Deník budoucího táty: muži a předporodní kurzy

Byli jsme asi někde ve 4. měsíci, když jsme začali hledat informace o všem možném, co se těhotenství týče. Tedy spíše partnerka. Na internetu našla nejrůznější poznatky a diskuze. Ale kdo se v tom má vyznat? Teď mě neberte zle, ale představte si, že každý, kdo má řidičák a někdy řídil, tak by ostatním radil, jak to mají dělat. To, že máme řidičák a řídíme, ještě podle mě neznamená, že to děláme dobře a že bychom o tom měli radit ostatním. Proto mě nějaké čtení rad a tipů stále nechávalo klidným. Každý rok rodí spousty žen a zvládnou to, tak jsem si říkal, že není důvod panikařit.

Dohodli jsme se, že informace z diskuzních fór doplníme nějakou jinou formou. Existují velmi dobré články, knížky a předporodní kurzy. My zkusili od každého něco včetně předporodních kurzů. Do těch partnerka chodila každý týden a musím říct, že to bylo super. Viděl jsem, jak ji to uklidňuje. Jako chlap se nedokážu vcítit do pocitů ženy. Jasně, bříško vidím, můžu jej pohladit a cítit kopání našeho miminka. To se ale dotknu jenom špičky pomyslného ledovce, který představuje to, co se v ženách reálně děje. A proto jsem oceňoval tyhle kurzy, byla to taková hromadná terapie pro ženy. Byly na stejné lodi, našly náplň pro svůj volný čas a poskytovalo jim to klid. Hlavně jsme spoustu věcí pak nemuseli podrobně probírat spolu, protože to už holky probraly na kurzu. Navíc těhotenství a porod je prostě na ženě, bude to hlavně na ní a tohle pomáhalo se psychicky připravit nám oběma. I když na kurzy chodila sama, tak jsem díky nim byl v klidu víc i já.

V nabídce byly i kurzy pro páry a tatínky. Původně jsem na nic takového nechtěl. Bál jsem se vstoupit do ženského světa, měl jsem obavy, že tam budu vetřelec. Ale zpětně musím říct, že mi to moc pomohlo. Nám oběma. Mně to pomohlo pochopit, jaká bude moje úloha, jak můžu pomoct a od čeho dát naopak ruce pryč a nebýt přítěží. Mojí partnerce to zase pomohlo v tom mě vidět jako partnera, jako někoho, koho se to týká taky. Že není na všechno sama, že chci pomoct a že i při porodu chci být s ní. Týká se to nás obou! To byla moje zpráva, která stála za společnou návštěvou kurzu. Díky kurzu jsem se dozvěděl, proč budeme mít tolik tašek do porodnice, co v které je, jak proběhne příjem, kudy se do porodnice dostanu a co kdy udělat. Dostal jsem zkrátka jasnou kuchařku pro otce, jak být nápomocný, jak se stát součástí toho nejkrásnějšího okamžiku – zrození nového života.

Na kurzech jsem ocenil hlavně vytvoření seznamu věcí, co koupit a zařídit. Tím, že na kurz chodily i zkušené rodičky, tak se náš seznam zredukoval o nepodstatné věci. Vytvořili jsme si seznam věcí před porodem, k porodu a po porodu. Já jsem tím pádem získal jasný plán, co a kdy zařídit – prostě pro nás chlapy pochopitelné instrukce 😊.

Co jsem si odnesl jako hlavní radu, bylo to, že moje úloha je hlavně být nápomocný. Těhotenství je krásné, ale i nesmírně náročné. Nejlepší, co můžu udělat, je dávat přítelkyni pocit bezpečí a lásky. Zní to jako klišé, ale přesně toto žena i dítě potřebují. Partnerská masáž, hlazení bříška, ujištění, že je krásná i když se její tělo mění a další drobnosti vedly k tomu, že těhotenství jsme prožívali spokojeně. A pak pomoc v samotné přípravě a průběhu porodu. Nakoupit výbavičku byla jedna věc, ale zkusit si třeba upnout pokusně autosedačku do auta, abyste pak nezmatkovali, až se dítě narodí a vy jej povezete domů, by mě nenapadlo.

Taky nezapomínejte na vaše děťátko. Nevím, jestli tomu věřit, ale dítě prý vnímá pocity a zvuky už v pár měsících v děloze. A tak jsme na malého mluvili a občas mu pustili i nějakou melodii. Víc a víc jsme si uvědomovali, že za chvíli budeme tři.