Denisa v 15. tt – Uf, prvotrimestrální screening je za mnou

Zdravím všechny čtenáře, po týdnu mě tu opět máte s novým videem a článkem. Od minule se toho u mě moc nezměnilo, stále jsem těhotná, ale tentokrát o dost klidnější. A víte proč? Mám totiž za sebou první velké vyšetření. Obávaný a zároveň očekávaný prvotrimestrální screening.

Celá galerie 40 Zdroj: archiv blogerky

Co vám budu povídat, u mě to byl především velmi obávaný screening. Když se mi totiž tenkrát podařilo rozkrvácet kvůli mému hloupému nápadu naložit se do teplé vany, začala jsem opět vesele googlit. A co jsem se dočetla? Že kromě hrozícího potratu jsem také horkou vodou možná způsobila vývojovou vadu miminka. No vystresovala jsem se samozřejmě pořádně, a přestože mě paní doktorka uklidnila, že horká koupel vývojové vady nezpůsobuje, stejně jsem hysterčila. Korunu tomu dodala moje mamka, která mě pobaveně přirovnala k naší fence, která byla tak trochu hysterka jako já. Tenkrát nás pan veterinář upozornil na to, že takhle hysterická fena by neměla mít štěňátka. No, díky mami. 😀 Mě samozřejmě hned napadlo: „Budu vůbec dobrá máma? Vždyť jsem to své dítě málem uvařila ještě v břiše, co bude, až se to narodí?“ Zda budu nebo nebudu dobrá máma, však není tématem dnešního dne. Dnes bych se s vámi totiž ráda podělila o to, jak takový screening vůbec probíhá a co vlastně dokáže zjistit.

Prvotrimestrální screening je vyšetření, které by mělo stanovit riziko vývojových vad u vašeho miminka. Zjišťuje se při něm především riziko Downova syndromu a dalších chromozomálních odchylek. Vyšetření je dobrovolné, nemusíte jej tedy absolvovat, určitě se mu však doporučuji podrobit, přece jen je pak člověk klidnější a mnohem lépe se těhotenství oznamuje okolí. Spousta žen čeká s oznámením právě na tu dobu, kdy budou mít v ruce pozitivní výsledky tohoto testu. Už je to zkrátka taková trochu jistota, že to všechno dobře dopadne. Hned se ale neděste, pokud by náhodou nebylo něco v pořádku, nemusí to totiž hned znamenat, že vaše miminko bude skutečně trpět nějakou vývojovou vadou. Výsledky poukazují „pouze“ na riziko vývojových vad. V případě, že by se lékaři něco nezdálo, absolvujete další vyšetření, která řeknou víc.

Na prvotrimestrální screening vás lékař pošle někdy v 11. až 14. týdnu, já jej absolvovala ve 13. týdnu. Předtím, než ale přijdete na samotné vyšetření, si budete muset zajít na odběry krve, a to někdy v 11. týdnu. Z krve se zjišťují hladiny volného beta-hCG a vysokomolekulárního glykoproteinu PAPP-A, který je produkovaný placentou. Obě tyto hodnoty jsou důležitým ukazatelem toho, zda je riziko vývojové vady zvýšené. Dalším významným markantem je mimo jiné také hodnota šíjového projasnění, což je množství volné tekutiny v záhlaví vašeho miminka. Tloušťka šíjového projasnění se už zjišťuje přímo během ultrazvukového vyšetření.

Jakmile máte krev odebranou a otestovanou, můžete přejít k samotnému ultrazvukovému vyšetření, které se provádí tak, že vám lékař či lékařka přejíždí přes břicho sondou a postupně zkoumá, jak na tom vaše miminko je. Já jsem si až do poslední chvíle myslela, že absolvuji i klasické vyšetření a že bude ultrazvuk proveden spodem, tedy vaginálně. Měla jsem kvůli tomu trošku nervy, protože se mnou šel poprvé manžel a já si, přestože se před ním nestydím, nedokázala představit, že tam před ním budu muset roztahovat nohy. Přece jen je gynekologická prohlídka docela intimní záležitostí. Nebo aspoň pro mě to tak je. Dopředu jsem tedy vymýšlela, jak to udělat, abych se necítila úplně poníženě, naštěstí to nakonec nebylo vůbec potřeba řešit, protože ultrazvuk se provádí, jak jsem již uvedla, přes břicho. Ještě mě v této souvislosti napadá, pokud některá z vás nosíte piercing v pupíku jako já, doporučuji si ho před vyšetřením sundat. Já to nevěděla a na ultrazvuk přišla i se šperkem v břiše. V zásadě to zas až tak ničemu nevadí, nicméně jsem byla paní doktorkou poučena, že je lepší si ho příště vyndat, protože se mu pak musí během přejíždění sondou po břiše vyhýbat.

Paní doktorka mi tedy začala přejíždět sondou přes břicho a já opět po delší době viděla své miminko. Zase trochu povyrostlo a už nevypadalo jako figurka Člověče, nezlob se, ale jako skutečné miminko. Paní doktorka měla nejprve trochu problém vyšetření provést, protože ve mně evidentně roste malý jogín či jogínka, který se určitě snažil o stojku na hlavě, jinak si nedovedu představit, proč sebou tak mlel. Zajímavé pro mě bylo zjištění, že to miminko se rázem zklidní, když já se zklidním. Jsem od přírody nervák a jakékoliv novoty mě znervózňují. Jsem nervózní pomalu i tehdy, když si jdu poprvé do nového obchodu pro rohlíky. Zkrátka jakékoliv nové prostředí nebo neznámá situace mě znervózňuje, a tak i na tomto vyšetření mi ze začátku tlouklo srdce jako o závod. Navíc jsem se strašně bála toho, že něco nebude v pořádku. Jak jsem viděla svoje miminko stavějící se na hlavu, napadlo mě, že možná, když se zkusím zklidnit a trochu ovládnout své nervy, zklidní se i to malé. Začala jsem se tedy více soustředit na svůj dech, zhluboka jsem dýchala a postupně jsem vnímala, jak se můj tep zpomaluje. A světe div se, začalo se uklidňovat i moje miminko. Neuvěřitelné. Byla jsem z toho dojatá. Poprvé jsem si uvědomila, jak jsem s ním propojená a jak to malé dokáže reagovat na to, co jeho maminka prožívá. Myslím si, že se díky tomuto zjištění přestanu tak stresovat. Ono to tomu malému opravdu škodí.

Konečně mohla paní doktorka začít pracovat a dopodrobna zkoumat to miniaturní tělíčko. Je neuvěřitelné, co ta dnešní medicína dokáže, myslím si, že můžeme být opravdu vděční, že žijeme v této pokrokové době. Samotné vyšetření trvalo asi 15 až 20 minut. A co všechno tedy paní doktorka kromě šíjového projasnění zmíněného výše zkoumala? A jak vyšetření dopadlo? To se dozvíte z přiloženého videa. A tak si opět dejte nohy nahoru, udělejte si něco dobrého a klikněte na tlačítko „play“.