Co s volnými penězi?

Podle údajů KBC Asset Managementu, který prostřednictvím skupiny ČSOB patří mezi největší správce finančního majetku v Česku, mají lidé ve středoevropském regionu (Češi, Slováci, Maďaři a Poláci) v průměru téměř 70 procent svého majetku právě v hotovosti a bankovních vkladech. Na podílové a zajištěné fondy či přímé finanční investice připadá jen okolo dvaceti procent aktiv. Zbytek, zhruba deset procent, tvoří penzijní fondy a kapitálové životní pojistky.

Na rozdíl od Česka mají lidé ve vyspělé Evropě na bankovních vkladech a v hotovosti asi třetinu majetku, domácnosti v USA dokonce méně než pětinu. Naproti tomu zde mají lidé daleko více prostředků ve fondech, přímých investicích (akciích) a také v penzijním připojištění a životních pojistkách.

Stavební kameny rodinného majetku

Na Nerudovskou otázku je poměrně jednoduchá odpověď – volné peníze více rozprostřít a neopomínat rizikovější, zato ale výnosnější aktiva (například akcie a akciové fondy).

Základem každého rodinného portfolia by měla být státem dotovaná či jinak zvýhodněná aktiva.

To znamená především stavební spoření i penzijní připojištění. V prvém případě se vyplatí uzavřít smlouvu na každého člena rodiny a na každou takovou smlouvu čerpat státní podporu. To znamená uzavřít stavební spoření i na děti.

Na jednu smlouvu je přitom nutné střádat alespoň šest let a pak lze spoření ukončit a veškeré peníze (včetně státní podpory) lze využít na libovolný účel. Stavební spoření je ale možné libovolně protáhnout nad rámec šesti let a za každý další rok inkasovat státní podporu.

U penzijního připojištění lze smlouvy uzavřít také na malé děti, kvůli extrémně dlouhé vázací době (výplata všech prostředků až ve věku šedesáti let) toho rodiče logicky příliš nevyužívají. Spořit do penzijního fondu lidé začínají až později, aby si co nejvíce zkrátili onu vázací dobu. Blokace peněz po dobu až několika desetiletí totiž není něco, co by lidé zrovna vyhledávali.

Penzijní připojištění jako takové je lákavé jen z pohledu státní podpory. Měsíčně může klient od státu získat až 150 korun (při svém vkladu minimálně 500 korun). Roční podpora u penzijního fondu může dosáhnout až 1800 korun. Vedle podpory má klient nárok na podíl z hospodaření fondu. V posledních letech se jednalo o zhodnocení vkladů ve výši tří až čtyř procent ročně.

Neméně důležité jako penzijní připojištění jsou i životní kapitálové pojistky. Klient je nejen pojištěn proti ztrátě života a úrazům s trvalými následky, ale současně také spoří. Navíc u mnoha pojistek si klienti sami určují, jak budou jejich vklady na spořící složce investovány. O tyto pojistky je ve světě i v Česku stále větší zájem.

Na řadě jsou fondy

Další v pořadí, kam směřovat volné peníze, jsou fondy – podílové i garantované. Podílové fondy rozkládají investiční riziko mezi celou řadu aktiv (akcie, dluhopisy, termínované vklady, podílové listy jiných fondů a další). Pokud klesne cena určitého aktiva (například dluhopisu), může mít tato změna pouze malý vliv na celkový výnos fondu.

Lidé si přitom mohou vybrat mezi fondy s malým rizikem a malým výnosem až po fondy s velkým rizikem, ale také s velkým výnosem. Předností podílových fondů je také jejich vysoká likvidita. Investiční společnost je povinna odkupovat podílové listy svých fondů, kdykoliv o to klienti požádají. Lákavá u podílových fondů je také skutečnost, že je možné investovat i velmi nízké částky – stovky korun.

Zajištěné fondy znamenají pro klienty záruku (garanci), že o své peníze nepřijdou a v nejhorším případě získají zpět pouze svůj vklad. Na trhu je možné se setkat s celou řadou konstrukcí fondů. Obvykle jsou zajištěné fondy vytvářeny na dobu okolo pěti let, poté se uzavřou a již není možné do nich vstupovat. Po uplynutí doby, na kterou byly vytvořeny, nastává výplata. Klienti získají jistinu a dosažený výnos.

Špička ledovce – akcie

Pokud má klient stále ještě volné peníze a může si dovolit nákup rizikovějších aktiv, které ale znamenají vyšší potenciální výnos, jsou na řadě akcie. Jejich nákupem může investor ve velmi krátké době vydělat desítky procent, stejně tak ale i prodělat. Proto do akcií by lidé měli směřovat pouze peníze, které jsou schopni případně i ztratit, rozhodně ne životní úspory.