Deník budoucího táty: Dvě čárky na těhotenském testu

No a pak to jednou přišlo, zpozdila se menstruace. Takže hurá, šli jsme koupit těhotenský test. Každodenní kontrolování testu s sebou zprvu neslo pocit štěstí a naděje střídaný pochybami a možná někdy i smutkem. Barva na testu měnila sytost, jak se jí chtělo. Někdy jsme proužek málem neviděli, jindy ano. A tak tomu bylo několik dní. Po vícero pokusech se konečně ukázaly ty správné proužky. Nezapomenu na ten pocit štěstí. A výraz mojí partnerky v tento okamžik se nedá popsat. I pro nás chlapy tak malá věc, jako je slabý odstín fialové barvy na správném místě, má najednou větší význam než cokoliv, co člověk řešil předtím. Jenže pozitivní těhotenský test je jen jeden splněný milník na celoživotní cestě, kterým vše teprve začíná.

Jsme v tom!

Jak šly dny a týdny, bylo více a více jasné, že „jsme v tom“. A i když to byl pěkný pocit, tak byl v podstatě jen vytvořený v našich hlavách. Představu dítěte a rodiny jen skrze zbarvený proužek těhotenského testu vzápětí vystřídala první kontrola na gynekologii. Vy tohle místo znáte, ale pro nás to je návštěva něčeho neznámého. Všude ženy, plakáty popisující péči o intimní místa, vzduch plný hormonů. My jsme tady kvůli vám, dáváme vám tím najevo lásku, nepotřebujeme si o tom povídat.

„Gratuluji, maminko, jste těhotná,“ zaznělo a my se radovali, že fialový proužek nelhal. Zpětně si říkám, že vlastně nezaznělo i „gratuluji vám, tatínku“. No ale od toho oficiálního potvrzení u doktorky se přesouváme na druhou kolej a všechno se začne točit kolem vás, žen. Je to tak asi správně, protože ta tíha a bolest těhotenství a porodu je na vás, ale věřte, že ani pro nás chlapy není toto období procházka růžovou zahradou.

První měsíce

První měsíce jsou krásné, vy jste plné štěstí a udělaly byste pro nás cokoliv. Navíc vás ještě těhotenství neomezuje. Je to jedno z nejhezčích období nejen pro vás, ale i pro nás. Kromě jednoho snímku ultrazvuku se pro nás v podstatě zatím nic nezměnilo, ale vy nás najednou milujete jako nikdy. Zahrnujete nás láskou, jste šťastné. Škoda, že tahle fáze trvá jenom několik měsíců a ne let. 😀

Zatím jsme nikomu nic neříkali, protože na začátku se může cokoliv přihodit. „Počkejme na třetí měsíc,” říkali jsme si. Ať máme jistotu. Čas plynul a na obrazovce ultrazvuku se objevil on, náš syn. Bylo to zhruba ve druhém měsíci. Byl to takový malý pulec, ale byl na něj ten nejhezčí pohled. Jako dárek jsme dostali vytisknutou kopii. Byl to krásný pocit, ale zvláštní. Pořád mi nedocházelo, že jsem nebo budu táta. Ty první obrázky jsou jako z učebnice přírodopisu, působí trochu neosobně a neuvěřitelně. Něco, co není vidět, slyšet, ale protože nám to řekli, tak věříme, že tam je. Následovalo ještě další vyšetření, ještě znatelnější obrysy a tisk dalšího ultrazvuku. Ale pořád to byla ta šedá fotka, něco nehmatatelného. V ten přítomný moment jsem měl vždy radost, ale druhý den jsem nevěděl, že se něco dělo. Oproti tomu se moje partnerka na fotku dívala každou možnou chvíli a představovala si, jaké to bude. Nám chlapům ale tohle představování, myslím si, moc nejde. Oproti vám neoplýváme takovou představivostí ani potřebou si vše představovat. Nebuďte zklamané, když nedokážeme tyhle představy sdílet. Tak s námi prosím mějte trpělivost.

A pak přišel čas oznámit to ostatním

Rozhodli jsme se udělat kopie ultrazvuku a ty v obálce rozdat. Vymyslela to moje partnerka a musím říct, že tu její nápaditost opravdu obdivuji. Má dar udělat lidem radost a zlepšit den. Mě by to nenapadlo. Některé reakce byly k nezaplacení, jiné zase nechápavé. Ale máme na oznámení hezké vzpomínky, hlavně ten moment překvapení za to stál 😊.

Pořád to ale bylo takové zvláštní, protože navenek se u mé partnerky nic neprojevovalo. Žádné bříško, nevolnosti, nic. Pouze fotky ultrazvuku. A tak šel čas nějakou dobu. Pro mě ideální doba. Sice jsme se pomalu rozhlíželi po tom, co bude potřeba a hádali se nad jmény pro malého, ale říkali jsme si, že je na vše ještě čas. Jediné, na co jsme dbali hned od začátku, byla strava. Kyselina listová jako základ, vitamíny a pohoda. To bylo podle mě to nejdůležitější, co jsem mohl dělat. Zbytečně nestresovat sebe a tím i partnerku, zajímat se o ni, připravit se na výpadek financí a dát najevo, že jsem rád, že čekáme dítě a že se na něj těším.

Zvládneme to!

Já začal víc šetřit a hledal si jinou práci, která by mě víc bavila a byla, pokud možno, líp placená, abych byl kvůli nadcházející rodině víc v klidu a mohl zajistit výpadek příjmu přítelkyně. A tak se taky stalo. Je to možná staromódní a genderově nevyvážený názor, ale mám za to, že to je úloha chlapa zajistit svoji rodinu a postarat se o ni. Bylo mi jasné, že těhotenství, porod a starání se o dítě nebude lehké, a tak jsem se chtěl připravit dopředu. Jestli by měl chlap dělat tři věci v období těhotenství, tak je to podle mě být pro svoji partnerku oporou, snažit se ji udržovat v klidu a materiálně zajistit rodinu.

Zatím nám byly návštěvy blogu pro těhotné pro legraci a říkali jsme si, že takto to řešit nebudeme. Že chceme všechno prožít hlavně v klidu a užít si to. To se ale zanedlouho změnilo, ale o tom až příště.