj přátelský přístup a rodinné prostředí. Je to totiž menší porodnice, která je sice čím dál tím víc oblíbená a vyhledávaná, nerodí zde ale ještě takové množství rodiček, a tak si zde užijete osobní přístup. Myslím si, že je to skvělé hlavně pro prvorodičky, které ještě nemají žádné zkušenosti a neví, co a jak. Je zde více prostoru se pacientkám věnovat a vše jim třeba i několikrát vysvětlovat a ukazovat. To se vám naopak moc nestane ve velkých porodnicích, které jsou zkrátka přetížené a logicky se vám tam nemohou dostatečně věnovat.
Porodnice Neratovice je připravena respektovat téměř jakékoliv vaše přání. Dokonce je zde možnost rodit ambulantně, pokud je zajištěna domácí pediatrická péče. Zní to idylicky a dokonale. Ovšem celé to má pro mě jeden velký háček. A to ten, že Neratovice nemají dětskou JIP. Samozřejmě se o vás postarají v případě, že budete muset rodit císařským řezem, a postarají se i o nedonošeňátka. Bohužel ale v případě, že dojde u porodu ke komplikacím a miminko bude potřebovat neodkladnou péči v podobě nějakého zákroku, nejsou tam na to vybavení. Miminko pak posílají rychlou do Prahy, kde dostane péči, kterou potřebuje. Hodně holek, co tam rodilo, to nevidělo jako problém, říkaly mi: „Když nejsi na rizikovým, tak přece není důvod se toho bát.“ Jenže to přece nikdy nevíte, jestli se něco nesemele až při porodu. A já chci mít jistotu, že bude v takovém případě o mé dítě postaráno. Navíc si nedokážu představit, že by mi miminko odvezli do jiné porodnice a já zůstala v té původní. Minimálně po císaři to tak bývá. Nehledě na to, že jakékoliv prostoje a převoz miminka není podle mě úplně ideální. V takových případech většinou hraje roli čas, který je neúprosný. Neratovice jsem tedy nakonec zavrhla, ač se na začátku zdály ideální. Přece jenom je pro mě prvotní zdraví mého dítěte, ne moje vlastní pohodlí.
Začala jsem tedy uvažovat nad Podolím. Nemám sice celkově ráda velké nemocnice, ale zase na druhou stranu jsou v Podolí opravdu odborníci a jsou tam skvěle připraveni na speciální případy. Z tohoto ohledu je to podle mě skvělá volba, myslím, že lépe už se o vás a vaše miminko nikde nepostarají. Na druhou stranu ale člověk přece jenom chce, aby se k němu přistupovalo jako k lidské bytosti, a ne jako ke stroji. A to je právě ve velkých porodnicích, kde to sekají jako Baťa cvičky, opravdu těžké. Mají tam toho zkrátka moc, nestíhají, lítají od pacienta k pacientovi, a tak nemůžete příliš očekávat nějaký osobnější přístup. Myslím si, že se to dá pochopit a i přejít nějakou tu náladu nepříjemných sester. Ostatně na nepříjemný personál narazíte úplně všude, vždy je to o lidech, nelze tedy podle toho hodnotit, zda v dané porodnici rodit nebo ne. Na internetových diskuzích se chování sester hodně rozebírá. Osobně na to ale moc nedám a spíše doporučuji tyhle diskuze brát s rezervou, záleží totiž na tom, kdo to posuzuje a jak se on sám k personálu choval. Mně se vždy nejvíc osvědčilo odpovídat na zamračený obličej úsměvem a pochopením. Zatím to vždy fungovalo. Ale zpátky k Podolí. Co mě nakonec od této porodnice odradilo, byl proces registrace.
Jelikož je Podolí přeplněné a každý tam chce rodit, není vůbec snadné se do porodnice úspěšně zaregistrovat. V den D tedy musíte zasednout k počítači a vyčkávat na okamžik, kdy bude registrace spuštěna. A jakmile se to spustí, začíná neúprosný závod. Bohužel málokdo má štěstí hned ze začátku. Většinou, než vůbec stihnete vyplnit příslušný formulář, je už plno. Řeší se to často tak, že se domluvíte se známými (ideálně s těmi, kdo mají rychlé připojení k internetu), všichni ve stejnou dobu zasednete k počítači a vyplníte formulář se stejnými údaji. Je tak větší šance, že se to někomu z vás podaří. Další často využívanou možností je využití IT specialisty, který dokáže formulář předvyplnit ještě před spuštěním registrace a v daný čas to už jen odešle. Neztrácí tedy zbytečně čas vyplňováním formuláře. Ani jedna z uvedených možností ale nejsou pro mě, i když chápu, že to někdo podstupuje. Já osobně jsem ale spíše typ člověka, který se nerad někam cpe. Celé mi to totiž připomíná válku o zmražená kuřata v akci v supermarketu a musím se tomu smát.
Zavrhla jsem tedy i Podolí a začala se rozhodovat mezi zbývajícími pražskými porodnicemi. Jak jsem je všechny zhodnotila a na jakou porodnici nakonec padla moje volba a proč? To už se dozvíte z přiloženého videa.
Přeji vám tedy příjemnou zábavu a těším se na vás opět příští týden.
Vaše D.
Denisa je ve 16. týdnu těhotenství. Chcete vědět, co se v tomto týdnu děje s vaším tělem?
Zdroj: Profimedia.cz
