Cesta do prenatálu, cesta k sebepoznání?

K návratům do vlastních životů v prenatálním období jako terapeutické metodě ji dovedl vlastní syn. Krátce po jeho narození byla postavena před hotovou věc – váš syn bude celý život těžký alergik.

„Řekla jsem si: ne! Musí existovat způsob, jak to změnit,“ přiznává vystudovaná pedagožka, nyní absolventka mnoha odborných kurzů a terapeutka alternativních metod. Pracuje s prvky One brain (kineziologie), SRT, hlubinné abreaktivní psychoterapie a se skrytou symbolikou podvědomí.

„Začala jsem hledat a nalézat,“ pokračuje. „Syn je několik let bez alergií a já vím, že to jde. Vytvořit si život, který žijeme rádi a ve kterém se cítíme dobře. Pokud opravdu chceme.“

Metoda návratu

V terapii regrese do prenatálního období života se pacient vrací do své základní životní situace, kdy se dává „všanc“, kdy o sebe musí nechat pečovat a vkládá svou důvěru do „rukou“, tedy do dělohy matky.

Tento akt probíhá ještě na embryonální úrovni, kdy se již oplodněné vajíčko chystá uhnízdit v děložní sliznici.

„Než se uhnízdí, je oplodněné vajíčko dokonalou, samovyživující individualitou, která se teprve rozhoduje, zda se v matčině lůně vůbec uhnízdí,“domnívá se terapeutka.

Samozřejmě tak lze pouze mluvit s lidmi, kteří se narodili, tedy rozhodli se vlastně „ano, jdu do toho“. Pocity doprovázející toto rozhodnutí bychom slovně mohli formulovat takto:

• Jak se cítíte při představě, že jste zcela závislý na své matce?
• Jaké jsou emoce, které při této představě cítíte??
• Je to pocit přijetí, těšení se nebo strach a odtažitost?

Podobné pocity jako tenkrát nás pak provázejí během života v okamžicích, které tuto situaci připomínají. Často jsou s tím spojeny mnohé problémy jako touha kombinovaná s nedůvěrou nebo neschopnost přijmout lásku. Terapie to pak řeší zkoumáním prvních dnů našeho života.

Ty nám podle terapeutky mohou ovlivnit celý život:

Mnoho žen se potýká s pocitem, že se necítí ve své ženské kůži tak úplně jako doma. To je nejčastější jev u druhých dcer, kdy rodiče očekávali narození chlapce a přišla opět holčička. Tato žena má často potřebu druhým dokazovat, že si jejich lásku zaslouží, a naplňuje nevědomky jejich představu a očekávání, že by vlastně měla být muž. Činí to často skrze typicky mužské vlastnosti nebo postoje – je výkonná, pracovně úspěšná, spolehlivá, samostatná,často popírá své emoce, svoji zranitelnost, své ženství, případně nemá děti.

Tato metoda je úspěšná, i když jí člověk nevěří, důležitá je odvaha a spolupráce.

O významu prvních dnů naší existence jsou však pevně přesvědčeni i vědci:

Nový život musíme respektovat od samého jeho začátku a je důležité, aby byl považován za rovnocenného partnera v dialogu s matkou a dalšími lidmi. Tento dialog začíná v okamžiku početí a pokračuje ve všech dalších stádiích života. Ovlivňuje kvalitu porodu a kvalitu vývoje člověka v dětství, dospívání a dospělosti právě tak, jako schopnost milovat a uznávat druhé nebo navazovat hodnotné vztahy.

Takto naléhavě nás žádá o úctu k životu mezinárodně uznávaný psycholog a porodník Peter Fedor-Freybergh. Prenatální období života představuje podle něj unikátní příležitost, jak předejít mnoha psychickým, emočním i tělesným problémům v pozdějším životě.

Stíny

Stíny z prožitků našeho bazálního vztahu – vztahu s matkou před naším narozením – se v našem pozdějším životě promítají do našeho partnerského života.

Naše citlivá místečka se hlásí v podobě všelijakých zdravotních, psychických a vztahových problémů.

Ženy mohou své hluboko zakořeněné bolístky pozorovat během předmenstruačního období. Zejména při silných projevech premenstruačního syndromu (PMS) si žena sahá až na dno svého ženství, své citlivosti, zvýrazněně ukazuje své problémy.

Neomezený dialog

Těhotenství skutečně můžeme vnímat jako aktivní dialog mezi matkou a dítětem. Důkaz hodnoty nenarozeného života přinášejí samy maminky, které jsou tradičně vnímavější než odborníci: o novém životě, který uvnitř nich pulsuje, nikdy nehovoří jako o embryu nebo o plodu, ale mluví o svém dítěti nebo je již nazývají jménem či přezdívkou. Tento dialog začíná ve chvíli, kdy vědomě či podvědomě začnou své nenarozené dítě nazývat TY, nikoli to.

Zdroje:
Marek, V.: Nová doba porodní, Eminent, 2002
Verny, K. et Kelly, J.: The Secret Life of the Unborn Child, 1981