Čeká mě porod. Jaký bude?

Všude se dnes hovoří o přirozených porodech, ale jakobychom zapomínali na druhou stranu této mince. Vždyť přirozené dříve bylo také u porodu i zemřít. Je to, pravda, trochu extrémní, avšak pravdivé. Trochu zapomínáme, že se přesunem porodů do nemocnic novorozenecká i mateřská úmrtnost výrazně snížila.

Přirozený porod

Proto termín přirozený porod nemám ráda. Naše těla jsou civilizačním pohodlím zdegenrovaná, nerisknu si rodit „přirozeně“. Prostě si myslím, že není potřeba se vrhat do druhého extrému.

Lidské prostředí

Velmi vítám zkvalitnění péče v porodnicích, jak při porodu, tak v následné poporodní péči. Ale nemyslím si, že by se tato situace měla redukovat pouze na rodičky. Celé zdravotnictví, všichni nemocní by jistě přivítali, kdyby nemocnice byly útulnější. Hlavně lidsky.

Medícína versus příroda?

Porod není nemoc, nicméně je to vždy riziko. Mnoho žen se bojí nepřiměřeného medicínského zákroku, ale pak často odmítá i zákroky, které v současné době mohou porod velmi usnadnit.

Silným strašákem před porodem je bolest. Informace o možnostech epidurální anestézie jsou rozporuplné, někdo je vítá, protože ulehčí v bolesti, uvolní ženu a ta se snáze a rychleji otevírá, pomůže jí i psychicky, protože pak není tak vystresovaná. Nicméně jako všechny zákroky má svá rizika.

Bolest

Mnoho žen tuto metodu neodmítá z racionálních medicínských důvodů, ale spíše ze zcela „ješitných“ důvodů, že přece nejsou tak slabé, aby to nevydržely. Jenže každý porod je jiný a každá bolest je jiná. A opravdu jsou ženy, co rodí více jak dvanáct hodin v nesnesitelných bolestech. Ulehčení prostřednictvím anestézie neznamená, že je žena „slabá hysterka“. Naopak. Je spíše zodpovědná a ví, když se jí alespoň na chvíli uleví, bude mít dost sil na poslední fázi porodu, a tou je tlačení.

Strach o dítě

Většina matek si totiž během porodu uvědomí, že jejich bolest není to nejhorší. Horší je strach, aby vše proběhlo v pořádku a dítě se narodilo zdravé. Je-li však matka natolik vyčerpaná bolestí a únavou, může se stát, že v té poslední a nejdůležitější části porodu, kdy je zapotřebí, aby spolupracovala a zatlačila, bude už zcela otupělá.

Úzkost

Teď si možná říkáte, že si vlastně odporuji. Vždyť přece právě proto, aby nastávající maminka měla sílu ve třetí fázi porodu zatlačit, je důležitá příjemná atmosféra, domácí prostředí a celková pohoda. Také si myslím, že rodit v útulném pokojíčku, kde budu mít pouze svého partnera, je samozřejmě dobré. Není to však to nejdůležitější.

Vždy záleží na tom, kdo s námi u porodu je, jak příjemný a milý je personál a zda, ve chvíli, kdy nastane jakýkoli problém, je tam někdo, komu důvěřuji. Direktivní a odměřená sestra stresuje všude, v jakémkoli zdravotním zařízení.

A jestliže u porodu je úzkost nežádoucí, protože se pak žena hůře otevírá, měl by být v porodnicích samozřejmě personál milý. Úzkost je nežádoucí v jakémkoli zdravotnickém zařízení.

Partner k porodu?

Většina žen nyní preferuje u porodu asistenci svého manžela či partnera, což je přirozené. Je to člověk, se kterým má nejintimnější kontakt a nejvíce mu důvěřuje, bude proto pro ni největší oporou.

Neznamená to však, že žena, která svého partnera u porodu nechce, takto intimní kontakt nemá. Možná se jen chce soustředit na porod samostatně, anebo dává přednost někomu s profesionální zkušeností anebo z úplně jiného důvodu chce někoho úplně jiného.

Ostych

Je dobře, že dnes máme možnost volby. Přítomnost někoho blízkého nám umožňuje ventilovat i negativní emoce, které se například před sestřičkou či lékařem ostýcháme projevit. Je snazší hodit mokrý kapesník z čela po manželovi než po lékaři. A často to velmi pomůže, někdy se tomu po odeznění kontrakce rodička i zasměje, zase ji to velmi posílí a uvolní.

Někteří muži přítomnost u porodu odmítají. Jejich přání by se mělo respektovat bez toho, že bychom na ně hleděli s despektem. Možná podvědomě tuší, že by pro ně žena byla pak více matkou než partnerkou a že by mohli mít například problém se s ní po porodu milovat. Sex po porodu je velké téma nejen pro muže, ale hlavně pro ženy.

Bez klystýru

V rámci „přirozených“ porodů také mnoho žen odmítá nechat se oholit či podat klystýr. V současné chvíli je holení módou, takže mnoho žen s tím již problém nemá a je oholeno z domova – i když je mi záhadou, jak to přes to velké břicho dokázaly. Ale přesto se mnoho žen nechce nechat oholit.

A, co když pak přes všechnu snahu i možnosti – rození v sedě, do vody atd. – se hráz přece jen musí nastříhnout či se žena roztrhne. Následné šití a hojení je mnohem obtížnější. A odmítání klystýru? Při tlačení jde ven nejprve obsah střev, aby uvolnil místo dítěti. Lékaři i sestry jsou na tyto věci zvyklí, protože i přes podaný klystýr se někdy střevo zcela nevyčistí, nicméně vydat se této situaci dobrovolně? Ať si říkáme co chceme o přirozenosti, většině z nás to bude trapné, tak proč si při všech těch nepříjemnostech, které kolem porodu jsou, jednu neušetřit.

Mluvte o svém strachu

Úzkostí okolo porodu je mnoho a každá žena se strachuje o trochu něco jiného. O úzkostech a strachu je vhodné mluvit. S partnerem, s lékařem, se sestrou, s kamarádkou. Jestliže cítíte, že vás strach válcuje, je dobré se svěřit odborníkovi.

Mnoho porodnic již má svého psychologa, který může u porodu také asistovat. Ale můžete také vyhledat jiného a například i s partnerem. Není to žádná ostuda. Naopak. Je to odpovědný přístup a možná daleko odpovědnější, než zjišťování, zda má porodnice barevná povlečení.

Dobrý psycholog by měl umět ženě pomoci od úzkosti nejen v situaci před porodem a nácvikem různých technik, které černé myšlenky pomáhají zahnat, ale také například nácvikem různých forem relaxací, které ženě pomohou od nepříjemných pocitů.